Gotland je zvláštní a neopakovatelnou zemí s bohatou historií

Gotland je zvláštní a neopakovatelnou zemí s bohatou historií
Největší ostrov v Baltském moři
Pozoruhodná místa na mapě světa bývají opředena legendami a tajemstvími. S Gotlandem je svázána sága o Tjelvarovi, který vysvobodil ostrov z odvěkého zakletí.
Začarovaný ostrov se každý večer při západu slunce vynořil z vln a každé ráno se znovu potopil. Proto zde nemohli žít lidé. Tou dobou plul se svou družinou po moři muž jménem Tjelvar. Pluli celé dny a noci, neviděli však nic než vodu. Když si Tjelvar uvědomil, že zabloudili, vypustil svého havrana, aby zjistil, kde leží země. Vydali se směrem, kterým pták odletěl. Pluli celý den. V noci svítil měsíc tak silně, že mohli plout stejně rychle jako za dne. Náhle spatřili ostrov. Tjelvar věděl, že to není žádný obyčejný ostrov, ale protože všichni byli unavení a měli žízeň, dal příkaz k přistání. Rychle rozbili tábor a na ochranu proti trolům a zlým silám rozdělali velké ohně. Jakmile je zapálili, kletba pominula. Když druhý den ráno vyšlo slunce, ostrov se již nepotopil. Od té doby Tjelvar, jeho děti, vnoučata a všichni jejich potomci žili na ostrově v hojnosti. Nazvali jej Gotland.
Tolik stará gotlandská sága. Z prozaičtějšího pohledu je zajímavé, že Gotland byl před mnoha tisíci lety zatížen obrovským ledovcovým příkrovem a začal se postupně zvedat nad mořskou hladinu až poté, co se na Zemi oteplilo a skončila poslední doba ledová.

Rauky

Gotlandské podloží je z velké části tvořeno korálovými útesy, které vznikly v tropickém moři v období siluru před zhruba čtyřmi sty milióny lety, a četné zkameněliny jsou proloženy vrstvami vápence a slínovce. Dnešní Gotland se vynořil z moře asi před deseti tisíci lety. Vlny se zakusovaly do nově vznikajícího pobřeží a po staletí je modelovaly. Korálové útesy byly odolnější než ostatní navrstvené horniny, a když moře ustoupilo, zůstaly na pobřeží izolované vápencové útvary - rauky.
Na Gotlandu a přilehlém ostrůvku Farö u jeho severovýchodního cípu jsou více než dvě desítky raukových oblastí. Bizarní sloupovité kamenné útvary měří obvykle několik metrů. Nejvyšší z nich je dvanáctimetrová Panna, která se tyčí na dvacetimetrovém útesu nad mořem. K jejímu jménu se váže následující příběh.
V 11. století vládl v kraji mocný vikinský náčelník Likajr Moudrý. Z jedné válečné výpravy do pobaltských zemí si přivezl mladého otroka jménem Helge, syna tamějšího náčelníka, kterého porazil v boji. A jak už to ve všech romantických příbězích bývá, do urostlého mladíka se až po uši zamilovala Likajrova dcera Öllegard. Otec měl pramálo pochopení pro její lásku a přichystal Helgemu krutou léčku. Pomocí žebříků a provazů nechal Öllegard vysadit na vrchol rauku a nezvanému zeti řekl, že dceru dostane, když si pro ni vyleze. Likajr však zapomněl, že láska dovede nejen hory přenášet, ale i zlézat. Helge bez potíží vyšplhal nahoru, vzal svoji milou do náruče a opatrně ji snášel dolů. To však nedokázal snést čím dál zachmuřenější a opilejší náčelník, který se svou družinou hodoval opodál, napjal tětivu svého luku, zamířil a vystřelil. Helge se s Öllegard v náručí zřítil do moře a oba v něm nalezli smrt.

Historie a současnost

Největší ostrov v Baltském moři - původní sídlo severogermánských Gótů - byl vždy zajímavým a strategicky významným místem. Zejména pro okolní země, které si na něj odjakživa činily nárok. A je až neuvěřitelné, jak se na tomto svérázném kousku pevniny uprostřed širého moře snoubí historie se současností.
První lidé se objevili na Gotlandu již před 9000 lety. Byli to lovci a rybáři, kteří se usídlovali v jeskyních na pobřeží. Nejstaršími archeologickými památkami jsou kamenné hroby z doby bronzové (obvykle ve tvaru lodi) a četná pohřebiště z doby železné, jež na Gotlandu začala před dvěma a půl tisíci lety. Prvních pět století našeho letopočtu je označováno za první gotlandské velmocenské období. Gotland se stává hlavním obchodním uzlem. Toto období končí nárůstem ozbrojených konfliktů v Evropě v době stěhování národů. Atmosféru těchto časů dokreslují jedinečné gotlandské obrázkové kameny, jakési první historické "komiksy", které se četly odspoda nahoru. Druhou etapou rozmachu Gotlandu je vikinské období; od 8. století hraje ostrov opět důležitou roli v námořním obchodě. Kolem roku 1000 byl Gotland pokřesťanštěn a nastává období budování kostelů. Jeho výsledkem je téměř stovka románských a gotických kostelíků, které jsou skvěle udržované a většinou dodnes plně funkční. Na ostrově existuje také více než tisíc původních vikinských či pozdně středověkých sídel, která jsou dodnes obývána. Nebývalý rozvoj zasáhl i hlavní město Visby, hansovní přístav opevněný ve 13. století hradbami v délce tří a půl kilometru. Období středověké prosperity a relativní samostatnosti vystřídala ve 14. - 17. století nadvláda Dánů, od té doby patří ostrov Švédsku. V roce 1995 bylo historické jádro pohádkového města Visby pro svou výjimečnou zachovalost zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Jedinečná příroda

Ač to zní nepravděpodobně, Gotland mívá na vrcholu severského léta více hodin slunečního svitu než Mallorca. Slunce a bílé vápencové pobřeží vytvářejí zcela ojedinělou světelnou atmosféru. Dramatické útesy střídají rozlehlé písečné pláže, louky jsou roubeny hustými lesy, v nichž se občas zaleskne hladina vápencového jezírka, všude kvetou růže a drobné gotlandské orchideje.
Tím výčet krás, pamětihodností a zajímavostí Gotlandu ani zdaleka nekončí. Při toulkách po ostrově narazíte na kilometry perfektně udržovaných kamenných zídek, divokého koně či alespoň rohatou ovci, jež je místní raritou. Anebo potkáte některého z pravých starousedlíků, kteří dodnes hovoří původním gotlandským dialektem. Ale s těmi si moc nepopovídáte, protože jim nerozumí ani mnozí rodilí Švédové.
Gotland s přilehlými ostrovy je opravdu zvláštní a neopakovatelnou zemí, jak svorně zdůrazňují všechny švédské turistické kanceláře. Ostrůvek Farö svou krásou uchvátil i slavného filmového a divadelního režiséra Ingmara Bergmana, který se zde natrvalo usadil. Určitě moc dobře ví proč.

Zdeněk Lyčka, Stockholm