20. století: Zimy i saharské čtyřicítky

"Lze očekávat dlouhá období sucha, občas povodně a záplavy"

20. století: Zimy i saharské čtyřicítky

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.
(Z Rozmarného léta Vladislava Vančury)
Dvacáté století se pomalu blíží ke konci, a tak můžeme udělat z meteorologického hlediska poslední tečku za letošním, zcela mimořádným létem. A také za stejná období v předcházejících 100 letech.

Extrémní výkyvy

Letošní počasí na jaře i v létě vytvářelo jak na běžícím pásu extrémní teplotní i srážkové výkyvy, které se v tomto století dosud nevyskytly. Vše začalo rekordně deštivým březnem, kdy v Čechách spadlo 126 mm srážek (což je 323 % normálu). Na území ČR naměřili 118 mm, což je o 79 mm více, než činí dlouhodobý normál, jak ukazuje přiložená tabulka (záporná znaménka znamenají přebytek srážek, kladná pak srážkový deficit). Enormní deště vyvolaly spolu s prudce tajícím sněhem téměř stoletou povodeň na některých úsecích řeky Jizery.
Od poloviny dubna ale jako když utne. Na mnohých místech republiky nespadla po několik týdnů doslova ani kapka vody. Tato vyprahlá perioda trvala až do poloviny května. A to nemá podle měření v Praze-Klementinu od roku 1805 v této kalendářní době obdoby. Vystřídání těchto opačných srážkových extrémů patří vůbec k největším raritám letošního roku. Suché období se však v uvedené tabulce neprojevuje tak markantně, což je způsobeno zpracováním po kalendářních měsících. Od poloviny dubna do poloviny května pršelo na našem území jen ojediněle a velmi málo. Kupříkladu jižní Moravě se srážky vyhýbaly od samého počátku dubna. V Brně-Tuřanech napršely za celý tento měsíc pouze 3 mm. Proto také v tomto regionu utrpěli zemědělci relativně největší ztráty vzhledem k ostatnímu území ČR, neboť katastrofální sucho tam trvalo plných šest neděl.
Všeobecný nedostatek vláhy byl zesilován enormním výparem z půdy a vegetace následkem rekordně vysokých teplot vzduchu v dubnu, kdy na území ČR činila kladná odchylka od normálu 3,6 řC. Průměrná dubnová teplota 13,4 řC v pražském Klementinu znamenala rovněž rekord v tomto století.
V květnu a červnu pokračovalo poměrně velmi teplé počasí s pozvolna narůstajícím srážkovým deficitem (např. v červnu již 26 mm). Proto nástup chladnějšího a deštivého července zemědělcům ještě mnoho zachránil. Přestože svou zápornou odchylkou -1,6 řC nebyl nikterak výjimečný, letní rekreanti ho pociťovali jako zcela nevydařený, neboť "opožděný" Medard v tomto měsíci vodou nešetřil (se srážkovým přebytkem 34 mm). Kombinace mimořádně prohřáté půdy koncem června spolu s těmito dešti způsobila v dalších týdnech vyloženě houbařskou žeň.
Právě toto vklínění nepříznivého července do tak výjimečně teplého začátku vegetačního období, které pak pokračovalo opět velmi teplým srpnem, je v tomto století rovněž neobvyklé. Ovšem nejpozoruhodnější zvláštností tohoto vegetačního období od dubna do srpna (zatím kromě září) je fakt, že se jako celek umístilo v tomto století svou kladnou teplotní odchylkou na druhé místo za poměrně nedávným případem v roce 1992. Je zajímavé, že toto pořadí by zůstalo stejné, i kdybychom prodloužili srovnávané období již od ledna.
Teplé počasí odpovídající normálnímu průběhu např. v nížinách jižního Maďarska způsobilo všeobecný posun zemědělských prací o dva až čtyři týdny. Např. sklizeň chmele začala již na začátku druhé poloviny srpna. Také vynikající kvalita vína bude snad vůbec jedna z nejlepších. Tuto výjimečnost lze podpořit ještě faktem, že v historii klementinských pozorování od roku 1775 se vyskytly v minulém století již jen dvě další pětiměsíční vegetační období, a to v roce 1811 a 1834, které byly ještě teplejší než letos.

Rekordní vedra

Nejvýznačnější rekord 20. století byl dosažen 27. července 1983, kdy v Praze-Uhříněvsi naměřili 40,2 řC. Na tuto "saharskou" čtyřicítku vystoupily teploty ještě na stanicích Plzeň-Bolevec, Sedlčany a Klatovy. Současně zaznamenaná teplota 37,8 řC v Klementinu se stala vůbec nejvyšší od počátku měření.
Za zmínku stojí rovněž nejteplejší šestnáctidenní souvislé období tropických dní v roce 1994 od 22. 7. do 6. 8., kdy se teploty přes den vyšplhaly vždy na 30 řC a více. Ve zmíněném roce se stal červenec s průměrnou teplotou 24,3 řC (s odchylkou od normálu 4,6 řC) rovněž nejteplejším měsícem tohoto století. To platí i pro vrcholné léto (červenec a srpen) v tomto roce, jehož extremita byla potvrzena dokonce pro celou severní polokouli. Do právě končícího desetiletí připadá ještě i další rekord v roce 1992, kdy letní období (červen až srpen) jako celek si rovněž drží primát. Nicméně vůbec největší horka v průběhu těchto tří měsíců zažili naši předkové v již zmíněném roce 1834.
V této epoše první poloviny 19. století se ještě nemohlo projevovat globální oteplování v důsledku lidské činnosti. Z toho logicky vyplývá, že v opačném případě by musely být tehdy naměřené hodnoty v Klementinu ještě o něco vyšší. I tak extrémně vysoké teploty, dosažené před několika málo lety, zatím tedy ještě nepřekročily přirozenou dlouhodobou variabilitu klimatu. Neboli - srozumitelněji řečeno - kdysi dávno bylo občas ještě tepleji než v námi prožívaném období. Například Daniel Adam z Veleslavína ve svém Kalendáři historickém o roku 1471 píše: "Bylo tak veliké teplo a sucho, že 6. dne měsíce března vykvetla viola (violka, lidově fialka). Na sv. Jana Křtitele (24. 6.) prodávali ve Slezsku jablka a hrušky nové(!), před sv. Petrem a Pavlem (29. 6.) bylo po žněch, v polovici měsíce prosince ještě na lukách kvítí spatříno." A takových pozoruhodných kronikářských záznamů máme z našich zemí bezpočet. Kdo tedy ví, jakých teplotních extrémů bylo vlastně tehdy dosahováno, kdyby už existoval teploměr?
Ze statistického zpracování případů z posledních více než 100 let, ze kterých máme k dispozici již podrobná měření teplot a srážek, plyne, že neobvykle vysoké teploty ve vegetačním období jsou v naprosté většině případů doprovázeny srážkovým deficitem. Naopak ve velmi chladných letech převládá deštivé počasí. Obě tyto kombinace potvrdil letošní průběh - v dubnu teplo a sucho, v červenci chladno a deštivo. Zatímco při vedrech trpí suchem nejúrodnější nížinné oblasti ČR, chladné a deštivé počasí postihuje naopak citelněji podhorské a horské oblasti, neboť tam zpravidla prší více než dvojnásob.

Šokující zimy v létě

Na takové nepříznivé vegetační období, v nedávném roce 1996, doprovázené velkou oblačností a malým množstvím slunečního svitu, si určitě vzpomenou odborníci z řad agrometeorologů a samozřejmě i postižení zemědělci. Celé týdny se nedalo vyjet do zamokřených polí, ještě koncem září nebyla sklizena celá úroda a mnohde se muselo obilí i zaorat. Průběh počasí před čtyřmi lety byl o to více šokující, že jsme se nechali zhýčkat několikaletým obdobím vysokých teplot, a to nejen ve zmiňovaných letech 1992 a 1994. Jinak ovšem není takové střídání a výkyvy v naší klimatické oblasti střední Evropy zase tak neobvyklé.
Největší zimu o prázdninách i po celé tříměsíční letní období prožívali u nás lidé v roce 1913 s rekordně studeným červencem tohoto století s průměrnou teplotou v Klementinu 16,5 řC (a odchylkou od normálu -3,2 řC). O rok před tím byl zase zaznamenán extrémně studený srpen. V následujících letech pak pokračovala série letních období s převažujícími výraznými zápornými anomáliemi teplot doprovázená zvýšenou srážkovou činností (s výjimkou roku 1917). To vedlo občas až ke katastrofálním neúrodám v dobách první světové války, kdy se musela podstatná část sklizně povinně odevzdávat bojující armádě rakouského mocnářství, což se též projevovalo hladověním obyvatelstva zejména ve městech.
Podobné kumulace neúrodných let vedly v minulých staletích na našem území až k nepředstavitelnému hladomoru. Nejznámější český historik František Palacký uvádí v jednom ze svých spisů, že v letech 1770 až 1772 podlehlo u nás hladu přes 200 tisíc lidí. Tuto poslední demografickou katastrofu způsobilo tehdy právě nakupení několika velice deštivých a chladných let za sebou, což bylo zhoršováno ještě tuhými zimami.

Předpovědi zatím selhávají

Téměř vždy, když se počasí více vychýlí ze svého normálního průběhu, objeví se zejména ve sdělovacích prostředcích nějaká dlouhodobá prognóza, podložená i vědeckou hypotézou, která počítá do budoucna s četnějšími případy právě těch nastalých odchylek. Laik se pak často ale nestačí divit. Vzpomeňte na letošní případ, kdy jistý renomovaný zahraniční odborník předpověděl v době studeného července, že léto se už "vyčerpalo", a proto budou nadále pokračovat jen chladna. Navzdory jeho předpovědi srpen nastolil opět svými nadnormálními teplotami rekreační pohodu.
Také předpovědi typu: "Lze očekávat dlouhá období sucha a občas povodně a záplavy", musí vyjít vždycky, neboť není upřesněno, kdy a kde tyto živelní pohromy nastanou. Nikdy se ovšem nemůže vyplnit předpověď, že budoucí léta už možná nebudou nejteplejším obdobím roku. Toto odvážné tvrzení svědčí o neznalosti možných povětrnostních výkyvů v jednotlivých měsících roku. Léto bude oproti jaru či podzimu totiž vždy teplejší, i kdyby záporné teplotní odchylky v určitém létě dosahovaly stále extrémních hodnot. Je to jen o něco menší nesmysl, než kdybychom předpovídali pro období léta četné oblevy.
Je v lidské povaze, že bude poněkud přeceňovat právě prožité vrtochy počasí než ty, které už nemají pamětníka. Letos však došlo opravdu k "nadúrodě" teplotních a srážkových anomálií s dosažením až rekordních hodnot, což lze zjednodušenou statistikou charakterizovat jako případ opakující se v dlouhodobém průměru asi jednou za 50 let. Letošní výkyvy počasí proto zmátly natolik přírodu, že se na jaře chovala již jako normálně v létě a nyní na podzim zase jako na jaře.

Vilibald Kakos,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR