Po období destrukce snad přichází čas obnovy

Výzkum a vývoj spočívá u nás na třech pilířích: Akademii věd, vysokých školách a ústavech aplikovaného výzkumu

Po období destrukce snad přichází čas obnovy

V uplynulém desetiletí se ani jedné ze složek našeho výzkumu a vývoje nedostávalo náležité podpory. Vysoké efektivitě vědy ale u nás také brání nedomyšlná legislativa.
Akademii věd tvoří soustava autonomních pracovišť. V roce 1990 nastalo kritické období, kdy sama zahájila opatření, která měla potvrdit oprávněnost její existence. Nepotřebné instituce byly rozpuštěny, počet zaměstnanců se snížil o 4 tisíce, tedy asi o třetinu, byla založena Grantová agentura Akademie věd. V roce 1992 se díky zákonu č. 283/1992, který ustavil novou Akademii věd, otevřela možnost její další rekonstrukce. Pak se ovšem Klausova vláda rozhodla snížit rozpočet Akademie o třetinu, což vedlo ještě ke snížení počtu (převážně neproduktivních) ústavů o dvacet na 60. Počet lidí se pak stabilizoval na polovině oproti roku 1989, tedy na 6,5 tisících. Mnoho výzkumníků odešlo dobrovolně za lepším výdělkem do podnikání nebo bankovního světa.
V letech 1993 až 1996 prošla akademie vnitřní transformací. Byly schváleny stanovy, dobudována struktura akademických orgánů a zřízeny sekce vědeckých pracovišť, přičemž všechna byla podrobena nezávislé evaluaci. V akademii nyní pracuje 18 až 20 procent všech našich pracovníků výzkumu a vývoje. Financování se časem přece jen zlepšilo. Vláda sociálních demokratů vědě přeje a slib předchozích vlád, tedy 0,7 % z HDP na výzkum a vývoj v roce 2002, dokonce vydala svým usnesením.
Současné právní předpisy však stále neumožňují optimálně řešit právní a ekonomické postavení pracovišť Akademie věd a ani spolupráce s tuzemskými průmyslovými podniky nedosahuje úrovně obvyklé ve vyspělých státech.

Výzkum na univerzitách

V České republice působí na 27 univerzit, kde pracuje asi 19 % všech výzkumných pracovníků. Tento podíl je ve srovnání s Evropskou unií malý - tam se průměr pohybuje kolem 25 %. Statistická data ukazují, že pouze 9 % zaměstnanců univerzit považuje výzkum a vývoj za svou hlavní činnost a věnují mu přes 70 % svého času.
V Principech politiky výzkumu a vývoje z roku 1994 byly podle průměru zemí EU stanoveny finanční proporce pro průmyslový a akademický výzkum a vysoké školy - pro ně zde byla podstatná skutečnost, že 30 % z jejich celkového rozpočtu mělo být věnováno výzkumu a 70 % pedagogické činnosti, což odpovídá situaci ve vyspělých zemích. Z Analýzy dosavadního vývoje a stavu výzkumu a vývoje v České republice a jejich srovnání se zahraničím, vydané v polovině roku 1999, vyplývá, že vysokoškolský podíl užití celkových výdajů na výzkum a vývoj je u nás nejnižší: V roce 1997 činil 9,1 %, zatímco v zemích G7 činí zhruba 20 %. V posledních letech však tento podíl u nás výrazně roste, což je významné, neboť se obecně uvádí, že výzkum je na vysokých školách nejlevnější, v podnikatelském sektoru nejdražší.
V roce 1995 začala Rada vlády ve spolupráci s ministerstvem školství připravovat program Posílení výzkumu na vysokých školách, první projekty byly schváleny v roce 1997. Díky programu je možné ve volné soutěži požádat ministerstvo školství o přidělení prostředků, které by na škole umožnily ustavit vědeckou laboratoř za podmínky, že projekt potrvá pět let a že bude založen na mladých postgraduálních studentech vedených zkušeným odborníkem.

Aplikovaný výzkum

Do roku 1990 existovalo pod ministerstvem průmyslu asi 120 výzkumných ústavů. V rámci privatizace se všechny převedly na akciové společnosti. V roce 1991 tak skončilo státní financování aplikovaného průmyslového výzkumu, takže polovina ústavů zanikla bez náhrady. Zbývající se začaly transformovat a dramaticky v nich klesl počet pracovníků - mnoho odborníků se uchytilo u zahraničních firem nebo v bankách. Průmysl vzhledem ke svému stavu zájem o výzkum neprojevoval a ani nezadával zakázky. V období dalších let po roce 1994 se zlepšila snaha o podporu průmyslového výzkumu. Dříve zanedbatelná částka zhruba 90 mil. Kč poskytovaná přes programy MPO vystoupila na 300 mil. Kč, loni již dosáhla 900 mil. Kč a letos téměř 1,2 mld. Kč.
Z anketních šetření Svazu průmyslu a dopravy ČR se zjistilo, že velké a střední firmy vynakládaly na výzkum a vývoj v letech 1996 až 1998 1 až 2 % svého ročního obratu, v zemích EU podniky investují 4 až 10 %. V průmyslových podnicích u nás je navíc kladen důraz na krátkodobé programy a úkoly s rychlou návratností prostředků. Výzkumy koncepčnější a dlouhodobější povahy nejsou vůbec financovány. Z analýzy rovněž vyplývá silná roztříštěnost a nekoordinovanost programového výzkumu a vývoje, jednotlivé programy vyhlašované různými resorty řeší jen specializovanou problematiku bez těsnějších mezioborových vazeb. Velké národní programy běžné ve vyspělých zemích chybí.
Určitá naděje pro náš aplikovaný výzkum plyne ze zahraničí. Jako země asociovaná k Evropské unii se budeme podílet na 5. rámcovém programu, jehož rozpočet činí asi 15 miliard eur.

Zastaralá legislativa

Současný zákon o výzkumu a vývoji je již zastaralý. Výsledek: Česká republika nemá ani nepřímou podporu výzkumu a vývoje. "V zahraničí existuje propracovaný systém nepřímých podpor," poukazuje rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm. "Pokud univerzita pracuje na projektu s konkrétními výstupy, o které stát projevuje zájem, neboť povznášejí průmysl či zkvalitňují výrobu, pak poskytne daňové úlevy. U nás se výzkum považuje spíš za příživnictví. A takový je postoj celé veřejnosti."
Další stránku zmiňuje V. Petrus, který odpovídá za ekonomické záležitosti Akademie věd: "Vědu nelze plánovat, což si ale státní orgány neuvědomují. Mám tu například nález NKÚ, kde nás obvinili, že nerozepisujeme příjmy do státního rozpočtu vždy do 15. ledna. Kdybych však věděl, co vybádám, a kdybych věděl, co zpeněžím, nejednalo by se o vědu ale o obchod. Také nás plísní, že platíme předplatné časopisů dopředu - ale v životě jsem neslyšel, že by se vědecká literatura platila až při dodání. Nebo si představte tu absurditu, že by se vypsala veřejná soutěž na nákup speciálního přístroje, který vyrábí jediná firma na světě!"
Závažnou překážku také tvoří předpisy, které institucím brání ve spolupráci. Jestliže je totiž ve sdružení jedním členem plátce DPH a druhý nikoli, nastává problém. Je-li nyní ústav Akademie věd příspěvkovou a škola veřejnoprávní organizací, řídí se různými pravidly a teoreticky sdružení nemohou vytvořit. Přitom je spolupráce akademie se školami založená asi na stovce smluv o sdružení. "Nejsme schopni prosadit novelu zákona o akademii, ve které by se pouze změnilo, že ústavy jsou veřejnoprávními výzkumnými institucemi," stěžuje si V. Petrus. "Existují ovšem návrhy včlenit akademii do novely zákona o státní podpoře výzkumu a vývoje, čímž by se zrušil zákon o akademii, který jí byl ušit na míru." K nevýhodám by patřilo, že se naruší její specifika ještě více odklonila rovnováha - akademie by oproti vysokým školám neměla svůj samostatný zákon.
Byrokracie narůstá a odůvodňuje se vstupem do Evropské unie. Zákony se šijí velmi obecně a to i na jevy, které prakticky nemohou nastat. "Šijí se vlastně nejen na Evropu a celý svět, ale i na přilehlé galaxie," říká Petrus. "Tato přemíra obecnosti ale přináší výzkumu spíš škodu."
Diskuse o národní vědní politice tedy pokračují.

Šárka Speváková