Gazeta Wyborcza desetiletá

Gazeta Wyborcza desetiletá

* Když monopolní vládnoucí moc v Polsku začátkem roku 1989 pochopila bezvýchodnost své situace a přistoupila na to, že uspořádá volby, při kterých dostane šanci také opozice, u kulatých stolů se dohodlo, že tato opozice by měla mít možnost před volbami vydávat své vlastní periodikum.
(mš)
Gazeta Wyborcza vznikla jako Volební noviny, dnes je nejrozšířenějším polským deníkem. První číslo vyšlo 8. května 1989 v rozsahu osmi stran a tiskla ho státní tiskárna na státem přiděleném papíru. Dnešní vydání včetně suplementů jsou více než stostránková a vydavatelem deníku je silná akciová společnost Agora Holding, která prostřednictvím svých partnerů vlastní téměř tucet lokálních rozhlasových stanic, má dvacetiprocentní účast v placené televizi Canal Plus Polska a podílí se tak na projektu digitálního vysílání Cyfra Plus.
Okolnosti zrodu Gazety Wyborcze, byly pro nový deník příznivé. Polská veřejnost byla hladová po jiných než oficiálních informacích. Gazeta Wyborcza se stala mediálním produktem, který se objevil v pravý čas na pravém místě. To byla však pouze šance, kterou bylo možné využít, nebo také - jak ukazují příklady z jiných postkomunistických zemí - promrhat. Gazeta Wyborcza svou šanci využila. I její odpůrci přiznávají, že chce-li se dnes někdo něco o Polsku dozvědět, musí každý den alespoň letmo do jejích stránek nahlédnout. Deník má náklad 450 tisíc výtisků a svou čteností 17,3 procenta překonává bulvární tabloid Superexpress, který celostátně čte 14,3 procenta Poláků.
Cesta k úspěchu nebyla přímočará a musela se vyhýbat politickým i ekonomickým slepým uličkám. Z ekonomického hlediska proběhl v Polsku podobný proces jako u nás. V počátečním období regulovaných cen papíru a služeb se noviny zaplatily prostým prodejem vysokého nákladu. Když nastoupil svobodný trh, který zdražil papír a tiskárny a počet prodaných výtisků začal klesat, naštěstí se tu objevil také expandující trh reklamy, který poskytl dodatečné zdroje financí.
Vedení listu dnes dělí historii do dvou etap. V té první, až do roku 1995, byla Gazeta Wyborcza politickým deníkem, jehož zpravodajství a úvodníky podporovaly určitý politický směr. Známý je konflikt šéfredaktora Adama Michnika se Solidaritou, ke kterému došlo ve chvíli, kdy se Gazeta postavila na stranu premiéra Tadeusze Mazowieckého proti Lechovi Walesovi. Walesa prosadil, že z hlavičky Gazety zmizelo odborářské heslo Není svobody bez Solidarity včetně známého loga Solidarity. Ještě v roce 1995 se Gazeta výrazně exponovala v prezidentské předvolební kampani. Údajně jí to stálo ztrátu 150 tisíc čtenářů.
Proto se druhá etapa, od začátku roku 1996, zaměřila na zvyšování čtenářské atraktivity listu, na přípravu nových barevných tematických suplementů (kultura, bydlení, nemovitosti, televize, rubrika pro ženy). Náročné investice si Gazeta mohla dovolit, protože si mezitím získala silné postavení na reklamním trhu řádkové inzerce. Podle údajů vydavatele Agora SA dnes Gazeta Wyborcza ovládá 30 procent trhu tiskové reklamy v kategorii deníků.
Čtenářský úspěch Gazety prý spočívá na třech pilířích: zkušení redaktoři, renomovaní komentátoři a dynamičtí reportéři. Specialitou Gazety je otiskování dlouhých zasvěcených esejů, které se jinak v denním tisku neobjevují.
Pokud někdo chce přirovnávat Gazetu Wyborczu k jiným polským novinám, vedení redakce tím nepotěší. Adam Michnik totiž říká: "Pokud bychom se chtěli s někým srovnávat, tak by to byl spíše The New York Times nebo Le Monde."