Hanele, příběh lásky

Zapomenutý svět Podkarpatské Rusi

Hanele, příběh lásky

Drobná perla české literatury dostala filmovou podobu. Na projektu se sešli zkušení autoři, scenáristka Jana Dudková a režisér Karel Kachyňa. Debutující Lada Jelínková v hlavní roli.
(lík)
Jedna z nejkrásnějších milostných novel české klasické literatury, Olbrachtova povídka O smutných očích Hany Karadžičové, lákala v minulých letech celou řadu filmařů, například i režiséra Františka Vláčila. Vzhledem k politickému klimatu, v němž byl příběh o ortodoxních Židech těžko realizovatelný, získala filmovou podobu až nyní. Hanele (uvádí Bontonfilm) natočil v produkci České televize režisér Karel Kachyňa podle scénáře Jany Dudkové, která se jako televizní dramaturgyně a autorka specializuje na adaptace literárních předloh, z nichž Olbrachtova tvorba je jí zvlášť blízká (v roce 1977 spolupracovala s Ludvíkem Kunderou na adaptaci románu Nikolaj Šuhaj loupežník a podepsána je i pod snímkem Golet v údolí). Citlivě a s respektem k Olbrachtovi zpracovala Jana Dudková příběh mladé dívky Hanele Šafarové a její lásky vykoupené ztrátou vlastních kořenů.
Hanele žije v 30. letech v chudé obci Polaně na Podkarpatské Rusi v uzavřené židovské komunitě, ortodoxně lpící na náboženské tradici a rituálech a neměnných hodnotách, z nichž tou nejvyšší je samotná víra. Poté, co její otec postupně přijde o veškerý majetek, dostává se dívka do bezvýchodného postavení chudé nevěsty. Volí proto raději roli pracující ženy a odjíždí do Ostravy. Tam potká sympatického muže Iva Karadžiče. Původem Žid, svým vystupováním však volnomyšlenkář a bezvěrec, je pro Hanelinu rodinu a nábožensky přísně vedenou pospolitost zcela nepřijatelným ženichem. Pro svou lásku ke Karadžičovi se Hanele dokáže vzepřít rodinné tradici, odpoutat se od víry svých předků a rozejít se navždy s rodinou i s celou obcí, která jí dá pocítit hrůzu zatracení.
V neobyčejně bohaté tvorbě jednoho z nejvýznamnějších českých režisérů Karla Kachyni (např. Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Práče, Král Šumavy, Ucho, Už zase skáču přes kaluže, Pozor, Vizita!, Smrt krásných srnců, Vlak do stanice nebe, Sestřičky, Fandy, ó Fandy, Čekání na déšť, Lásky mezi kapkami deště, Pavlínka, Oznamuje se láskám vašim, Kráva) jsou výrazně zastoupeny filmy o citovém a erotickém zrání mladých lidí. Režisér proto našel v látce téma, jemuž velmi dobře rozumí a pro které má cit. Olbrachtova povídka však nabízí víc: Je především citově působivým lyrickým příběhem jednoho tragického lidského osudu i židovského údělu. Hanele, která pro svou lásku přinese tu nejvyšší oběť, čímž je ztráta rodiny, minulosti i vlastní identity, je dítětem ohroženého národa, pro který víra často byla základní životní jistotou, opěrným bodem, nadějí, posledním důvodem k přežití. Vedle motivu Haneliny lásky proto ve filmu výrazně vystupuje do popředí motiv dramatického střetu dvou světů: Toho, který reprezentuje ortodoxní židovská enkláva - konzervativního, uzavřeného, skýtajícího jistoty a silný pocit pospolitosti a světa nově se rodícího, který dogmata opouští a s nimi i mnohé tradiční hodnoty. Toto téma ve filmu zaznívá intenzívně a s velikou emocionální silou. Dokonce výrazněji než samotný příběh lásky. Důvodem je jistě i fakt, že film klade značné nároky na představitelku Hanele. Lada Jelínková, která před kamerou debutuje, sice postavě velmi dobře typově odpovídá, ale náročnou roli nezvládla zcela dokonale, a to zejména důležitý okamžik přerodu mladé dívky v zamilovanou ženu, která přijímá odpovědnost za svůj život a je pro lásku ochotna přinášet i velké oběti.
Kreativního a citlivého spolupracovníka našel režisér v kameramanovi Petru Hojdovi, s nímž spolupracoval už na filmu Kráva a který má smysl pro obrazové ladění příběhu i pro možnosti, které nabízí vizuálně zajímavé prostředí. I s jeho přispěním vytvořil sugestivní atmosféru příběhu akcentující jeho lyrické i tragické tóny. Působivá, kultivovaná kamera ladící krásně komponované obrazy do temných tónů a kontrastů jednoduchých barev spolu se zajímavou hudbou Petra Hapky tvoří emocionálně výraznou rovinu filmu.