Česká republika - vesměs poklidná oblast

Česká republika - vesměs poklidná oblast

Ve střední Evropě jsou tektonické posuny, pokud k nim vůbec dochází, malé a skutečně katastrofická zemětřesení se zde vyskytují výjimečně. Pro posouzení seismického ohrožení se musí zvažovat i zemětřesení s ohnisky v sousedních seismicky aktivních oblastech, jež mohou na dané území zasahovat.
Nejničivější zemětřesení na území bývalého Československa nastalo 28. června 1763 v Komárně. Zahynulo při něm 63 lidí, dalších 102 bylo zraněno. Při katastrofě bylo vážně poničeno sedm kostelů a 273 budov. Zřítilo se i několik věží, například věž radnice (viz dobová rytina dole). Otřesy podle odhadu dosáhly makroseizmické intenzity 8 až 9.
Česká republika díky své geotektonické struktuře, kterou tvoří převážně blok Českého masívu, vykazuje relativně slabou seizmickou aktivitu. Ta se omezuje jen na obvodové části Českého masívu a předpokládá se, že zemětřesení tam vznikají hlavně vlivem tlaku alpského systému na tento stabilizovaný blok. Makroseizmickými projevy tedy zasahují na naše území silnější zemětřesení z východoalpské seizmicky aktivní oblasti (Rakousko, Itálie), z Pannonské pánve (Maďarsko), Západních (Slovensko) i Východních Karpat (Rumunsko) a z jihovýchodního Německa (Švábský a Francký Jura). Působí i jevy vyvolávané lidskou činností. K nim patří především důlní otřesy vázané na oblasti s intenzívní nerostnou těžbou, především tedy Ostravsko, Kladensko a podkrušnohorská pánev.
Územím s nejvýraznější vlastní seizmickou aktivitou je Kraslicko v západních Čechách. Pro tuto oblast je typický výskyt seismických otřesů v sériích trvajících několik dní i týdnů (zemětřesné roje). Uvolňování seizmické energie probíhá formou slabých mikrootřesů, kterých lze zaznamenat denně desítky. Série kulminuje silnějším zemětřesením a po něm aktivita doznívá řadou slabých otřesů. Roje se opakují v intervalech zpravidla několika desítek let.
Ve 20. století byly na Kraslicku zaznamenány významnější zemětřesné roje v roce 1908, na přelomu let 1936 až 1937 a 1985 až 1986. Magnitudo dominantních zemětřesení nepřesáhlo 4,6 a makroseismická intenzita v ohnisku dosahuje maximálně hodnoty 7 (viz tabulka v horním článku). Makroseismické pole kraslických zemětřesení je omezeno na nejzápadnější část našeho území mezi jižním výběžkem Krušných hor a Smrčinami. Jen výjimečně bývá pozorován maximální otřes zemětřesného roje i východněji.
Druhá oblast ČR, kde je třeba počítat s možností zemětřesení o intenzitě až 7 stupnice MSK-64, je hronovsko-poříčský zlom v severovýchodních Čechách. Makroseismické pole otřesů, jejichž ohniska leží v údolí horní Úpy, je protaženo podél zmíněného zlomu. Slabší otřesy se v této zóně objevují v rozmezí několika let, k silnějšímu otřesu o intenzitě 7 došlo naposled v roce 1901. Zemětřesení s intenzitou do 6 MSK-64 se sporadicky vyskytují i v Českém lese (Přimda v roce 1902 a ve Slezsku (Opava 1931). Ve východní části Krušných hor bylo zaznamenáno zemětřesení 6. stupně u Duchcova roku 1784. Ojedinělá slabá zemětřesení s intenzitou až 5 byla v historické době pozorována i ve středních a jižních Čechách, na Šumavě a Českomoravské vysočině. Vedle těchto oblastí je převážná část území ČR charakterizována seismickým rizikem do 5. stupně. Pro jižní Čechy a Moravu se počítá s ohrožením do stupně 6 (tam zasahuje vliv východoalpských zemětřesení, jejichž makroseismické pole je vždy anomálně protaženo na sever, a vliv západokarpatských zemětřesení s ohnisky na Slovensku - např. Žilina roku 1858).

Očekávatelné nejvyšší účinky zemětřesení v ČR a SR podle stupnice MSK-64. Kroužky značí více než 50tisícová města v ČR. Nejvyšší očekávané intenzity: 7 - Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Ostrava, Brno; 6 - České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Liberec, Most, Olomouc, Opava , Prostějov, Přerov, Teplice, Zlín; 5 - Chomutov, Děčín, Karlovy Vary, Kladno, Pardubice, Plzeň, Praha, Ústí nad Labem.
GRAFIKA: GEOFYZIKÁLNÍ ÚSTAV AV ČR

Záznam nejsilnějšího zemětřesení západočeského seismického roje z 21. 12. 1985 o intenzitě v epicentru 7 stupně.