Loučení se Švejkem

Slova

Loučení se Švejkem

Při nedávném epochálním vstupu Česka do Nata poznamenal jistý rozhlasový komentátor obrazně, že se naše armáda bude muset rozloučit se Švejkem. Jiný zas, obzvláště sršatý, napsal: Naštěstí se loni Vladimír Špidla spletl ve věštění, že když lidé do NATO nebudou chtít, "tak tam holt nebudem". Tak tam holt jsme... Nějak jsem nepochopil, jestli to, že holt (vhodnější by bylo asi heč! nebo moravské kiš!) v NATO jsme, je výsledkem toho, že tam lidé chtěli, nebo tam jsme natruc jim a hlavně panu Špidlovi.
Chci zdůraznit, co mě při té příležitosti potěšilo. Naše hlavy - pan prezident a pan předseda vlády - oživily ve svém prohlášení jednu skomírající možnost českého slovesa, a to přechodník; k tomu ještě minulý. A použili jej správně, čehož dnes není každý současník mocen.
Přechodníky v češtině existují, jak si ze školy pamatujeme, ale v praxi je užívají nanejvýš hodně jazykově konzervativní právníci, soudci a úředníci, případně kněží a řečníci, kteří si potrpí na archaizaci a patos. Zdálo by se, že moderní čeština bez přechodníků vystačí, dávají však vyslovenému zvlášť pompézní nádech. Jen si vychutnejte:
Jménem České republiky. Dne 4. dubna 1949 byla ve Washingtonu přijata Severoatlantická smlouva. Prozkoumavše tuto smlouvu a vědouce, že Parlament České republiky s ní souhlasí, přistupujeme k ní podle ustanovení článku 10 smlouvy. Dáno na Pražském hradě dne dvacátého šestého února léta tisícího devadesátého devátého. Václav Havel, prezident republiky, Miloš Zeman, předseda vlády.
Kdyby bylo před slovem léta vloženo slovo Páně, pak mohl věty - pominu-li historická konkréta - napsat sám Jiří z Poděbrad, když se svého času jako první hlava korunovaná pokoušel založit v Evropě mírovou unii křesťanských panovníků. Tenkrát nepochodil, papež ho naopak vyloučil z církve a zbavil trůnu.
A ta exkomunikace bude asi důvodem, proč se jiříkovská tradice při přijímání do Nata moc neohřívala a spíše masochisticky připomínala švejkovská. Co ta představuje? Už sám Jaroslav Hašek v doslovu k prvnímu dílu poznamenává: Nevím, podaří-li se mi vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že jsem slyšel jednoho člověka nadávat druhému: "Ty jsi blbej jako Švejk," právě tomu nenasvědčuje. Stane-li se slovo "Švejk" jen novou nadávkou v květnatém spílání, musím se spokojit tímto obohacením českého jazyka.
Češtinu nesporně obohatil poněkud více. Švejk jako obecné substantivum, tedy s malým počátečním písmenem, se během času stal součástí hovorového a později též spisovného jazyka. Patřičný slovník jeho význam vysvětluje: švejk - člověk, který předstírá horlivost vůči autoritám, často se zesměšňujícím záměrem, mazaný ulejvák; a patří k němu i sloveso švejkovat. Zdá se tedy, že naše mateřština absorbovala literární postavu dobrého vojáka jinak, než se obával autor. A pro úplnost ještě dodávám, jaký je původ příjmení Švejk: z místního jména Schweig v Horním Bavorsku, v Horních Rakousích. Z německého apelativa Schwaige = pastvina; z rozkazovacího způsobu schweigen = mlčet. Zřejmě kvůli poslední souvislosti si příjmení Švejk vybral i Hašek.
Přívrženci vstupu do NATO tedy požadují rozloučení se švejkovskou tradicí. Bude to loučení obtížné. Sám na sobě pozoruji, že nedůvěra k autoritám a sklon ke švejkování jsou ve mně zažrány jako stará rez. Proč a co tato tradice znamenala pro přežití národa, nechť posoudí sociologové.
Nemám jistotu, zda vstup do Nata neovlivní naši mateřštinu. Invaze germanismů (jak ji známe ze Švejka) a později rusismů prostřednictvím vojenského slangu navozuje obavy, do jaké míry se v ní projeví oficiální jazyk NATO. Angličtina se do češtiny tlačí horem dolem už tak, a tady se otevírá další díra. K pochybnostem ostatně přispěl (na rozdíl od maďarského a polského premiéra, kteří se zřejmě za svůj zobák nestydí) slavnostním projevem v Bruselu i náš ministerský předseda.
A aby tento sloupek přinesl aspoň nějaké praktické poučení, zopakuji, že česky lze psát do NATO i do Nata. Jde jenom o to, zda termín bereme jako iniciálovou zkratku, či jako zkratkové slovo. V prvém případě se píše velkými písmeny a neskloňuje se; v druhém s velkým počátečním N a nakládá se s ním podle vzoru město.
Ivo Vaculín