Zrcadlo obzvláštního

Zrcadlo obzvláštního

V nakladatelství Hynek vyšla nedávno pozoruhodná kniha s neobvyklým názvem - Zrcadlo obzvláštního s podtitulem Z našich mašíblů. Jejím autorem je psycholog, vysokoškolský pedagog a teoretik humoru Vladimír Borecký. Publikace se zabývá jevy, které nelze zařadit do vědy ani do umění, přesto je však dosti dobře nelze vyloučit z šíře chápaného pojmu kultura.
Ve světě se rozsáhlou oblastí insitní lidské tvorby již dávno nezabývají pouze milovníci kuriozit a recese. Je předmětem seriózního zkoumání a také pochopitelně sběratelských aktivit. Připomeňme zde alespoň naivní umění, či art brut - umění ve stavu zrodu. Neobvyklými vědeckými koncepcemi, vynálezy, a především díly literárních podivínů se zabývá i u nás známá patafyzika. Za jejího zakladatele je považován francouzský spisovatel Alfred Jarry (1873 - 1907). Těsně po 2. světové válce vzniklo v Paříži Kolegium patafyziky (R. Queneau, B. Vian, M. Duchamp a mnozí další), které vyvinulo na tomto poli rozsáhlou výzkumnou činnost. U nás doba podobným systematickým výzkumům nepřála, neboť si sama na absurditu vytvořila monopol, který žárlivě střežila.
Termín "mašíbl" (magoři, šílenci, blbci) vznikl kdysi spontánně v prostředí jistého odborného vědeckého pracoviště. Sem byla řazena díla, jež se vymykala zavedeným vědeckým kritériím. Slovo mašíbl časem v českém jazyce zdomácnělo. Dnes se používá jako specifická zkratka nejen pro oblast neexaktních věd, naivních vědeckých a technických koncepcí, ale i pro výtvory výtvarného a slovesného umění, které není možno vtěsnat do obvyklých žánrů.
Boreckého kniha je dosavadním vyvrcholením jeho badatelské činnosti na poli mašíblu. Již dříve vydal dvě publikace věnované významným insitním tvůrcům: Profesoru Jakubu Hronovi - Nedorozumění s rozumem (Paseka 1995) a básníku Václavu Svobodovi Plumlovskému - Co složím, to mám (Torst 1996). Soubor statí Zrcadla obzvláštního je utvořen z článků, jež autor již většinou publikoval časopisecky (např. v Technickém magazínu) a v různých sbornících. Borecký se pokouší o systematické zpracování široké a těžko uchopitelné problematiky. Ponechává poněkud stranou svoji odbornou erudici psychologa a volí čtenářsky vděčnější přístup. Důraz klade především na nechtěnou absurditu a osobitý humor původně vážně míněných výtvorů. Svoji knihu dělá na několik oddílů podle povahy činností: Přírodovědci, historizátoři, vynálezci, myslitelé atp. Na příkladech jednotlivých osobností a ukázkách z jejich prací dokumentuje druhovou pestrost tvůrců mašíblu a bohatost jejich invence. Setkáváme se zde nejen s naivními prosťáčky (Plumlovský), zasloužilými buditeli (Jan Kollár), potrhlými profesory (Hron), psychopaty (J. Lukeš), ale i s jinak uznávanými vědci (K. S. Amerling, Vl. Vondráček), či dokonce ministry komunistické éry (Zd. Nejedlý, Fr. Kahuda) a mnoha dalšími.
Všichni ti, kteří jsou v Boreckého souboru zastoupeni, mají, bez rozdílu doby, oboru a politické orientace jedno společné. Nějakým způsobem se zapletli s nesmyslem více, než bylo zdrávo. Pozornému čtenáři knihy jistě neunikne skutečnost, že hranice mašíblu jsou velmi porézní. Nikdo si nemůže být předem zcela jist, na jaké straně pomyslné meze "zdravého rozumu" jeho výtvory jednou skončí.
Vladimír Borecký: Zrcadlo obzvláštního (z našich mašíblů). Vydalo nakladatelství Hynek, Praha 1999. Náklad a cena neuvedeny.
Josef Janda