Antarktida: nejosamělejší místo Země?

"Tady se nic neodhazuje do přírody," říká Roberta Marinelliová z americké základny Lake Hoare

Antarktida: nejosamělejší místo Země?

* Světadíl o rozloze 14 miliónů čtverečních kilometrů pokrývá z 98 procent silný ledový příkrov. Životní podmínky Antarktidy lze bez nadsázky označit za extrémní. Najdeme tu dokonce místa, která se blíží podmínkám na Marsu. A přece na věčně zamrzlém kontinentu žijí lidé. Často poměrně dlouho. Další sem pak směřují jako turisté.
Pro osazenstvo novozélandské výzkumné Scottovy základny v Antarktidě má jméno Victoria Metcalfová magický zvuk. Na výčepním pultu společenského klubu základny stojí malá kartónová krabička, v jejímž víčku je vyříznutá štěrbina. Je vyzdobena fotokopiemi článků z novozélandských novin píšících o devatenáctileté Victorii, která touží dostat se do Antarktidy, aby tu mohla studovat zdejší ryby. Jak se denní světlo mění v hlubokou noc a ceny nápojů prudce klesají, osamělí pravidelní návštěvníci - většinou vědci a členové technického personálu - vhazují do krabičky dolary, aby Victorii pomohli uskutečnit její sen.
Antarktida je nejchladnější a patrně nejopuštěnější místo na Zemi, jehož místní usedlíci obývají bizarní obydlí. Od října do března sluneční paprsky nikdy nedopadnou na zamrzlé antarktické pustiny. Během letních měsíců se může tento kontinent o stejné rozloze, jako mají Spojené státy a Mexiko dohromady, pochlubit čtyřmi až pěti tisíci obyvatel. Za chmurných zimních měsíců teploty prudce klesají hluboko pod bod mrazu a promrzlá zemská masa se stává domovem pouhých několika set od světa odříznutých otužilých a srdnatých duší.
Většinu obyvatel Scottovy základny a nedaleké americké základny McMurdo Sound tvoří muži, ale postupně roste také počet žen, které sem přicházejí. Mactown, jak se tady stanici McMurdo říká, je shluk ošklivých obytných bloků hnědavé barvy, potrubí a skladišť, v nichž jsou uskladněny zásoby. Žije tu více než tisícovka lidí a jsou tu tři bary a kaple. Do menší Scottovy základny je to necelou hodinu chůze přes příkrý kopec, nebo - dovolí-li to počasí - přes zamrzlé moře. Ceny alkoholických nápojů v barech Mactownu jsou vyšší, to však obyvatele Scott Base nikterak neodrazuje od pravidelných návštěv.
V zimě sem nelétají letadla a zásoby sem nepřicházejí ani jinou cestou. Jediné spojení s okolním světem zajišťují telefony a e-mail. Pro některé je to však prokletí. "Vzdálený hlas ozývající se v telefonním sluchátku může všechno ještě více zhoršit. Někdy si přeji, aby neexistoval žádný způsob, jak se dozvědět z domova špatné zprávy," konstatuje jeden z veteránů, který prožil v Antarktidě již sedm zim.
Antarktida nemá vládu ani hlavní město. Přes čtyři desítky signatářských států smlouvy o Antarktidě z roku 1959 se dohodly na mírovém nekomerčním využívání věčně zamrzlého kontinentu. Původní smlouvu, mezi jejímiž signatáři je i ČR, doplnil loni dodatečný protokol dávající přednost ochraně životního prostředí před průmyslovým využíváním. Antarktida nemá ani žádné původní obyvatelstvo. Jejími jedinými trvalými obyvateli (pokud se to tak dá říci) jsou lidé pracující na čtyř desítkách vědeckovýzkumných základnách, které zde vybudovaly signatářské země. Na nich jsou striktně dodržovány podmínky protokolů o ochraně životního prostředí. Veškerý odpad se tu třídí - plasty, papír a další materiály určené k recyklaci; materiál, který lze bezpečně spálit; toxické chemikálie a jiný odpad, které jsou odváženy k likvidaci v jiných zemích.
"Tady se nic neodhazuje do přírody," tvrdí doktorka Roberta Marinelliová, působící na odlehlé základně Lake Hoare, kde Spojené stát provádějí dlouhodobý ekologický výzkum. "Potřebujete-li si ulevit, nechoďte, prosím, za nejbližší skálu, protože dusíkový šok by mohl být pro zdejší životní prostředí tím nejhorším za uplynulé tisíce let."
Problémy působí i antarktický vzduch suchý jako troud. Po celé základně jsou rozmístěny kovové stožáry a hrany pracovních stolů v počítačových centrech jsou potaženy kovem. Důvod? Statická elektřina. Když lidé kráčejí k základně - a ještě dříve, než se dotknou jakéhokoli elektrického přístroje - provází je hlasité praskání elektrických výbojů. "Musíte se vybít. Pokud to neuděláte, zaviníte vážné poškození počítačů a dalšího zařízení," tvrdí technik Mike Mahon.
Zatímco jedni tu striktně dodržují pravidla, druzí působí problémy. Tuto letní sezónu se očekává, že Antarktidu navštíví více než 10 tisíc lidí - rekordní počet, který může vyzkoušet hranice křehkého ekosystému tohoto věčně zamrzlého kontinentu na jižním konci zeměkoule. Valná většina turistů sem přijíždí loděmi vyplouvajícími převážně z Jižní Ameriky, ale také z Nového Zélandu či Jižní Afriky. Jde převážně o malá plavidla výzkumného typu převážející přibližně sto cestujících, ovšem omezený počet míst, která mohou lidé navštívit, zvyšuje přitažlivost Antarktidy a její přírody.
Podle údajů Mezinárodní asociace provozovatelů cest do Antarktidy (IAATO) se počet turistů v loňské sezóně 1997 - 1998 zvýšil o 25 procent v porovnání s předchozí sezónou. Do IAATO patří téměř všechny velké společnosti poskytující cesty do Antarktidy. Cílem této dobrovolné organizace, jež vznikla v roce 1991, je prosazovat zásady chování v Antarktidě. K hlavním pravidlům patří, že na jednom místě může být současně maximálně 60 osob, které musí přísně dodržovat zásadu neporušovat životní prostředí a nevyrušovat místní zvířenu. Ale na místech, jako je Half Moon Island, malý kamenitý ostrov patřící k Jižním Shetlandským ostrovům, může i šedesát lidí působit na šedesát centimetrů vysoké tučňáky dosti hrozivým dojmem.
Ačkoli pravidla IAATO jsou přísná a vůdci expedic je vtloukají turistům do hlavy, ne všichni je dodržují. Průvodci vyprávějí o turistech, kteří si zkoušejí pochovat tučňáka, chodí příliš blízko k rypoušům sloním a zahánějí hnízdící ptáky sedící na vejcích či chránící vylíhlá mláďata. "Lidé si myslí, že nemusí dodržovat pravidla," říká Shane Evoy, průvodce z kanadské společnosti Marine Expeditions.
Ovšem navzdory problémům způsobovaným turisty a ohrožení životního prostředí, jaké představují připlouvající lodě, soudí Evoy, že zpřístupnit Antarktidu návštěvníkům je dobrá věc, pokud se podaří v lidech vzbudit zájem o ochranu jedné z posledních skutečně přirozených přírodních oblastí na světě.
Doktor Bernard Stonehouse ze Scottova polárního institutu na britské univerzitě v Cambridge také věří, že pozitivní dopady antarktické turistiky převažují nad negativy. Varuje ale před dalším vývojem, protože pokud bude počet turistů dále stoupat, zničí či poškodí se přibližně stovka míst, která jsou v současnosti návštěvníkům k dispozici. "Pokud se bude počet návštěvníků zvyšovat současným tempem, za rok nebo za dva budeme mít problémy," říká Stonehouse.
Dosavadní vědecké studie ale prokázaly, že turisté mají jen malý či vůbec žádný vliv na místní živočichy. Potvrzuje to nedávná studie na ostrově Cuverville, která se zaměřila na hnízdící tučňáky v souvislosti s turisty. "Došli jsme k závěru, že pokud lidé dodržují pravidla, nejsou žádné problémy," uvádí studie.
Privilegium navštívit Antarktidu s její chladnou, ale fascinující krajinou, zajímavými živočichy a příchutí dobrodružství se asi nestane levným zážitkem, což je další faktor, jenž může přispět k přežití kontinentu. A je tu ještě jeden důležitý prvek při návštěvě Antarktidy - Drakeova úžina. Ať loď připlouvá odkudkoli, musí tento nejbouřlivější průliv na světě překonat a malé lodě se tu vůbec nepodobají stabilním luxusním plavidlům. "Drakeova úžina je cena, kterou musíte zaplatit. Lidé se jí bojí," říká Evoy o průlivu, jenž by se docela dobře dal označit za mořského strážného anděla Antarktidy.

Okolí novozélandské Scottovy základny v Antarktidě. Výzkumné středisko dostalo jméno po anglickém badateli Robertu Scottovi.
Součástí americké základny McMurdo Sound je i kaple - Chapel of the Snows
snímky: reuters

S využitím zpravodajství agentury Reuters připravil (iv)