Vzestupy a pády tenistky Jany Novotné

Brněnské rodačce se naplnil životní sen o grandslamovém titulu až na třetí pokus na trávě ve Wimbledonu

Vzestupy a pády tenistky Jany Novotné

Na tenisovém nebi zhasla další z blyštivých hvězd, které dal světu český tenis - po Martině Navrátilové a Heleně Sukové řekla své sbohem kolotoči turnajů pár dní po svých 31. narozeninách Jana Novotná.
Tenisová kariéra Jany Novotné se zastavila na 790 dvouhrách, z nichž 569 vyhrála a 221 prohrála. Dlouho se o brněnské rodačce v tenisových kruzích hovořilo jako o velké hráčce malých turnajů, jejíž psychika se promění v uzlíček nervů v okamžiku, kdy byl v sázce některý z "velkých", tedy grandslamových titulů. V její sbírce se sice množila deblová vítězství na grandslamech - nakonec jich získala dvanáct, ale toho nejhodnotnějšího titulu se dočkala až téměř na konci své kariéry, v níž samotná hráčka zažívala okamžiky slávy, ale také jen těžko pochopitelných kolapsů.
Do profesionálního tenisu vstoupila Novotná v roce 1987 a hned v následující sezóně se v australském Adelaide radovala z prvního vítězství v turnaji WTA. V tomtéž roce získala pro Československo na své první velké reprezentační akci na olympijských hrách v Soulu 1988 společně s Helenou Sukovou stříbrnou medaili ve čtyřhře. Obě hráčky spolu vytvořily famózní pár, který jen těžko nacházel přemožitele. Důkazem byl rok 1990, v němž česká dvojice triumfovala ve třech grandslamech, ale po US Open se do vztahů obou hráček vloudily falešné tóny, v nichž hrála nemalou roli trenérka Novotné Hana Mandlíková, a nevyhnutelně následoval rozchod. Ke škodě obou...
Se svou hrou založenou na razantním podání, rychlém přechodu na síť a zejména vynikajícím voleji patřila Novotná mezi menšinu hráček, které dokázaly nabídnout atraktivní tenis. Do svého premiérového finále ve dvouhře v jednom ze čtveřice prestižních turnajů se probojovala v roce 1991 na Australian Open. Sezónu pak Novotná poprvé zakončila jako hráčka elitní světové desítky na sedmé příčce.
Doslova osudem se stal pro Janu Novotnou Wimbledon, turnaj na trávě, který právě jejímu ofenzívnímu pojetí vždy vyhovoval. Poprvé sahala po nejcennější trofeji v roce 1993. Po semifinálovém vítězství nad devítinásobnou vítězkou turnaje Martinou Navrátilovou se poprvé ocitla ve finále proti tehdejší světové jedničce Němce Steffi Grafové. Novotná vedla v rozhodující sadě 4:1, ale obrovskou psychickou tíhu jedinečné šance zvítězit nezvládla. Dodnes nevymizely z paměti obrázky Jany plačící na rameni vévodkyně z Kentu...
Od té chvíle s sebou nesla Novotná psychický kolaps jako Kainovo znamení. Ještě jednou totálně propadla poté, co sahala po vítězství. V roce 1995 při French Open vedla v utkání 3. kola nad Američankou Rubinovou 5:0 a 40:0 v rozhodující třetí sadě. Měla devět mečbolů a přesto zápas, který se snad ani už nedal prohrát, ztratila.
Jen pomalu se dařilo české tenistce, která si postupně připsala na konto 24 turnajových vítězství a na prize money nasbírala více než 11 miliónů dolarů, setřást psychické břímě. V roce 1997 musela podruhé spolknout hořkou pilulku v podobě prohry ve finále Wimbledonu, přestože nad Švýcarkou Hingisovou vyhrála úvodní set. Přesto právě rok 1997 byl oním zlomem. Na jeho konci totiž triumfovala na Turnaji mistryň v New Yorku a poprvé prolomila zakletí velkých turnajů. První dáma českého tenisu se podle vlastních slov cítila v životní formě a ve světovém žebříčku figurovala na konci roku na druhém místě.
Rok následující se stal pro Novotnou naplněním tenisového snu. V létě nejdříve získala v Eastbourne první titul na trávě a poté nenašla přemožitelku ani v All England Clubu. Na třetí pokus získala wimbledonský titul a mohla zvednout nad hlavu stříbrný talíř pro vítězku. Vítěznou šňůru prodloužila ještě triumfem v Praze a teprve po 19 zápasech bez prohry její série skončila.
Brněnská rodačka byla tehdy na vrcholu a úvahy o konci kariéry nikdo nebral vážně. Jenže letošní rok nevycházel podle představ - rozchod s trenérkou Mandlíkovou, zdravotní potíže a prohry v úvodních kolech vše jen uspíšily. Jana Novotná ale odešla ze scény nejen jako vítězka malých turnajů...
Alois Žatkuliak