F. González povede socialisty do voleb

F. González povede socialisty do voleb

[*] Jedině "Felipe" se prý může pokusit zvrátit předpokládané vítězství španělské pravicové opozice

[*] Ve funkci premiéra od roku 1982

Po třinácti letech v čele španělské vlády byl Felipe González svou socialistickou stranou (PSOE) znovu pověřen, aby ji vedl do parlamentních voleb, jež budou v březnu. Vedoucí představitelé této strany se jednomyslně shodli na tom, že "Felipe", jak mu říká španělská veřejnost, je jediným možným lídrem. Ještě před několika týdny se uvažovalo o tom, že by jeho úlohu mohl převzít ministr zahraničí Javier Solana, ten se však mezitím stal generálním tajemníkem Severoatlantické aliance, a tím prakticky odešel ze španělské politické scény.

Jediným oponentem proti tomuto rozhodnutí byl sám González, který argumentoval tím, že po tolika letech je nanejvýš nutná změna a že skandály poslední doby, především ty korupčního rázu, poškodily obraz současné vlády, a tím i jejího předsedy. Potíž je ovšem v tom, že socialisická strana nemá ve svém středu politika Gonzálezova formátu a že on jediný je schopen postavit se vůdci Lidové strany Aznarovi alespoň s určitou nadějí na úspěch.

Ten ovšem socialistické straně předvídá ve Španělsku málokdo, naopak všechny sondáže veřejného mínění soudí, že příštím premiérem bude José Maria Aznar a že současný ministerský předseda a generální tajemník španělských socialistů od roku 1974 skončí tentokrát v poli poražených. Přijetím úlohy lídra pak González udělal snad nejriskantnější krok své dlouhé a velice úspěšné politické kariéry. K jejím hlavním aktivům patří bez jakékoli pochybnosti vstup Španělska do bruselské organizace v roce 1986 a rychlé přibližování kritériím Evropské unie, které vyvrcholilo úspěšným předsednictvím právě ve druhém pololetí 1995.

Španělská veřejnost ovšem sčítá i zápory Gonzálezova pobytu v paláci Moncaldo (sídlo předsedy vlády), které v jejích očích v současné době převažují. Je to řada korupčních skandálů, které postupně vycházejí na světlo, nepravosti při potlačování akcí baskických separatistů a v neposlední řadě i ekonomické problémy. Přes řadu nesporných hospodářských úspěchů se totiž Španělsko stále nemůže vypořádat s vysokou nezaměstnaností, která je v Evropské unii nejvyšší a postihuje více než 20 procent aktivního obyvatelstva. Proto se od Gonzáleze odvrátili i jeho katalánští spojenci, což zapříčinilo vypsání předčasných voleb.

V nich má nejvyšší čáku na vítězství pravicová opozice, která již po řadu měsíců vede vlastně předvolební kampaň zaměřenou především na kritiku současné vlády. Ale ani v případě, že prognózy o výsledku voleb se naplní, nehodlá González odejít ze španělské politické scény. Opustí sice palác Moncaldo, chce však i nadále zůstat generálním tajemníkem socialistické strany a pokusit se vrátit jí ztracenou pozici.

FRANTIŠEK ŠULC