Záhada načasování těžké hodiny se odhaluje

Čas zrození není ničím jiným než trojjedinou souhrou hormonů, které pocházejí od matky, a také z plodu a placenty

Záhada načasování těžké hodiny se odhaluje

Vánoce jsou dobou oslav zrození. Proč se ale dítě narodí zrovna v určitou dobu, a nikoli dříve nebo později? Pokud lékaři poznají odpověď, budou schopni zabránit předčasným porodům. A matky se budou moci těšit ze svých zdravých dětí stejně jako kdysi Panna Marie.
(spe)
Předčasné porody představují značný problém, například u nás postihují osm procent těhotenství, v USA 11 procent. V rozvinutých zemích jsou hlavní příčinou novorozenecké úmrtnosti. Současná medicína stále ještě zcela nerozumí mechanismu ovládajícímu načasování porodu. Porod totiž neznamená jen oddělení matky a dítěte, ale je konečným slovem složitého dialogu hormonů a dalších sloučenin, které komunikují na mnoha linkách spojujících plod, placentu a matku. Navíc první šepot na této propletené síti se začíná ozývat mnohem dříve, než si vědci představovali. Hledání příčiny předčasných porodů začalo v 60. letech, kdy se výzkum zaměřil především na matku. Ale pak Mont Liggins, fetální biolog z Národní ženské nemocnice v Aucklandu na Novém Zélandu, začal sledovat také plod. Zaujaly ho totiž zprávy týkající se lidí i zvířat, podle nichž byl abnormální vývoj plodu doprovázen přenášením.

Ovečky nám napověděly

Postupně zúžil hledání až na hypofýzu, neboli podvěsek mozkový, a u ovcí vypracoval šetrnou metodu jeho odstranění u dosud nenarozeného jehněte. Porod byl pozdržen. V jiném pokusu se zaměřil na příjemce hormonu hypofýzy, fetální nadledviny, a opět dosáhl odložení porodu.
Předčasný porod zase vyvolal buď vstříknutím hormonu hypofýzy kortikotropinu, nebo hormonu nadledvinek kortizolu. Jeho náhodný objev, že předčasně narozená jehňata pak měla lépe vyvinuté plíce než normální plody stejného věku, vedla k zavedení podávání steroidů urychlujících vývoj plic u nezralých dětí.
Poté bylo zjištěno, že asi dvacet dní před narozením jehňat začíná být podvěsek mozkový stimulován hormony hypotalamu, což vyvolá uvolnění množství kortikotropinu, což zase pomáhá stimulovat růst nadledvin. Důsledkem této osy hypotalamus-podvěsek-nadledviny (stejná osa je aktivována při stresu u dospělých zvířat) roste hladina kortizolu, jenž přechází do placenty, kde aktivuje enzym řídící přeměnu progesteronu na estrogen. Progesteron udržuje hladké svalstvo v klidu, zatímco estrogen podporuje tvorbu oxytocinu, který vyvolává stahy. Estrogen koordinuje činnost svalových buněk dělohy a zvyšuje dodávky prostaglandinů, působících na čípek děložní. Výsledkem této proměny progesteronu na estrogen je porod.
Vědci samozřejmě doufali, že výzkum na ovcích napomůže i při zkoumání porodů u lidí, avšak existují zde podstatné rozdíly: především lidská placenta nevytváří enzymy přeměňující progesteron na estrogen. U žen hladina estrogenu před porodem stoupá, ale hladina progesteronu neklesá. Studie na primátech ukázaly, že nadledviny plodu vylučují dehydroepiandrosteron, slabý androgen, který se v placentě přemění na estrogen.
Proces narození dítěte není tak jednoduchý. I když tu existuje osa hypotalamus-podvěsek-nadledviny jako hlavní dálnice směrem k matce, mnohé vedlejší a slepé uličky cestu komplikují - a všechny mohou ovlivnit možný předčasný porod.

Nezbytný je klid a mír

Důležitou roli, obzvláště při tvorbě hormonu uvolňujícího kortikotropin (označovaného jako CRH), hraje placenta. Tvorba CRH může být stimulována steroidy, jako je kortizol - a u žen, které předčasně porodily, byly nalezeny jeho vysoké hladiny již v 15. týdnu těhotenství. Načasování porodu je zřejmě naprogramované placentou od poloviny těhotenství.
Porod mohou ovlivnit i jiné biochemické signály. Velmi zjednodušeně řečeno, například kortizol může blokovat progesteron a tedy tvorbu CRH, což zase zvedne produkci kortizolu. V pozdním těhotenství v mozku plodu roste hladina hormonu neuropeptidu Y, což naznačuje, že stimulace osy hypotalamus-podvěsek-nadledviny bude stále silnější, neboť dítě přerůstá možnost matky zásobit je energií. Dokonce již samotné orgány plodu mohou po dozrání vylučovat kortikotropin. Ačkoli se zdánlivě shromažďuje směs odporujících si poznatků, veškeré pochody nejspíš pracují ve vzájemném souladu. Zřejmě se zde vyskytují překrývající se kontrolní mechanismy, které zajistí, že se dítě narodí v pravý čas. Příroda navíc vyvinula záložní plány pro ochranu matky i dítěte, což vysvětluje některé předčasné porody. Např. dojde-li k infekci, bakterie vytvářejí toxiny, které narušují tkáně, cytokiny imunitního systému podnítí uvolňování prostaglandinů. Stres zase může spustit produkci CRH v placentě a zvýšená hladina kortizolu nejen uspíší vývoj fetálních orgánů, ale i vlastní porod.
Tyto poznatky podporují pojetí placentárních hodin - osa hypotalamus-podvěsek-nadledviny u plodu může být motor, placenta regulátor načasování. Předčasný porod při značnému stresu matky může znamenat jen přizpůsobení se nepříznivým podmínkám - plod získal signál, že venku mu bude lépe než uvnitř. Z toho lze vycházet při prevenci předčasných porodů.
Nové přípravky jako antagonisté (působící proti) oxytocinu jsou bezpečnější a účinnější, neboť jsou přesněji zacíleny - porod však nemohou oddálit o více než několik dní. Jiné přípravky, jako antagonista CRH antalarmin, ale již může nabídnout dlouhodobější působení.
Včasné varování předčasného porodu mohou poskytnout také biochemické markery. Fetální bílkovina fibronektin signalizuje odchylky od normálního stavu, jako je přítomnost infekce, asi tak týden před porodem. Estriol, označovaný jako ručičky placentárních hodin, se nachází ve slinách matky - jeho hladina po dva až tři týdny odhaluje postup porodu. Dalším signálem by také mohla být hladina CRH v matčině krvi, neboť u žen se symptomy předčasného porodu bývá dvakrát vyšší.
Naděje lékařů, že budou schopni pomoci nastávajícím maminkám i jejich dětem, tak nyní díky vzrůstající úrovni poznání biologických procesů probíhajících v našem organismu stále narůstá.