divadlo

Kóny s loutkáři
(TOF)
Divadelní sezóna skončila. Neměla to v ní ve zhoršující se hospodářské situaci divadla lehké. Nedokonale se rozbíhá, v co většina scén doufala, finanční podpora od tzv. soukromého sektoru, od místního kultivovaného podnikatelského prostředí. Prosperujících podniků je stále méně. Co těší, je chvályhodný návrat diváků do hlediště. Než začneme o prázdninách vzpomínat, na co od minulého září do konce června nezbyl čas a co bude dobré poznamenat si k návštěvě pro sezónu příští, ještě několik ohlédnutí za loutkovými divadly, která hrají divadlo nejvíc a nejraději, a jsou na tom ještě hůř než ostatní.
Značné proslulosti se těší pražský soubor Buchty a loutky. Bývá ozdobou každého kvalitního festivalu, jezdí po světě, až se mu za patami práší. K jeho nejnovějším produkcím patří Urbild. Pod vedením Radka Berana se před zraky diváků rozvíjí příběh napůl faustovský a napůl juanovský o nehrdinském hrdinovi Karlu Urbildovi hledajícím sebe sama.
Jak je u Buchet a loutek obvyklé, všechno je inscenačně vyvážené, nevážné, střídají se různé typy loutek, v několika horizontálních úrovních miniaturních scén paravánu jsou diváci svědky téměř až filmových střihů z velkých celků na detaily a zase zpět. Absurdní situaci střídá akční scénka jako vystřižená např. z maňáskových rakvičkáren... Jestliže chválu si zaslouží všichni aktéři, jimiž jsou Marek Bečka, Vít Brukner (také autor hudby), Pavel Antoš a režisér Beran, komunikující před představením i o přestávce neopakovatelným způsobem s diváky, potom za zvláštní zmínku stojí Kristina Maděričová, která vystoupila ze stínu Divadla Na zábradlí a stále víc - a výborně - se uplatňuje při produkcích Buchet a loutek nebo při pouličních produkcích Divadla Continuo Malovice.
O Kytici K. J. Erbena se pokoušejí divadla často. V dobré paměti je ještě verze hradeckého Kllicperova divadla z časů počátků jeho neopakovatelné cesty "nahoru". Nejnověji nastudoval Svatební košili, Vodníka a Štědrý večer Michal Dočekal v Naivním divadle Liberec. Zárukou dobré inscenace je již výprava Petra Matáska. Režisér volil vedle loutek na scéně také práci živých herců, prvky stínového divadla atd.
Všechny tři Erbenovy balady jsou plné loutkářských fines, zdobí je hororová atmosféra, která upoutá pozornost i studentů gymnázií, s nimiž jsem představení viděl. Odlehčení obstarávají nápady jako např. sbor potápěčů ve Vodníkovi. Přitom zbyl nikoli podružný prostor pro poezii, která je tím hlavním, co promlouvá k divákům. Naivnímu divadlu se podařilo vytěsnit prostor, v němž se loutkářská práce určená vždy především dětem, obrací na dospělého diváka. Kytice je výborným doplněním tzv. povinné četby. Dokáže přesvědčit bez školometského memorování o významu tohoto ohlasu lidové poezie, o skutečných hodnotách Erbenova souboru balad, jež je možné vnímat i velice moderně, invenčně.
Z opačného pólu žánrového spektra je Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů J. N. Nestroye, sžíravá satira na politikaření a na diplomacii Mistrovy doby. V plzeňském Divadle Alfa nastudoval hru v překladu Karla Krause a úpravě Pavla Vašíčka jeden z nejlepších současných loutkářských režisérů Tomáš Dvořák, střídající práci v Plzni občas také s Libercem.
Nestroyovy Hody jsou o dvou sousedních kmenech lidožroutů. Jejich náčelníci, Kruťas a Večerní vánek, se navzdory rozdílnosti ve jménech velice podobají. Nejenom v tvářích, jaké jim vtiskl výborný výtvarník Ivan Nesveda, ale také charakteristikami: Navzájem si žerou i manželky. Má dojít na Kruťasova syna, který se jako trosečník a vyučený kadeřník vrací z civilizačních studií v Británii. Nešťastně se vylodí na území Večerního vánku. Připlete se do toho ale naštěstí Vánkova dcerunka, moc hezká divoženka. A když už si všichni myslí, že nebohého syna, nadějného milence a následníka obou trůnů, zbaštili v pravé člověčí zabijačce, jako vystřižené z Dolního Rakouska nebo z Moravy, zjistí se, že divošský kuchař, obměkčen účesem, který na něm zcivilizovaný synek spáchal, obětoval raději kmenového posvátného medvěda. K opravdové radosti všech.
O způsobech politických pří a dohod plodících mimo jiné nešvary světově unikátní opoziční smlouvy jsou Hody divých mužů. Jako by tak trochu podobných hodům našich politických sebestředných trumberů neschopných vládnout, neschopných řídit, jenom žrát. A dožírat...