Kvasnice, čili droždí

Kvasnice, čili droždí

Možná je také nerozlišujete a myslíte si, že kvasnice jsou droždí a droždí kvasnice - a máte pravdu. Pořádné droždí musí být ovšem plné kvasinek Saccharomyces cerevisiae, Torula, Mycoderma, jakož i jiných. V čekárně jsme to tehdy netušili, ani babička, ani já. Nevím už, která z chorob se na mě vytahovala, a nejspíš to nevěděla ani paní doktorka. Marné byly její recepisy, oparům se dařilo stále lépe, a když jsem se chtěl aspoň podrbat, babička pravila, že to paní doktorka zakázala. Počínal jsem cítit, že mi už nic a nikdo nepomůže, takže umřu, a z očí babičky jsem četl, že mi přeje jenom to nejlepší...
Venku se smrákalo, bylo půl čtvrté, a babička pravila: "Nebudeme takhle sedět," takže jsme vstali. "Půjdeme do zoologické zahrady!" Dorazili jsme tam za deset minut celá, paní v pokladně řekla: "Zavíráme," ale babička, že mám pusu plnou oparů, takže mě potěší, když aspoň uvidím všechny orangutány, slony a tygry, které tam mají.
Paní v pokladně na mě pohlédla: "Nevím, nevím, zda to orangutáni zachrání, ale autobus mi stejně jede až v půl." Stihli jsme projít zahradu celou. Při odchodu stály ve vratech paní dvě. První pokladní. Cinkala klíči. Druhá byla doktorka. Veterinární. "A kvasnice jste už zkusili?" Osudové ovlivnění dalšího života! Dodnes mi napadá, zda si nepřivydělávala mezi parami v Delfách na trojnožce!
Nazítří přinesla babička z mlékárny kvasnic půl kila. Zabalené v hnědavém papíře podmanivě voněly. Do kastrůlku nalila malinko oleje, nasypala půlku droždí, zvědavě jsem pozoroval, jak prská a rejduje po nádobě, a když bylo v nejlepším, babička tam vrazila vajíčko. Kvasnice rejdovat přestávaly, až ztuhly docela. "Dobré bylo," řekla by možná Magdalena Dobromila Rettigová. (Mimochodem: Slavná rodačka jedné z českých "vševsí" - Všeradic). Co se stalo s opary, dávno nevím. Zůstaly jen babiččiny kvasnice s vajíčkem.
V mlékárně na rohu prodavačka balila další půlkilovku. Nejásala: Ejhle odbyt. Zoufala, že kvasnice vykoupíme. A podezřívala. Babičku záhy navštívil pán. Prý pečete bez povolení. Babička pekla nerada i s povolením, marně jsme žadonili. Pán čekal plechy plné buchet naskládané v hraničkách, ale nalezl leda hnědavý, téměř průsvitný papír a v něm droždí. Pochopil, že babička nehodlá zakládat novou kulturu: "Co s tím osobo, děláte?" A babička pohostinně mu vše ukázala. Z mlékárny na rohu odcházel s hnědavým balíčkem a spokojeným úsměvem.
Vzpomínky, nic než vzpomínky. Na pánvi se roztékají kvasnice čili droždí. Na váhu vám je dnes už nikde neprodají. Namísto, abych s gurmánským požitkem odkrojil lžíci z balíčku kvasnic, rozbaluji dvě tři minikostičky ve stříbřitém obalu. Musel jsem jich včera koupit deset. A prodavačka nezávidí, jen je odpočítává s uštvaným výrazem: "Zase se blíží Vánoce! Pečení!"
"Ne!" chtělo se mi zvolat. Dejte je na pánev. Přidejte cibulku, vařený brambor. Anebo jen vajíčko. A máte-li něco zeleného navrch! I Mistr Neruda by přestal velebit svůj milovaný švestkový knedlík.
A vy hned myslíte na vysilující pečení!
Richard Grégr