komentář: Japonsku hrozí volný pád

komentář

Japonsku hrozí volný pád

Zatímco se ještě v osmdesátých letech zdálo, že nic nezabrání Japonsku stát se ekonomickou supervelmocí číslo jedna, dnes se situace obrátila o sto osmdesát stupňů. Otázkou teď je, zda země vycházejícího slunce dokáže překonat hospodářskou, ale i politickou krizi, v níž se již drahnou dobu topí, nebo zda se pokles dále zrychlí a změní se ve volný pád.

Letos z Japonska přicházely téměř výhradně špatné zprávy. O zemětřesení v Kóbe a neschopnosti úřadů poskytnout postiženým účinnou pomoc, o hrůzných zločinech sekty Óm šinrikjó a jejich zdlouhavém vyšetřování, o skandálu banky Daiwa v USA, při němž se prokázala totální neúčinnost dohledu nejen ministerstva financí, ale i řídící práce centra jednoho z největších peněžních ústavů na světě.

K tomu se přidávaly informace o neochotě uvést do pořádku životně důležité obchodní vztahy s USA a Evropskou unií, stagnaci v jednání s Ruskem o Kurilách a třeba o rozsáhlých protiamerických demonstracích poté, co sdělovací prostředky nafoukly sexuální delikty několika amerických vojáků na Okinawě způsobem připomínajícím evropské krajní nacionalisty. To jen dokazuje, že Japonsko sice do světa rázně vstoupilo, ale nenaučilo se v něm žít.

A to vše se odehrávalo na pozadí ekonomických potíží a ústupu průmyslových gigantů Japonska z čelných pozic na světovém trhu, jevů tím bolestivějších, že právě v této sféře spočívá japonská síla a prestiž. Dominantním postavením Tokia na Dálném východě navíc otřásá i prudký růst na lidské i přírodní zdroje mnohem bohatší Číny a nově industrializovaných států, pro něž se vžilo označení "asijští tygři" či "draci".

Zdá se, že příčina současné krize spočívá především v tom, co kdysi snad pomáhalo vytáhnout zemi z poválečné bídy - v centralizovaném a zbyrokratizovaném systému správy státu. Ten totiž na rozdíl třeba od průmyslu nedokázal reagovat na vývoj ve světě a namísto aby se modernizoval, jen dále zkostnatěl, hypertrofoval, a jak se zdá, začal se měnit ve zhoubný tumor, podobně jako tomu bylo již mnohokrát v případě impérií, která přerostla své přirozené hranice.

V současnosti, kdy zemi vládne uměle vytvořená, neorganická koalice liberálních demokratů s nepředvídatelnými socialisty, která evidentně slouží jen k udržení moci v rukou několika skupin politiků, ale nemá dost sil na to, aby provedla nezbytné změny a opravdu začala problémy řešit, se obrat zdá být v nedohlednu. Snad však to je opravdu jen zdání a volby plánované na příští rok tento gordický uzel rozetnou.

JAROSLAV HÖFER