ROZHOVOR: Vlastníci musejí začít uplatňovat svá práva, tvrdí Vladimír Dlouhý

ROZHOVOR

Vlastníci musejí začít uplatňovat svá práva, tvrdí Vladimír Dlouhý

[*] Ministr průmyslu a obchodu hodnotí pro náš list rok 1995

Můžete charakterizovat současný stav privatizace v České republice?

Odstátnění pokročilo velmi solidně. Vláda chce v nejbližší době odblokovat další velké balíky akcií. Velmi mne trápí zbytkové podniky, často jsou ale problémy mimo náš vliv a působí tu například neuzavřené soudní spory, restituce a podobně. Není ale jasné, jestli je současná vlastnická struktura konečná a je-li efektivní. Dnes mají reálnou kontrolu nad podniky manažeři, zatímco vlastník hraje spíše pasívní roli.

Jak vnímáte akci "třetí vlna kupónové privatizace"?

Průběh této akce kolem Motoinvestu, Plzeňské banky a Agrobanky vnímá část bankéřů nelibě. Nechci hodnotit tento konkrétní případ, ale že do stojatých vod vlastnické struktury někdo vplul a zčeřil ji, považuji za jedině správné. Ať to byl Motoinvest, Stratton nebo to bude někdo další. Slibuji si od toho to, že by měli vzniknout razantní vlastníci uplatňující svá vlastnická práva.

Byl byste i pro zákonné oddělení bank od fondů, aby došlo k určitému vyjasnění mezi finančním kapitálem a výkonnou mocí v podnicích?

Nemyslím si, že je to možné. Banky jsou zakladateli fondů. Je to problém.

Jak vypadá platební neschopnost v České republice?

I když se objevily poklesy, nemohu tvrdit, že by to bylo ideální. Na konci třetího čtvrtletí byla kolem 125 miliard korun. V průmyslu poklesla o 3,6 miliardy proti stejnému období loňského roku, v obchodě o 1,4 a zemědělcům o půl miliardy korun.

Největší nárůst platební neschopnosti je naproti tomu ve službách (šest miliard), dopravě (necelé dvě) a stavebnictví (dvě stě miliónů Kč). Především u průmyslových podniků je vidět, jak oživení postupně ozdravuje finanční pozici. Nízká likvidita je ale přesto stále hrozbou většiny našich podniků.

Připomínám, že druhotná platební neschopnost kolísá a narůstá prvotní, i když zatím to není hrozivý nárůst. Nejdůležitější ale je, že se nesplnily obavy z dob před čtyřmi lety, kdy se čekalo, že platební neschopnost bude základní brzdou růstu. To se nepotvrdilo.

Jaké mezníky překonal letos český průmysl?

Především omezení vlastní dynamiky. Nejdůležitější informací roku 1995 z hlediska průmyslu je to, že se definitivně nastartoval hospodářský růst. Devítiprocentní růst výroby je velmi solidní výsledek a zdá se, že průmysl definitivně prošel obdobím poklesu. K růstu letos nejvíce přispěly malé podniky do sta zaměstnanců a velké firmy, ovšem také podniky se zahraniční účastí. Druhou základní charakteristikou letošního roku je ustálený vztah mezi produktivitou práce a vývojem mezd. Růst produktivity práce byl za první tři čtvrtletí letošního roku rychlejší než růst reálných mezd. K tomu můžeme přidat další skutečnosti: roste podíl nestátní sféry, zvyšuje se význam zpracovatelského průmyslu a dost výrazně se snižuje náročnost výroby na elektrickou energii.

Letos se občas řešila otázka: je v České republice průmyslová politika, nebo ne?

Pokud pod tím chápeme podporu určitých sektorů nebo odvětví specifickými kroky vlády (daňové, tarifní a celní úlevy pro vybranou část ekonomických subjektů), tak takovou průmyslovou politiku nemáme.

Jestliže ale mluvíme o globální hospodářské politice státu orientované na privatizační proces a plošná opatření například proexportního charakteru, podpory investiční aktivity, snižování daňového břemene, zvyšování kvalifikace pracovní síly a podobně, tak takovou politiku máme a právě ona je základem úspěchu naší transformace.

Surovinová politika byla z historického hlediska vázána na země bývalého Sovětského svazu. Více než patnáctiprocentní závislost na jednom zdroji ale odborníci označují za rizikovou.

Věřím tomu, že rok 1995 vstoupí do historie jako rok, kdy na naše území poprvé po mnoha letech vtekla ropa i z jiného zdroje než ropovodem Družba, respektive Adria. Po výpadku ropovodu Adria jsme přitom byli výhradně závislí na Rusku. Zprovozuschopnění ropovodu z Ingolstadtu je velký úspěch diverzifikačních snah této vlády.

Projeví se výstavba nového ropovodu nějak v cenách v dalším období?

Dopady do nákladů na zpracování ropy jistě budou, nebudou ale nijak zásadní. V jednáních o diverzifikaci (například plynu) pokračujeme i nadále. Dlouhodobá strategie je jasná: máme zájem, aby Rusko bylo primárním dodavatelem a Česká republika současně zůstala tranzitním územím, i když její význam po roce 2005 trochu poklesne vzhledem ke stavbě severního jamalského plynovodu. Musíme si vytvořit určité portfolio dodavatelů, kde Rusko zůstane majoritním partnerem. Je před námi volba, zda z těch ostatních zvolíme takové, kteří mají vazby na Rusko nebo kteří jsou na ruské ropě a plynu zcela nezávislí.

Co náš domácí zdroj - uhlí?

V příštím roce nás čeká vyjasnění si dlouhodobé poptávky. Nalezení celkové představy o objemu této poptávky je ještě před námi.

Ceny energie jsou dosud stále regulovány. Předčí skutečně výhody regulace její negativní stránky, které způsobují pokřivení trhu s energiemi? Není na čase od regulace upustit?

Cenová regulace má své silné sociální náboje, pravda je, že negativní dopady jsou a jsou nemalé: mohu uvést například to, že jednotlivé rozvodné společnosti nejsou schopny generovat dostatečný objem finančních prostředků pro investice, a to, že konečná spotřebitelská cena také nemá dostatečný efekt na úspory.

V daném okamžiku umím odpovědně pouze říci, že cenová regulace bude pokračovat i nadále, ale to je jen jedna část problému. V oblasti elektroenergetiky jde také o zřízení Ústředního energetického dispečinku, vyjasnění si cenové tvorby mezi ČEZ a distribučními organizacemi, přístup třetích stran k prodeji elektřiny, připuštění dovozů do České republiky atd.

Proti tomu stojí úvahy o dalším vývoji dvou hlavních energetických podniků - ČEZ a Transgas - z hlediska jejich investičních programů a hospodářských výsledků. Jejich vývoj má zásadní význam pro náš průmysl a formování cen na léta dopředu. Naše dnešní kroky v energetice budou do určité míry ovlivňovat konkurenceschopnost našeho průmyslu. Jestliže ceny energie budou dlouhodobě vysoké, bude podlomena.

Czech made, Exportér roku... mají tato ocenění nějaký konkrétní dopad na podporu výroby nebo exportu?

To je těžko měřitelné. Czech made je akce na pomezí měřitelných psychologických faktorů. V poslední době jsem na MPO zadal studii, která by vedla k zjištění možností, jak by mohl stát pomoci nově se objevující skupině českých velkoobchodníků. Do této oblasti (zejména na trh potravin, elektroniky a textilu) pronikají ze zahraničí velmi levní výrobci. Nemyslím si, že bychom měli rychle likvidovat tržiště, i když některé jejich projevy jsou naprosto nedůstojné, ale současně bych chtěl pomoci českým velkoobchodníkům, kteří jsou schopni konkurovat Delvitě, Bille ap. Mně přitom nevadí žádná tato obchodní síť, ale chtěl bych tu mít i české velkoobchodníky, orientující se na české zboží.

Naše zboží má problémy s uplatněním v zahraničí, dovoz letos výrazně převyšuje vývoz. Schodek obchodní bilance a jeho dopady byly přitom letos často námětem diskusí.

Schodek jako takový nepovažuji za žádnou katastrofu, pokud se bude zvyšovat růst dovozů pro výrobu a snižovat dovoz spotřebního zboží. I přes vysoký schodek je taková situace důležitým faktorem restrukturalizace našeho průmyslu. Navíc je zapotřebí vidět, že od dubna se tempo dovozu zvyšuje méně než tempo vývozu. Nebezpečí přitom nehrozí, když si uvědomíme, že saldo na běžném účtu je mnohem nižší a platební bilance jako celek je v pořádku, neboť kapitálový účet je ve výrazném převisu.

Objem salda nevypovídá skutečně o všem. Jaký je vývoj ve struktuře našeho zahraničního obchodu?

Nárůsty jsou docela zajímavé především v oblasti tržních výrobků - u drobné průmyslové a strojní produkce. Zvýšila se i dynamika vývozu strojů a přepravních zařízení a chemických produktů.

Odhady salda obchodní bilance v příštím roce se výrazně liší. Zatímco bankovní analytici se přiklánějí k odhadu MPO (asi sto miliónů Kč), Český statistický úřad hovoří o schodku až o třetinu vyšším.

O příštím roku nebudu spekulovat. Statistický úřad je optimističtější v odhadu ekonomického růstu, zatímco bankovní domy jsou v tomto odhadu konzervativnější. Dovoz je více determinován růstem průmyslu a domácí poptávky (včetně dovozu spotřebního zboží, růstu mezd a podobně). Náš vývoz přitom ale neovlivňuje tolik domácí růst jako růst světové ekonomiky a obchodu. Zde se očekávají nižší tempa růstu než u nás, a to znamená, že naše domácí poptávka po dovozu bude mít vyšší tempo než zahraniční poptávka po českém zboží. Z těchto základních očekávání vyplývá, že statistický úřad v případě, že je optimističtější u ekonomického růstu, musí být pesimističtější u výsledků zahraničního obchodu.

Jak byste hodnotil naše zastoupení na některých specifických trzích - například v zemích bývalého Sovětského svazu, nebo Jugoslávie?

Zdá se, že začínáme být z nejhoršího venku. Význační zahraniční investoři v nás konečně začínají vidět perspektivní partnery, i co se týče vstupu na tento trh. U nás existovala v tomto směru určitá euforie do roku 1991, tato očekávání se ale nepotvrdila. Příkladem může být například Volkswagen, který s českou značkou Škoda proniká na ruský trh.

Na Balkán se nyní otevírají dveře, situace ale není jednoduchá. Zejména v Srbsku bude záležet na místní platební schopnosti. Chceme být aktivní v Bosně, záležet bude i na podmínkách mezinárodního programu obnovy této oblasti.

Jak vypadají naše obchodní vztahy se Slovenskem?

Stále máme celní unii, i když se šrámy, a to je důležité. Po propadu vzájemného obchodu se situace stabilizovala. Přestože na obchod negativně zapůsobil i konec platební dohody, šlo o správný krok, který vyčistí finanční toky a nebudou žádné spekulace a platby přes třetí země. Hodně také záleží na růstu slovenské ekonomiky. Ten nemůže donekonečna záviset jen na výrazně protekcionistických opatřeních chránících domácí trh, ale bude se muset i otevřít zahraničí.

Změní se nějak státní podpora vývozu v příštím roce?

Činnost zahájila Česká exportní banka a už solidně pracuje pojišťovací ústav EGAP. Budou pokračovat i obchodní mise pod záštitou vlády. To je, myslím, dostatečná podpora.

JIŘÍ NĚMEČEK