Vzpomínky na Singapur

Vzpomínky na Singapur

* Před sedmapadesáti lety, šestnáctého února 1942, přinesly všechny britské noviny podobnou zprávu jako The Mail: "Neděle 15. února 1942. Singapur padl! Nejpevnější britská bašta na východ od Suezu padla do rukou říše vycházejícího slunce po pouhých 70 dnech."
Sedmého prosince 1941, stejný den, kdy napadli Pearl Harbor, se Japonci vylodili také v jižním Thajsku a v severovýchodním Malajsku. Poslední lednový den roku 1942 stanuli na břehu Johorského průlivu. Po jeho překročení se stala situace obránců ostrova, chráněného pouze na jihu před dobýváním z moře, beznadějnou. Od vylodění do kapitulace uplynulo 70 dní.
Od prvního února 1942 přestal Singapur existovat. Vítězní Japonci mu dali jméno Syonan (Světlo Jihu) a den nato shromáždili na Padangu, hřišti singapurského kriketového klubu naproti radnici, veškeré obyvatelstvo evropského původu. Spolu s válečnými zajatci z britských a australských jednotek je po sedmnáctikilometrovém pochodu internovali ve vězení Changi Prison. Tragédie čínského obyvatelstva měla teprve přijít. Utrpení skončilo až invazí britské armády 5. září 1945 a vyhlášením kapitulace japonské posádky o týden později na Padangu. Tím, že k vylodění došlo až po formální kapitulaci Japonska, na palubě křižníku Missouri v Tokijském zálivu 2. září 1945, byl Singapur ušetřen hrůz dobývání jako na Okinavě.

Changi a Král Krysa

Slavný román Jamese Clavella Král Krysa se odehrává v zajateckém táboře Changi Prison na východním cípu singapurského ostrova, na "...nízkém návrší obehnaném pruhem zeleně, která se o kus dál vzdávala modrozelené barvě moře". Na pozadí příběhu desátníka Kinga, bezohledného šmelináře řečeného Krysa, líčí život spojeneckých zajatců vystavených vražednému počasí v bambusových chatrčích, žízni, hladu, nemocem a mučení japonskými syny nebes. V původním vězení, postaveném před válkou pro 600 osob, teď živořilo na 5000 vězňů a v přilehlém barákovém táboře bylo vystaveno nelidským podmínkám 47 200 zajatců. Přesto jeho obyvatelé považovali za štěstí, jestliže mohli v táboře prožít celou okupaci ostrova a nebyli odesláni na stavbu "železnice smrti" a mostu přes řeku Kwai v Thajsku nebo odvezeni do vězení japonské vojenské policie Kempei Tai na Outram Road v Syonanu, kde je čekala téměř jistá smrt.
Po válce byly zajatecké baráky spáleny a srovnány se zemí. Na původním místě však byla vztyčena replika dřevěné vězeňské kaple kryté atapovými došky a postaveno malé muzeum se sbírkou memorabilií, připomínající utrpení vězňů. V roce 1992 při 50. výročí internace se do kaple vrátil původní mosazný kříž zhotovený vězni z japonské dělové nábojnice a před kaplí byla odhalena bronzová pamětní deska, dílo jednoho z australských zajatců.
Stará věznice Changi Prison je stále vězení; dnes je jeho prominentním vězněm bankovní podvodník a gambler Nick Leeson, jenž v roce 1995 položil defraudací 1,3 miliardy dolarů 233 let starou banku Barings Investment Bank, jednu z institucí britského impéria, jejímž klientem bývala i britská královská rodina. Ještě v témže roce vyměnil na šest a půl roku křeslo v Harry's Baru na Boat Quay za vězeňskou pryčnu v Changi.
Dnešní Changi symbolizuje mezinárodní letiště, postavené na půdě vyrvané moři, mezi pruhem zeleně a modrozeleným mořem. Přistává-li se od západu na terminál 1, je věznice Changi nalevo od přistávací dráhy v místech, kde se letadlo dotkne země. Novým terminálem 2 vzniklo jedno z nejmodernějších letišť na světě s business centrem, čekárnami s internetem a přípojkami pro přenosné počítače, krytou zahradou orchidejí, střešním bazénem, fitness centrem a dvěma hotely. Tranzitním cestujícím, kteří mají více než pět hodin času mezi spoji, nabízí bezplatnou prohlídku města busem včetně projížďky člunem po řece Singapore River.

Vánoce v hotelu Raffles

Když v roce 1887 arménští bratři Sarkisové otevřeli jako hotel několik bungalovů a nazvali jej po zakladateli Singapuru Stamfordu Rafflesovi, málokdo si dovedl představit, že vznikla světová legenda koloniálního hotelu. Před sto lety, v roce 1899, dostal hotel svou nynější podobu a po obnově a znovuotevření v roce 1991 se stal singapurským národním kulturním dědictvím.
Prostředí hotelu přímo evokuje viktoriánskou koloniální éru, námořní kapitány v bílých uniformách se zlatými šňůrami a důstojníky pluků Argyll and Sutherland Highlanders s hůlkami, kteří byli posádkou v britské korunní kolonii osad Straits Settlements. Říká se, že námořní důstojník a spisovatel Joseph Conrad měl svoji novelu Hranice stínu napsat v hotelu a William Somerset Maugham některé ze sbírky krátkých povídek napsal ve stínu jeho palmové zahrady. Možná, že k tomu připíjeli i slavný koktejl Singapore Sling, který vytvořil v hotelovém baru hainanský barman v roce 1915 původně jako dámský osvěžující drink.
Staromilci říkají, že hotel ztratil přestavbou svoji původní atmosféru kupříkladu tím, že byly zrušeny některé původní pokoje a jejich počet snížen na pouhých 104 apartmá. Tvrdí rovněž, že ani slavný koktejl už není to, co býval, ba dokonce podezřívají vedení hotelu, že nápoj prodává už předem namíchaný a točený. Těžko říci, kdo má pravdu, porovnávat se zkušeností může Středoevropan jen velmi těžko.
Vánoce v hotelu Raffles jsou nezapomenutelné. Bíle zářící hotel s adventními věnci a girlandami, v hotelové hale rozsvícený nazdobený asi pětimetrový vánoční strom. Slavnostní menu bylo ve znamení alsaské, baltské, benátské a české kuchyně, kterou zastupoval marinovaný kapr. Pro milovníky jídla pořádá hotelová kulinářská akademie pětidenní seznamovací kursy se specialitami čínské, malajské, indické a peranakanské kuchyně. Mimochodem původní Peranakani jsou dnes bohatá a privilegovaná vrstva Singapurců, pocházející z prvních čínských přistěhovalců do Malaky a Penangu, kteří se oženili s Malajkami. Jejich kuchyně, zvaná nonya, má charakter babiččiny kuchyně a představuje syntézu čínských kuchyní s malajským kořením a omáčkami.

SMRT pro 21. století

Zakladatel singapurského státu, dlouholetý ministerský předseda Lee Kuan Yew, si dal jako životní úkol výstavbu systému hromadné dopravy Singapore Mass Rapid Transit (SMRT). V roce 1990, kdy bylo ultramoderní singapurské metro dokončeno v délce 44 kilometrů coby pomyslný poslední kamínek systému, splnil úkol a odstoupil z úřadu premiéra. Větší část dnešní délky tratí 83 kilometrů se 48 stanicemi vede pod zemí, na předměstích na nekrytých nadjezdech, kryté jsou pouze stanice. V podmínkách tropických dešťů se stoprocentní vlhkostí při teplotách nad 30 oc, která se v noci sráží, tady izolace napájení, elektrické výzbroje a řídicích systémů plně klimatizovaného metra perfektně fungují. Na cestujícího nikdo hystericky nekřičí, výzvy k nepřekračování přerušovaných čar neuslyšíte. Proč? Vlak metra totiž přijíždí za prosklenou stěnu z nerez oceli s posuvnými dveřmi a na centimetry přesně zastavuje proti nástupním či výstupním dveřím vlaku. Placení jízdného s rozsáhlým systémem slev a předplatného je řešeno magnetickými a čipovými kartami a neumožňuje jízdu na černo. K severní okružní trase a trase východ - západ přibude brzy trasa na severovýchod a šestikilometrová přípojka na letiště Changi.
Ve srovnání s jinými metropolemi jihovýchodní Asie, jako jsou Bangkok nebo Jakarta, není Singapur zahlcen osobními automobily, nedusí se smogem, přestože podle výše jeho HDP na hlavu 23 360 USD (1995), by tomu tak mohlo být. Vysvětlení je prosté: Osobních aut včetně taxi je pouze 105 na tisíc obyvatel, auta jsou na příděl a pro velmi bohaté, nikoliv však zasloužilé! Zájemci o koupi musí předem složit nevratnou vinkulaci 25 tisíc SGD zjednodušeně řečeno k získání místa v pořadníku na auto. Výběr provede počítač. Po koupi automobilu pak stojí registrace 150 procent dovozní ceny vozu. Při ceně nissana střední třídy asi 26 tisíc SGD tak vyjde jeho pořízení v Singapuru na 90 tisíc SGD. Pro srovnání: Plat velmi kvalifikované sekretářky se znalostí angličtiny, čínštiny a malajštiny je kolem pěti tisíc SGD. Není divu, že i bohatí lidé při spolehlivém dopravním systému metra, busů a taxislužby s přijatelnými cenami a fungujícími taxametry, kde lze platit kreditní kartou, na koupi auta rezignují.

Souvislosti na závěr

Ostudná kapitulace jako začátek konce britského impéria, utrpení za japonské okupace a trpká zkušenost s malajskou federací se staly svítáním pro singapurskou společnost. Od vzniku samostatného státu v roce 1965 dokázala i za cenu odevzdání části svých občanských svobod, jako je plná svoboda tisku, vytvořit v měnící se Asii blahobytnou zemi. Využila k tomu strategické polohy, koloniální legendy, obchodní zdatnosti, multietnického kulturního dědictví i velkorysé státem podporované infrastruktury. Nezdá se, že by strádala bez sprejerských výtvorů, žvýkaček a drog, vítá obchodníky a turisty, je tu bezpečno, hodně teplo, celý rok stejně dlouhý den. Co chcete víc?

Alexandr Abušinov