Vazby vědy a podnikatelů ...

Vazby vědy a podnikatelů u nás zůstávají příliš křehké, kromě toho je nezbytné odstranit prosazování partikulárních zájmů

Strategie výzkumu a vývoje na dosah ruky

Intenzívně se připravuje Národní politika výzkumu a vývoje, jež vychází z Principů vládní politiky ČR na přechodu do 21. století a z Analýzy dosavadního vývoje a stavu výzkumu a vývoje v ČR a jejich srovnání se zahraničím.
Dokumenty zásadního významu nejen pro výzkum byly u nás vypracovány v době, kdy se hospodářství nacházelo v turbulentním stavu, kdy nebyla provedena analýza konkurenceschopnosti ekonomiky a na jejím základě pak stanoveny priority rozvoje odvětví a oborů. Jaký charakter by tedy měla mít Národní politika výzkumu a vývoje?
Výzkum a vývoj byl do roku 1990 založen na: Československé akademii věd, která měla výlučné postavení v oblasti badatelského výzkumu; státních výzkumných ústavech v působnosti jednotlivých resortů; oborových výzkumných ústavech působících v rámci generálních ředitelství a pracovištích vysokých škol, kde výzkum nepředstavoval prioritu.
Výzkumné kapacity byly předimenzované, neinvestiční výdaje bohatě dotované, ale kvalita prací nízká. Vývoj po roce 1990 pak nepříznivě ovlivnil především průmyslový výzkum, a to ze tří důvodů: legislativních, privatizačních i finančních.

Těžce zkoušený výzkum

Po rozdělení Československa hrozil Akademii k 1. 1. 1993 zánik. Vědecká obec začala bít na poplach. Vláda premiéra Pitharta tedy přijala zákon o Akademii věd ČR a zákon o státní podpoře vědecké činnosti a vývoje technologií. Základní nedostatek druhého zákona spočíval v tom, že kromě Rady vlády pro výzkum a vývoj a Grantové agentury bohužel nepředpokládal vznik Agentury technologické.
V roce 1992 působilo v resortu ministerstva průmyslu na 120 státních a oborových ústavů. Jejich počet se po privatizaci snížil na polovinu, navíc státní podpora průmyslového výzkumu činila v roce 1993 asi 100 mil. Kč, zatímco podpora základního výzkumu byla dvacetkrát vyšší. Následky se projevují i v současné době - české hospodářství není konkurenceschopné ve špičkových průmyslových výrobcích a technologiích. V roce 2000 by státní podpora průmyslového výzkumu měla být zhruba čtrnáctkrát vyšší, otázkou zůstává, kdy se tato skutečnost projeví. Až do roku 1996 byla státní podpora průmyslového výzkumu zcela podceňována, což bylo součástí mylné ideologie naivních českých ekonomů.

Zahraniční strategie

Vyspělý svět se mezitím ubíral směrem zcela opačným. Průlom do statického myšlení učinili v 70. letech v Japonsku, kde silně podpořili komercializaci výzkumu. V USA byl zákon o inovacích přijat počátkem 80. let, Evropská unie vydala Bílou knihu o inovacích až v roce 1997. Je známo, že vývoj společnosti a vývoj technologií se vzájemně ovlivňují. Tento proces ale nesmí být nahodilý, proto mají vyspělé země jasně definované priority, kdy klíčová je strategie státní podpory výzkumu a vývoje. S ní souvisí i institucionální uspořádání. Všechny vyspělé země se orientují na konkurenceschopnost, a to nejen v technickém a ekonomickém smyslu, ale i ve vzdělávání a spolupráci ve výzkumu a vývoji.
V zásadě se uznává i svoboda bádání, která však nesmí být bezbřehá, ale orientovaná s ohledem na přednosti té které země. Takové strategické uvažování odstraňuje prosazování partikulárních zájmů. V zásadě se opouští u nás stále zakonzervovaný lineální systém "badatelský výzkum - aplikovaný výzkum - vývoj - realizace", který je příliš nákladný a neúměrně zdlouhavý. Rovněž vede k trvalé a neřešitelné problematice státní podpory jednotlivých článků tohoto řetězce, jenž je navíc nevyvážený a zpřetrhaný.

Priority národní politiky

Jaká by tedy měla být národní politika výzkumu a vývoje?
Musí se okamžitě zahájit práce na předvídání budoucího technologického vývoje s využitím zkušeností Británie, Německa či Finska. Bude nutné přehodnotit současnou strukturu státní správy v oblasti výzkumu a vývoje i organizací zabezpečujících státní podporu. Zde existuje celá řada možností, jako optimální se jeví model použitý ve Finsku, kde nejvýznamnější orgán z hlediska strategie představuje rada, v jejímž čele stojí premiér a jejímiž členy jsou ministři strategických resortů, zástupci vědecké obce, agentur a podnikatelů. Základní výzkum spadá pod ministerstvo školství včetně grantové agentury. Pod ministerstvem průmyslu je Technologická agentura a přímo parlamentu podléhá agentura využívající i zdrojů rizikového kapitálu. Obě agentury mají své rady a vzájemně koordinují činnost. Finsko má i speciální strukturu výzkumných ústavů a center.
Dále bude nutné vypracovat systém nepřímé podpory výzkumu a vývoje a národní inovační strategii jako základ pro poskytování pomoci podnikatelské sféře. V zásadě to ovšem znamená připravit dva nové zákony s řadou dalších legislativních dopadů, například v oblasti kompetencí.
Rovněž je třeba přehodnotit státní programy na podporu inovací a technologií. V současné době totiž neexistuje koordinace řady aktivit, například se státním programem podpory malých a středních podniků. Musí se však také zlepšit koordinace v rámci četných programů mezinárodní spolupráce.
Zatím jsem se dotkl pouze role státu, ještě větším problémem je přístup podnikatelské sféry k výzkumu a vývoji. Významnou roli zde musí začít hrát Asociace výrobců, Svaz průmyslu a dopravy České republiky a také Hospodářská komora. Právě odtud se musí generovat a prosazovat požadavky na vědeckou obec, právě zástupci podnikatelské komunity musí vyvíjet samostatný tlak, aby se definovaly požadavky, vytvořily řešitelské týmy a dospělo se ke konkurenceschopnému výrobku. Pokud také v této oblasti nedojde k zásadnímu obratu, bude jakákoli snaha státních orgánů marná.

Karel Šperlink,
místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj