Z praxe penzijních fondů ve vyspělých zemích

Z praxe penzijních fondů ve vyspělých zemích

Ve většině rozvojových zemí jsou staří lidé závislí na štědrosti svých dětí a v lepším případě na štědrosti zadlužené státní pokladny. Naproti tomu ve vyspělých zemích je zvykem odcházet do penze s pocitem jistoty a bezpečí a právě penzijní fondy jsou rozšířenou formou finanční instituce významně přispívající k zabezpečení příjmů ve stáří.

Nejdříve bych rád uvedl několik poznámek k terminologii tohoto článku. V České republice se rozlišují důchody a penze (důchod je chápán jako platba státu lidem v důchodovém věku, která není provázena protislužbou, a penze jako platba penzijního fondu lidem v penzijním věku). Přičemž důchodový věk je daný státem a věk, kdy vzniká nárok na penzi, je dán rámcově zákonem, ale přesně určen individuálně penzijním fondem. Ve světě jsou běžné různé systémy a důchod a penze jsou chápány jako synonyma nebo nemají ostrou hranici rozlišení, tak jak je tomu u nás. Penzí lze tedy rozumět, mluvíme-li o jiných zemích platbu od státního systému důchodového zabezpečení (většinou pay-as-you-go systém) nebo platbu od soukromého penzijního fondu.

V České republice je penzijní fond chápán jako víceméně právnická osoba s povolením Ministerstva financí ČR podle zákona č. 42/1994 Sb., která má schválený penzijní plán a účast v tomto plánu je nabízena široké veřejnosti na principu dobrovolnosti. Jinde tomu tak není, a proto se v textu mohou vyskytovat slova "penzijní plán" a "penzijní fond" jako synonyma zcela v duchu výroku F. J. Fobozziho "Penzijní plán je fond založený proto, aby vyplácel penze". (Capital Markets, 1992, New Jersey.)

Typy fondů a managementu

Obecně se dají penzijní fondy rozlišit podle toho, kdo do nich přispívá, na dva typy:

1) Příspěvkový (contributory) - kde do penzijního fondu přispívají jak zaměstnanec, tak většinou i zaměstnavatel.

2) Nepříspěvkový (noncontributory) - do penzijního fondu přispívá jen zaměstnavatel.

Další, častěji používané rozdělení je podle toho, jak je určena penze:

a) Příspěvkově definované (defined contribution) - výše budoucí penze je závislá na výkonu správce aktiv penzijního fondu. Sponzor (většinou zaměstnavatel) je odpovědný za placení určitého procenta platu nebo zisku do penzijního fondu. Penze je vypočítávána jako anuita.

b) Dávkově definované (defined benefit) - výše budoucí penze závisí na výši platu a účastníku je sponzorem garantována určitá předem známá částka (tento druh je široce rozšířený ve světě a je nejvýznamnějším druhem penzí v USA, Velké Británii a Japonsku).

Typy managementu penzijních fondů:

- s externím manažerem (insured fund management) - penzijní fond si najímá pojišťovnu, aby řídila aktiva penzijního fondu,

- s vlastním manažerem (self-insured fund management) - penzijní fond využívá vlastního správce aktiv anebo využívá služeb externí firmy (brokerské, bankovní atd.).

Penze ve Velké Británii

1) Základní státní - bylo zavedeno ve Velké Británii v roce 1978 zákonem Social Security Pension Act (z roku 1975). Zajišťuje pevnou penzi nárokovatelnou osobami v důchodovém věku (ve Velké Británii 65 let pro muže a 60 let pro ženy). Penze je indexována v závislosti na růstu maloobchodních cen.

2) Státní na platu závislé - zavedeno stejným zákonem jako základní státní zabezpečení a platí se navíc k základní státní penzi podle výše platu. Je indexováno a zdaňováno daní z příjmu.

3) Firemní (závodní) - je organizováno zaměstnavatelem a účast v něm je dobrovolná na rozdíl od předchozích zabezpečení. Účastník se vzdává nároku na penzi státní na platu závislou a snižují se mu tím poplatky do Fondu národního pojištění (National Insurance Fund).

4) Osobní - organizováno finančními institucemi (bankami, pojišťovnami atd.) pro jednotlivce nebo celé skupiny (např. zaměstnance menších firem). Takto organizované penzijní fondy nejsou spojené s místem, kde zaměstnanec pracuje. Jsou jediné vhodné pro podnikatele. Penze jsou dané výší úložky a jsou výkonového typu. Přispívat zde může i zaměstnavatel, ale na principu dobrovolnosti. Takto organizované penzijní fondy se velmi podobají osobním účtům známým z USA.

Osobní penze mohou ve Velké Británii nabízet:

Pojišťovny - nabízejí penze s podílem na zisku nebo bez podílu na zisku (pojistný typ).

Stavební spořitelny - nabízejí penze založené na řízení vkladů (tzv. deposit administration).

Podílové fondy - nabízejí penze vázané na podíl ve fondu (nejriskantnější, protože výše penze je závislá na likvidačním zůstatku podílu účastníka v době nárokování penze).

Banky

Do čeho investují PF?

Penzijní fondy zásadně vytvářejí široké portfolio aktiv s cílem maximalizovat reálný výnos, zajistit včas potřebnou výši peněžních prostředků pro vyplácení penzí a snížit riziko ztrát. Proto investují do peněžního trhu, kapitálového trhu, nemovitých a movitých věcí a zbytek peněz udržují na hotovosti a bankovních účtech. Podíl nemovitostí a obligací na aktivech penzijních fondů klesá a roste podíl akcií, derivátů a zahraničních aktiv (viz. Tab. 1).

Penzijní fondy, jejichž penze budou vypláceny v předem známé výši, investují často do obligací s pevným výnosem. Naproti tomu fondy, které garantují indexované penze (a to je případ právě Velké Británie), by měly investovat do aktiv vůči inflaci imunních. Těmi jsou akcie, nemovitosti a indexované obligace (viz. Tab. 2).

Investice do akcií se ukazují jako žádoucí a nejvýhodnější. Jsou schopny zajistit vysoký reálný výnos, jejich hodnota se nesnižuje s inflací a jsou likvidní investicí. Investice do obligací je tím nejjednodušším, co může penzijní fond udělat se svými aktivy. Jedinou výhodou této investice bývá vysoká likvidita a nízké náklady. Investice do nemovitostí mají hodně výhod i nevýhod. Mezi jasné výhody patří ochrana před inflací a v určitých obdobích vysoká výnosnost. Naproti tomu stojí nízká likvidita, konjunkturální povaha investice, její nezastupitelnost, nedělitelnost a nároky na zkušeného správce nemovitostí, který musí každou nemovitost individuálně vybrat a pak monitorovat po celou dobu vlastnického vztahu penzijního fondu.

Penzijní fondy jsou v různých zemích podřízeny zákonům, které je do jisté míry omezují v tom, kam mohou alokovat svá aktiva (viz. Tab. 3). Zdůvodňováno to bývá ochranou investora atd.

Nejnovější trendy v alokaci aktiv

Ve Velké Británii se stalo určitým trendem indexovat penze v závislosti na indexu maloobchodních cen (CPI) a to vedlo od roku 1981 britskou vládu k emisím indexovaných státních obligací, které od té doby bohatě využívají penzijní fondy. Na rozdíl od Velké Británie se v USA indexované obligace (tzv. CPI-linked bonds) příliš neujaly, vznikly sice jako nový instrument, ale pro nízký zájem ze strany penzijních fondů se přestaly v širším měřítku nabízet.

Přesto jsou právě USA zdrojem inspirace v oblasti zavádění nových finančních instrumentů do portfolií penzijních fondů. Tyto nové finanční instrumenty vznikly na základě poptávky právě institucionálních investorů po nástrojích na snížení rizika. Jednalo se hlavně o zajištění rizik v souvislosti s rozpadem Brettonwoodského měnového systému (devizová rizika) a s ním souvisejícím nárůstem volatility úrokových měr v USA. Velkou úlohu hrálo i přijetí zákona o důchodovém zabezpečení příjmů pracujících (Employee Retirement Income Security Act., tzv. ERISA z roku 1974), který zaváděl povinnost penzijních fondů vyrovnávat aktiva a pasíva - což implikuje nutnost zajištění proti riziku (risk management, hedging...). Díky tomu byly rychle vytvořeny metody, které situaci řešily (immunisation, duration matching). Byly vytvořeny dlužní cenné papíry na míru ušité potřebám penzijních fondů jako GICs' (které už byly v tomto článku vysvětleny) a CMOs' (vlastně sekuritizovaný balík hypotečních listů). CMOs' je cenný papír s pevným výnosem, známou dobou splatnosti a plným krytím nemovitostmi. Samozřejmě se začaly hojně využívat i deriváty (futures, options...). Daňové výhody se poskytují jen fondům, které investují, a ne těm, které obchodují.

Penzijní fondy v EU

Penzijní fondy v nějaké formě existují v každé zemi EU(viz. Tab. 4). Pro jejich působení vydal Directorete General v roce 1990 tři základní principy: Svoboda využít zahraničního investičního managementu u penzijních fondů. Svoboda investovat aktiva penzijních fondů v zahraničí (ale v rámci EU). Svoboda účastnictví v zahraničních penzijních fondech.

Za několik málo let snad nebude v této tabulce chybět Česká republika. K tomu je třeba dodat snad jen to, že vznikající penzijní fondy by měly už nyní sledovat vývoj legislativy v EU a už nyní přemýšlet nad konkurenceschopností svých penzijních plánů nejen ve vztahu k domácímu trhu, ale i trhu EU.

FILIP DRAPÁK, Vysoká škola ekonomická, Praha

Tab. 1 - Alokace aktiv penz. fondů VB v letech 1979 a 1989 (v %)

AKTIVA 1979 1989 domácí akcie 44 52

zahraniční akcie 6 14

domácí obligace 23 13

zahraniční obligace 0 1

indexované obligace 0 3

domácí nemovitosti 22 10

zahraniční nemovitosti 0 1

hotovost a ostatní 6 8

Zdroj: Pension Funds and Their Advisers (1989)

Poznámka: Uvedená čísla se samozřejmě liší u malých a velkých penzijních fondů.

Tab. 2 - Alokace aktiv penz. fondů v USA podle typu fondu v roce 1992 (v %)

FOND akcie obligace GICs'1 nemovitosti hotovost

dávkový 36 33 0 15 16

příspěvkový 41 14 13 6 26

Zdroj: EBRIs' Quaterly Pension Investment Report, 1992

Poznámka: Tabulky alokace aktiv penzijních fondů se někdy liší podle rozsahu sledovaných penzijních fondů.1) GICs' (tzv. Guaranteed Income Contracts) jsou obligace se zero kupónem a šestiletou lhůtou splatnosti, vydávané pojišťovnami pro penzijní fondy. Jejich výhodou je, že investoru garantují nominální výnos a dávají mu právo kdykoliv požádat zpět nominální hodnotu obligace, aniž by musel platit pokutu (The Consequences of..., S. J. Schieber, 1994, Cambridge).

Tab. 3 - Regulace investic penz. fondů ve světě a v ČR

země regulace investiční aktivity

ČR max. 5 % jedné movité nebo nemovité věci na majetku penzijního fondu

max. 10 % cenných papírů jednoho emitenta na majetku penzijního fondu1

max. 20 % jmenovité hodnoty cenných papírů vydaných jedním emitentem

zákon jmenuje, do čeho investovat lze (taxativně)

Japonsko max. 30 % aktiv do akcií

max. 20 % aktiv do nemovitostí

max. 30 % aktiv do zahraničních investic

max. 10 % majetkového podílu jedné firmy

Německo max. 20 % aktiv do akcií

max. 5 % aktiv do nemovitostí

max. 4 % aktiv do zahraničních investic

max. 10 % selfinvestment2

USA bez omezení za zachování principu opatrnosti

VB bez omezení za zachování principu opatrnosti

Kanada max. 7 % aktiv do nemovitostí

zdaňována zahraniční aktiva nad 10 % podílu na aktivech penzijního fondu

Zdroj: a) Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. b) Issues in Pension Funding, David Blake, 1992, New York.

Poznámka: 1) S výjimkou státních obligací. 2) Investice do akcií nebo obligací sponzora penzijního fondu nebo mateřské společnosti.

Tab. 4 - Penzijní fondy v EU

ZEMĚ1 převažující typ pen. fondů převažující druh financování

Belgie příspěvkový pojistný, řízení vkladů, přímé investování2

Dánsko příspěvkový pojistný

Francie bodový systém vztažený k platu pay-as-you-go3

Německo dávkový pojistný

Řecko dávkový řízení vkladů

Irsko dávkový pojistný, přímé investování

Itálie dávkový skupinové pojištění

Lucembursko dávkový skupinové pojištění

Nizozemsko příspěvkový přímé investování, pojistný

Portugalsko dávkový skupinové pojištění

Španělsko dávkový všechny druhy

Zdroj: Hoskings' Pension Schemes..., Escolme, 1991

Poznámky: 1) Neuvádím Velkou Británii, o které už bylo podrobně pojednáno v tomto článku. 2) Soukromé plány přímých investic. 3) Penze vypláceny ihned z příspěvků pracujících.