Debakl a příbuzní

Slova

Debakl a příbuzní

Ivo Vaculín

hn na víkend, 24. 11. 2000
Předpona de- je ve spisovném českém jazyku běžná. Určitě však i ten, kdo nad svou mateřštinou příliš nehloubá, cítí, že není z domácího zdroje. Pokud je takováto slabika, a to bývá málokdy, na začátku původního českého slova, pak tam nikdy nestojí v pozici prefixu. Několik namátkových příkladů: debř, dehet, dech, den, deptat, deset, deska, devět. U těch méně průhledných dlužno dodat, že debř, s významem hluboká rokle, je všeslovanské slovo, rovněž tak dehet (souvisí asi s žhnouti), deptat jsme si vypůjčili z polštiny a deska zněla původně dska (tam došlo ke změně kvůli výslovnosti).
Jako předpona se de- téměř výhradně vyskytuje u slov přejatých z cizích jazyků, většinou románských. V latině má často význam opaku, záporu. A opět několik příkladů: debilní, slabomyslný z latinského debilis, z de- a -bil, silný, decentralizace, přes latinské centrum z řeckého kentron, bod (uprostřed kruhu), defekt od facere, dělat (od téhož také deficit), dále defenziva, z latinského defendere, odvracet rány, a dalo by se pokračovat přes deflorace, defraudace, degenerace, degradace, dehydrace... Za pozastavení stojí deflace. Tento finančnický termín vznikl ve francouzštině jako opak inflace (od flare, foukat, dmout). Ze stejného jazyka se k nám dostalo rovněž slovo, které mě k listování ve slovnících přimělo: debakl. Náhle se začalo objevovat v novinách tak často, až to vypadalo na novou módu jako smysluplnost, filosofie a další slovíčka, vyskytující se v různých neurčitých významech tak často, že naši mateřštinu přestávají zdobit.
Poprvé jsem v aktuálních souvislostech debakl zaregistroval při referendu na Slovensku: Mečiarovo referendum skončilo debaklem. Pokud jde o podmět sdělení, podstatné jméno referendum, je významově jasné (přímé hlasování občanů o ústavně-politické nebo zákonodárné otázce či lidové hlasování), ale přesto se kolem jeho praktického uplatnění u nás v Česku chodí jako kolem horké kaše. Etymologicky rovněž nepředstavuje problém: Pochází z latiny, od složeniny referre, podávat zprávu, z ferre, nést. Na Slovensku se tedy referendum nepovedlo a mnozí u nás, snad odpůrci referenda obecně, to se zlovolnou radostí přivítali.
Asi ani u termínu debakl není nijak zvlášť nutné rozvádět smysl. Akademický slovník cizích slov uvádí: úplná porážka, velká prohra, ztroskotání, pohroma, zkáza. Zato jistě ne každý zná jeho původ. To, že slovo přišlo z francouzštiny, se poznat dá (ostatně ještě ve slovnících z první republiky se vyskytuje v podobě débacle - na rozdíl od původního pravopisu bez accent circonflexe nad a - ale jeho kořeny jsou přece jenom trochu neočekávané. Myslím, že jsem se jich už někdy dříve dotkl (podle Pravidel je možný i tvar dotknul), ochotně je však podle Stručného etymologického slovníku jazyka českého zopakuji: debakl - porážka. Z fr. débacle prolomení ledů, porážka z fr. dé- a bacler, spojovat (opět patří nad a circonflexe.)
Proti formulaci, že slovenské referendum skončilo se svou dvacetiprocentní účastí debaklem, nelze docela nic namítnout. S jedinou výhradou: Kdyby totiž byla stejně pojmenovávána účast na volbách, konaných shodou okolností stejný a následující víkend u nás doma. Na těch také nebyla nijak - použito módního výrazu - dramaticky vyšší. A přece se o nich jako o debaklu nepsalo. Po prvním kole se skutečnost bagatelizovala (z italského bagatella, zrníčko) nejčastěji zastíracími formulkami typu menší, neočekávaně nízká účast. Výrazy blamáž, debakl, fiasko, krach, šok, pokud se vyskytly, mířily vesměs jen na volební výsledky sociálně demokratické strany. Druhé kolo otevřelo ústa, pochopitelně zvláště těm, co prohráli. Ačkoliv to nikdo neřekl naplno, přece jen se začaly ozývat poznámky, zpochybňující účelnost a správnost toho, že náš právní řád nezná limit počtu voličů, pod nímž jsou volby neplatné. Při mizivé účasti se pak vítězný výsledek rovná v absolutním číslu vlastně statistické chybě.
Leč vraťme se k původu slov. Blamáž se k nám dostala z francouzštiny a má kořeny - stejně jako blasfemie, urážení, znevažování něčeho - v řeckých slovech blapt-, škodit a fémi, mluvím. Krach je z němčiny, od zvukomalebného slovesa krachen, praskat. Onomatopoické je rovněž slovo šok, z anglického schock, náraz. Na konec jsem nechal fiasko, u toho mi připadá cesta do češtiny nejmalebnější. Ve slovníku se dá dočíst: z far fiasco, mít neúspěch, z italského fiasco, láhev (srovnej flaška): na znamení nespokojenosti se na herce házely láhve, shnilé ovoce apod.
Etymologii významově příbuzných slov, která používá při hodnocení takových situací lidový jazyk, vysvětlovat určitě není nutno: průšvih, průser...