Každé sté dítě je počato ve zkumavce

Uběhlo již 20 let, co světem proběhla zpráva o narození prvního dítěte metodou asistované reprodukce

Každé sté dítě je počato ve zkumavce

Po dvaceti letech vznikl zcela nový samostatný vědecký obor, který se zabývá léčbou neplodnosti. Je jím reprodukční medicína.
K převratné události, prvnímu umělému oplodnění, došlo v Anglii, v malé nemocnici na průmyslovém severu v Oldhamu. Zasloužili se o ni místní gynekolog Patrick Steptoe a embryolog z Cambridge Robert Edwards. Oba lékaři, kteří ke svému cíli došli po mnohaletém výzkumu a nesčetných pokusech, však museli od počátku čelit obrovskému tlaku. Vývoj jim však dal za pravdu.
Reprodukční medicína dnes zahrnuje genetiku, sexuologii, andrologii a gynekologii - je tak typickým interdisciplinárním oborem. Role mimotělního oplodnění (IVF - in vitro Fertilisation) nesmírně vzrostla, neboť 15 až 20 % párů nemůže mít dítě. Plodnost je totiž vždy záležitostí páru, neboť snížená plodnost jednoho bývá v přírodě vyrovnávána zvýšenou plodností druhého. Pokud se však sejdou dva jedinci s horšími předpoklady, hovoříme o neplodnosti. Ve zkumavce je nyní počato každé sté dítě a dosud se jich na celém světě narodilo na 300 tisíc.

Mužům lze pomoci

Díky reprodukční medicíně již dnes není mnoho párů, kterým by nebylo možné pomoci. Například téměř neexistují neplodní muži. Pomocí mikrochirurgických metod je možné u mužů, v jejichž ejakulátu nejsou přítomny spermie, operativně z tkáně varlat nebo nadvarlat získat jednu spermii a tou pak za pomoci intracystoplazmatické injekce ISCI oplodnit vajíčko.
Tyto operace se provádějí i u nás a například v pražském centru asistované reprodukce ISCARE, které s nimi jako první v České republice v roce 1996 začalo, operovali již na šedesát mužů.
O sterilitě se hovoří tehdy, nedojde-li do jednoho až dvou let k otěhotnění. Muži i ženy se na neplodnosti podílejí stejným dílem. Jako příčina bývají uváděny znečištěné ovzduší, špatná výživa, stres, kouření, alkohol a geny. Dříve příroda vyloučila neplodné muže z reprodukčního procesu tím, že sami nikdy neměli děti. Nyní už umíme přírodu obejít, avšak zůstává otázkou, zda neplodné páry nebudou plodit neplodné potomky. To se ale projeví, až jejich děti budou chtít vlastní děti.

Metody oplodnění

Nejjednodušším postupem je umělé oplodnění spermatem manžela nebo dárce, které se umístí do děložní dutiny. Složitější pak je mimotělní oplodnění, při němž je však na jedno vajíčko potřeba asi sta tisíc spermií. Jelikož kvalita i hustota spermatu klesá, používají se dnes mikromanipulační techniky, jako injekce ICSI. Ta je obrovským přínosem, když spermie nejsou schopny proniknout do vajíčka ve zkumavce, a v případech, kdy je ve spermatu méně než jeden milión spermií na mililitr. Vajíčko je tak oplodněno pomocí mikromanipulátoru přímo pod mikroskopem.
Nejvýznamnějším faktorem v léčbě neplodnosti představuje u žen věk. Po třicítce jejich plodnost rychle klesá a při současném trendu, kdy ženy kvůli kariéře své těhotenství neustále posouvají, vyvstává v pokročilejším věku především veliký problém nedostatečné tvorby vajíček a nutnost hormonální stimulace. Starší, z moči vyráběné preparáty jsou naštěstí neustále nahrazované novějšími a čistšími. V současné době by se u nás měl stát nejpoužívanějším lékem vysoce čištěný folikulostimulační hormon Metrodin HP, který je kompromisem mezi dobrou účinností a přijatelnou cenou. Dnes totiž existuje i nová generace rekombinantních preparátů, které oproti původním zvyšují možnost otěhotnění až o čtvrtinu, ale z finančních důvodů si je většina pacientek nemůže dovolit. Hlavně ale, že jsou u nás od letošního roku vůbec přístupné.

Legislativa pokulhává

Česká republika patří k patnácti nejvyspělejším zemím, které dosahují úspěšnosti kolem 30 %. O tom hovoří nejen počet otěhotnění, ale také počet zdravě narozených dětí a počet komplikací.
Jednu z nich představují vícečetná těhotenství a jejich eventuální redukce. Přes všeobecná doporučení přenášet do dělohy co nejmenší počet embryí je nutné zvažovat kromě etických i zdravotní a finanční hlediska. Pokud pacientka během tří cyklů neotěhotní, musí si další pokusy platit sama. Zdravotní pojišťovny totiž hradí pouze tři cykly za život, s věkovým omezením u žen do 39 let. S počtem přenášených embryí tedy roste šance pro otěhotnění, stoupá ale také pravděpodobnost vícečetného těhotenství.
Reprodukční medicína je obor, který vzbuzuje mnoho otázek pohybujících se na hranici etiky a práva. Zásadní je ale fakt, že neplodnost je nemoc, a jelikož se snažíme vyléčit všechny nemoci, není důvod, proč by zrovna tato měla být výjimkou - musíme ji tedy léčit.
Dalšími etickými problémy jsou anonymita při darování pohlavních buněk, manipulace s embryi, náhradní mateřství či výběr pohlaví dítěte. Různé země přistupují k legislativnímu řešení rozdílně. Od Austrálie, která má nejrozsáhlejší právnické zpracování, až po Belgii, kam směřují kroky pacientů ze zemí s různými omezeními a zákazy. To vede k "turistice neplodných".
Zatímco biologické problémy jsou řešeny až s převratnou rychlostí, vývoj věd společenských vázne. Například u nás chybí kompletní legislativa k celému jednomu vědnímu oboru. To ovšem neznamená, že když je teoreticky všechno dovoleno, vše se provádí. Naopak.
Asistovaná reprodukce se u nás provádí výhradně v centrech s plnou akreditací, kterých je u nás jedenáct. Cena za jeden cyklus ukončený přenosem embrya činí 30 až 40 tisíc korun. Veškeré mikromanipulace si však pacienti musí hradit sami. Ročně u nás přibývá na deset tisíc neplodných párů. I když tato skutečnost nepředstavuje hlavní důvod rekordně nízké porodnosti, stát by měl podpořit svůj zájem na zvýšení porodnosti štědřejší účastí na úhradě léčby. Ani za války se u nás nerodilo tak málo dětí. Díky asistované reprodukci se napomáhá k potomkům jen těm, kteří jsou bezdětní nedobrovolně.

Alice Rybáková