Světová hospodářská krize a její ničivé důsledky

Světová hospodářská krize a její ničivé důsledky

Třicátá léta by bylo možné heslovitě popsat několika slovy: ničivá hospodářská krize, státní intervencionismus, expanze fašismu, militarizace, válka.
Nejtěžší hospodářská krize dvacátého století přinesla takový rozvrat, jaký bezprostředně po říjnovém krachu na newyorské burze v roce 1929 neočekával ani největší pesimista. Na rozdíl od klasického průběhu hospodářských cyklů nebyla těžištěm cyklu 1929 - 1937 konjunktura, ale krize. Oživení hospodářství bylo opožděné a konjunktura jen nevýrazná nebo vůbec nenastala. Řadě zemí včetně Československa se nepodařilo překročit úroveň makroekonomických ukazatelů z roku 1929. Investiční činnost byla kromě zbrojních odvětví slabá a technický pokrok se zpomalil. Sociální důsledky krize se nepodařilo zmírnit ani v letech 1934 - 35, kdy již krize přešla do oživení. Údaje o nezaměstnanosti a reálných příjmech obyvatelstva naopak ukazují, že přes určité zlepšení byly sociální poměry v polovině třicátých let horší než na začátku krize.
V průběhu krize se průmyslová výroba snížila o 37 % (v USA a Německu o více než 40 %), zkrachoval bezpočet bank i jiných podniků a nezaměstnanost postihla jen ve vyspělých zemích 30 miliónů pracovních sil. Krize v průmyslu byla propletena s agrární krizí. Její průběh komplikovala snaha malovýrobců kompenzovat propad cen vyšší tržní produkcí (při omezované vlastní spotřebě potravin), čímž se východisko z krize oddalovalo.
Pokles cen ovlivnil i mezinárodní obchod, který se v běžných cenách zhroutil na pouhou třetinu původního stavu, tedy podstatně více než jeho fyzický objem. Vzedmula se vlna "ekonomického nacionalismu", který se projevoval ve sféře obchodu snahou vyřadit zahraniční konkurenci vysokými cly, dovozními kvótami a dalšími překážkami. Velká Británie opustila tradiční politiku svobodného obchodu a v roce 1932 přikročila na konferenci v Ottawě k protekcionismu ve specifické podobě "imperiálního celního preferenčního systému". Zastavil se vývoz kapitálu a v mezinárodním měřítku musel být vyhlášen odklad splatnosti dříve poskytnutých úvěrů a reparačních plateb. O měnové krizi svědčilo rušení směnitelnosti měn za zlato, četné devalvace a vznik měnových bloků - dolarového, librového, zlatého v čele s Francií, jakož i seskupení clearingových zemí, které se touto formou snažily překonat nedostatek deviz. Jednotlivé země podporovaly vývoz "valutárním dumpingem" - předstihovaly se, kdo dříve a více znehodnotí vlastní měnu.
Krizové zbídačení obyvatelstva vyvolávalo nebezpečí sociálních revolucí, některé země propadly vypjatému nacionalismu, vznikaly nebo se upevňovaly antidemokratické autoritativní režimy - například s výjimkou Československa v souvislém pásu států od Finska do Řecka. Japonsko a Itálie, již z dřívější doby kolébka fašismu, zahájily v Číně a Etiopii vojenské výboje. Jak ukázal další vývoj, nejnebezpečnější ohnisko války vzniklo v Německu počátkem roku 1933. Ve Španělsku poskytly fašistické země vojenskou pomoc generálu Francovi, který rozpoutal občanskou válku proti demokraticky zvolené vládě.
Odlišně od kapitalistického světa se v třicátých letech vyvíjelo autarkní hospodářství Sovětského svazu. Pod heslem "socialistické industrializace" byl v průběhu první a druhé pětiletky vybudován rozsáhlý průmyslový potenciál s důrazem na těžký průmysl, což vytvořilo materiální základ pro pozdější vítězství nad Německem. Měnilo se i územní rozložení průmyslových kapacit. Dynamický rozvoj sovětské ekonomiky na pozadí světové hospodářské krize se stal důležitým argumentem pro propagátory systému plánování za hranicemi SSSR. Třicátá léta však také ukázala odvrácenou tvář sovětských úspěchů: přehnané investice do těžkého průmyslu na úkor životní úrovně lidu, zaostávající infrastrukturu a zejména chronickou krizi zemědělství jako důsledek brutálně prováděné kolektivizace rolnických hospodářství. Zemědělsky bohatá Ukrajina zažila svůj největší hladomor v roce 1932.
V západních zemích hledala ekonomická teorie i hospodářská politika v duchu nastupujícího keynesiánství lék na krizi ve formě státních zásahů do ekonomiky. Z neutěšené situace byl obviňován liberalismus minulých let, za nějž se hledala náhrada. Pod praporem státního intervencionismu zvítězil v USA v prezidentských volbách F. D. Roosevelt, který bezprostředně po nástupu do funkce začal uskutečňovat program "Nového údělu" (New Deal) se státními zásahy do takových oblastí, které byly do té doby výsadou soukromokapitalistického rozhodování. V boji s hospodářským rozvratem a ze snahy zachránit kapitalismus se rodilo kvalitativně nové protikrizové instrumentárium, jakýsi prvopočátek později důkladně propracované anticyklické politiky. Vrcholným teoretickým dílem této vývojové etapy v dějinách ekonomického myšlení se stala v roce 1936 vydaná Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz britského ekonoma J. M. Keynese.
Také v jiných zemích se stát začal vměšovat do ekonomiky způsobem, který kromě mimořádných okolností první světové války neměl ve 20. století do té doby precedent. Například ve Francii dospěl vývoj za vlády Lidové fronty až k uzákonění čtyřicetihodinové pracovní doby a k zestátnění železnic a několika průmyslových oborů. Všeobsáhlé státní zásahy zavedly fašistické země, kde se již v době míru budované válečné řízené hospodářství stalo vedle boje s krizí nástrojem všestranné militarizace ekonomiky, a to i na úkor spotřeby obyvatelstva podle Göringova hesla "Kanony místo másla".
Fašistická odrůda státního intervencionismu byla spojena s potlačením demokratických práv občanů a s celonárodní mobilizací lidí i hmotných zdrojů pro válku. V Německu se ideologickou přípravou výbojů stala taková hesla, jako výstavba "hospodářství velkého prostoru", nadřazenost "nordické rasy", rozšiřování životního prostoru, "Drang nach Osten" nebo politika hospodářské autarkie, která měla být docílena ovládnutím surovinových a potravinových zdrojů v blízkém i vzdáleném zahraničí.

Václav Průcha
Události v letech 1931 - 1940
1931 - 12. duben: Vyhlášena Španělská republika. 11. květen: Krach rakouské banky Creditanstalt. Následuje krach dalších domů ve střední a východní Evropě. 20. červen: Americký prezident Herbert Hoover vyhlásil roční moratorium na dluhy a reparace Německa. 13. červenec: Zhroucení německé Danatbanky. Nastal všeobecný bankovní krach. 18. září: Japonské oddíly vstoupily do Mandžuska. Počátek války s Čínou. říjen: V britských parlamentních volbách zvítězili konzervativci. 11. prosinec: Vyhlášeno Britské společenství národů (Commonwealth).
1932 - 21. leden: Smlouva o neútočení mezi SSSR a Finskem. Následovaly obdobné smlouvy s Lotyšskem, Litvou, Estonskem, Polskem a Francií. 2. únor: Zahájena mezinárodní odzbrojovací konference v Ženevě za účasti 60 států. Generálním zpravodajem byl Edvard Beneš. 6. květen: Atentát na francouzského prezidenta Paula Doumera. květen: V parlamentních volbách ve Francii zvítězil opět "levý blok", premiérem Edouard Herriot. červen - červenec: Mezinárodní konference v Lausanne o německých reparacích. Německo se mělo vykoupit za 3 miliardy zlatých marek. 31. červenec: Parlamentní volby v Německu přinesly dvojnásobek mandátů NSDAP (37,8 %). Opakované volby v listopadu znamenaly pro NSDAP úbytek 34 mandátů, komunisté získali 100 mandátů. Výsledek vyvolal krizi von Papenovy vlády a krizi v NSDAP. 29. listopad: Smlouva o neútočení mezi Francií a SSSR.
1933 - leden: Demokrat Franklin Delano Roosevelt 32. prezidentem USA. Vypracoval sérii zákonů proti bídě a k obnově, tzv. Nový úděl. 30. leden: Adolf Hitler říšským kancléřem. 27. únor: Požár Říšského sněmu. 18. březen: Mussolini navrhl Pakt čtyř (Itálie, Francie, V. Británie, Německo). 24. březen: Říšský sněm odhlasoval zmocňovací zákon, jímž kancléř obdržel neomezené plné moci. 27. březen: Japonsko vystoupilo ze Společnosti národů. 31. květen: Nankingská dohoda mezi Japonci a Čankajškem, který pokračoval ve výpravách proti oblastem obsazeným komunisty. červenec: SSSR navrhl úmluvu o definici agresora - podepsala řada států včetně ČSR srpen - prosinec: Lipský proces. Všichni obžalovaní osvobozeni vyjma van der Lubbeho. 15. září: Přijat první z antisemitských norimberských zákonů "o ochraně německé krve a cti". 14. říjen: Německo opustilo odzbrojovací konferenci v Ženevě. 19. říjen: Německo vystoupilo ze Společnosti národů. 16. listopad: USA a SSSR navázaly diplomatické styky.
1934 - 26. leden: Německo-polská smlouva o neútočení. 6. únor: Pokus o fašistický puč v Paříži. Premiér Daladier podal demisi, vznikla vláda národní jednoty. duben: Francouzský ministr zahraničí Jean Louis Barthou projednával ve Varšavě a Praze návrh východního paktu - Polsko odmítlo, ČSR souhlasila. 11. červen: Mezinárodní odzbrojovací konference v Ženevě skončila nezdarem. 30. červen: "Noc dlouhých nožů v Německu", vyvražděni vedoucí představitelé úderných oddílů SA. 25. červenec: Atentát na rakouského kancléře Engelberta Dollfusse. Nástupcem jmenován von Schuschnigg. 19. září: SSSR přijat do Společnosti národů 39 ze 42 přítomných delegací. 9. říjen: V Marseille zavražděni jugoslávský král Alexandr I. a francouzský ministr L. Barthou. Vrahy chorvatští "ustašovci". říjen: Počátek Velkého pochodu čínské rudé armády. 1. prosinec: V Leningradě zavražděn Sergej Kirov. Začátek stalinských čistek. 5. prosinec: Ženevský protokol mezi SSSR a Francií na podporu bezpečnostního východního paktu. ČSR s ním vyslovila souhlas.
1935 - 13. leden: Plebiscit v Sársku - 91 %. hlasů pro připojení k Německu. 16. březen: Německo zavedlo všeobecnou brannou povinnost. 2. květen: Smlouva o vzájemné pomoci mezi Francií a SSSR. 16. květen: Smlouva o vzájemné pomoci mezi ČSR a SSSR. 18. června: Anglo-německá námořní dohoda - Německo získalo právo na loďstvo, představující 35 % tonáže britského a na stejný počet ponorek. 31. srpen: Kongres USA přijal zákon o neutralitě. 5. říjen: Itálie přepadla Etiopii.
1936 - únor: Parlamentní volby ve Španělsku; úspěch Lidové fronty, která vytvořila demokratickou a republikánskou vládu. 7. březen: Německá okupace demilitarizovaného Porýní. duben - květen: Parlamentní volby ve Francii - vítězství Lidové fronty. 7. červen: Matignonské dohody zástupců francouzských podnikatelů a dělníků. Uzákoněn princip kolektivních smluv, 40hodinový pracovní týden, 14 dní dovolené a zrušení daní z penzí. Dohodnuto zvýšení mezd v celé Francii. Následovala však devalvace franku o 34 %. 18. červenec: Fašistický puč ve Španělsku. 28. srpen: Ukončena britská okupace Egypta. Británie si ponechala kontrolu nad Suezským průplavem, egyptskou armádou a základnu v Alexandrii. 3. září: Německo-jugoslávská dohoda upevnila německý vliv na Balkáně. 25. říjen: Německo a Itálie vytvořily "Osu Berlín - Řím". 18. listopad: Německo a Itálie uznaly de iure generálskou juntu ve Španělsku. 25. listopad: Německo uzavřelo s Japonskem "Pakt proti Kominterně". Později přistoupila Itálie, Maďarsko, Mandžusko, Španělsko. 27. listopad: Žádost Španělské republiky Společnosti národů o prozkoumání italsko-německé intervence a poskytnutí pomoci. SN se usnesla jen na "prostudování situace". 5. prosinec: Schválena ústava SSSR. prosinec: Jiří VI. anglickým králem (do roku 1952).
1937 - 28. květen: Britský konzervativní kabinet Nevila Chamberlaina zahájil politiku "usmiřování". 21. srpen: SSSR uzavřel s Čínou smlouvu o neútočení. listopad: Přátelská návštěva lorda Halifaxe v Německu, který byl 21. 2. 1938 jmenován britským ministrem zahraničí. Prohlášení úplné nezávislosti Irského svobodného státu.
1938 - 4. únor: Joachim von Ribbentrop jmenován německým ministrem zahraničí. 13. březen: Německý anšlus Rakouska. květen: Rada Společnosti národů uznala italskou anexi Etiopie. červenec - srpen: Odražen vpád japonských vojsk na území SSSR u jezera Chasan. Japonci odraženi v září u řeky Chalchyn-golu na hranicích Mandžuska a Mongolské republiky. 15. září: Schůzka britského premiéra Chamberlaina s Hitlerem v Berchtesgadenu, o týden později další jednání v Godesbergu. 26. září: Výzva prezidenta USA Roosevelta k dalšímu jednání Hitlera, Beneše, Chamberlaina a Daladiera. 29. září: Konference Německa, Itálie, Francie a V. Británie v Mnichově o odtržení pohraničních území ČSR. 30. září: Britsko-německá deklarace o neútočení. 30. listopad: Generální stávka ve Francii proti Daladierovým mimořádným dekretům.
1939 - 27. únor: Francie a Británie uznaly vládu generála Franka nad Španělskem. 2. březen: E. Pacelli zvolen papežem Piem XII. 14. březen: Vyhlášen Slovenský štát. 16. březen: Hitler vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. 31. březen: Britská vláda nabídla Polsku záruky pro případ německého přepadení, připojila se Francie. 7. duben: Itálie okupovala Albánii. 27. duben: Německé memorandum Polsku s územními požadavky. 28. duben: Hitler odmítl Rooseveltovu výzvu k zárukám nenapadení 30 států. Británie zavedla brannou povinnost. 3. květen: Vjačeslav Molotov lidovým komisařem zahraničí SSSR. 22. květen: "Ocelový pakt" mezi Německem a Itálií. 25. červenec: Francie a Británie vyslaly do Moskvy mise k jednáním o paktu o vzájemné pomoci. Jednání nedospěla k dohodě. 23. srpen: Německý ministr zahraničí von Ribbentrop podepsal v Moskvě smlouvu o neútočení s tajným protokolem o rozdělení zájmových sfér. Puč v Gdaňsku - gauleiter NSDAP A. Forster hlavou Svobodného města. 24. srpen: Rooseveltův apel na smírné řešení německo-polského konfliktu dohodou nebo arbitráží. 25. srpen: Mussolini odmítl vstoupit do války po boku Německa. Británie podepsala (po Francii) smlouvu s Polskem se závazkem okamžité pomoci. 31. srpen: Mussolini navrhl svolání mezinárodní konference k řešení konfliktu. 1. září: Německo přepadlo Polsko. 3. září: Francie a Británie vyhlásily Německu válku. 17. září: SSSR obsadil východní oblasti Polska. 28. listopad: SSSR vypověděl smlouvu s Finskem, o dva dny později jej napadl. 14. prosinec: Společnost národů označila SSSR za útočníka a vyloučila jej ze svých řad.
1940 - 12. březen: SSSR podepsal s Finskem mírovou smlouvu. 9. duben: Německo obsadilo bez boje Dánsko. Norsko vzdorovalo několik týdnů. 10. květen: Island se odtrhl od Dánska. Německo přepadlo Nizozemsko a Belgii. květen: Chamberlain podal demisi, britským premiérem Winston Churchill. 10. červen: Francouzská vláda opustila ohroženou Paříž a přesídlila do Bordeaux. Itálie vyhlásila Francii válku. 16. červen: Maršál Petain požádal Hitlera o příměří. 18. červen: De Gaulle vyzval na vlnách BBC z Londýna Francouze k dalšímu boji proti nacistickému Německu. 22. červen: Francie podepsala v Compie`gne příměří s Německem. 10. červenec: Začaly německé nálety na Londýn. 30. červenec: De Gaulle založil Radu obrany zámořské Francie. srpen: Pobaltské státy a Besarábie začleněny do SSSR. Italská vojska dobyla Britské Somálsko. 11. září: Německo vyslalo do Rumunska své jednotky. 13. září: Italský útok na Egypt, v prosinci odražen. 27. září: Pakt tří - Německa, Itálie a Japonska. 28. říjen: Italský útok na Řecko, v protiofenzívě Řekové obsadili část Albánie. listopad: V USA znovu zvolen prezidentem F. D. Roosevelt. 18. prosinec: Hitler podepsal plán útoku na SSSR "Barbarosa".
Historik Eric Hobsbawn o globálních důsledcích velké krize:
V ohromné koloniální části světa krize způsobila patrný nárůst antiimperialistické aktivity, částečně kvůli zhroucení komoditních cen, na kterých koloniální ekonomiky (nebo alespoň veřejné finance a střední vrstvy) závisely, částečně proto, že se metropole samy snažily chránit své zemědělství a zaměstnanost, bez ohledu na důsledky takové politiky ve svých koloniích. Zkrátka, evropské státy, jejichž ekonomická rozhodnutí byla determinována domácími faktory, nemohly dlouhodobě udržet pohromadě říše s nekonečně komplexními výrobními zájmy...
Z tohoto důvodu krize ve většině koloniálního světa znamenala skutečný počátek domácí politické a sociální nespokojenosti, která nemohla nebýt namířena proti (koloniální) vládě, a to dokonce i tam, kde se nacionalistická hnutí vynořila až po druhé světové válce. Jak v (britské) západní Africe, tak v Karibském moři se objevil sociální neklid. Vyrůstal přímo z krize místních vývozních plodin (kakaa a cukru). Ale i v zemích s už rozvinutým antikoloniálním národním hnutím způsobila krizová léta zostření konfliktu, zvláště tam, kde politická agitace zasáhla masy. Byla to nakonec léta expanze Muslimského bratrstva v Egyptě (založeného v roce 1928) a druhé mobilizace indických mas Gándhím (1931). Možná, že vítězství republikánských ultras v čele s de Valerou v irských volbách v roce 1932 by rovněž mělo být zařazeno jako opožděná antikoloniální reakce na ekonomický úpadek.
Pravděpodobně nic nedemonstruje globálnost a hloubku účinku velké krize lépe, než tento letmý pohled na skutečně všudypřítomné zvraty, které způsobila během období měřeného na měsíce, nejvýše na roky, a to od Japonska po Irsko, od Švédska po Nový Zéland, od Argentiny po Egypt. Hloubka jejího účinku však nemůže být souzena jen, či dokonce především, jejími krátkodobými politickými účinky, jakkoliv byly často dramatické. Byla to katastrofa, která zničila veškeré naděje na obnovení ekonomiky a společnosti dlouhého 19. století. (...) Starý liberalismus byl mrtvý - nebo byl odsouzený k zániku...
Z knihy Věk extrémů - Krátké 20.století 1914 - 1991, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Argo.