Digitální mobilní telefony se chystají zaplavit ČR

Digitální mobilní telefony se chystají zaplavit ČR

[*] Od prvního července začne GSM telefony nabízet EuroTel

[*] Oběma operátorům digitálních sítí bude zřejmě horko

Nejdéle prvního července budou moci občané České republiky vyzkoušet všechny výhody digitálního systému mobilních telefonů GSM. Právě to je totiž termín, kdy se dosavadní monopolista v oblasti mobilních telefonů EuroTel chystá zprovoznit svou síť. Na září pak oznámil začátek poskytování komerčních služeb RadioMobil, který vznikl spojením Českých radiokomunikací (51 procent akcií) a konsorcia TMobil (49 procent), ve kterém má nejvýraznější slovo německý operátor mobilní telefonie - DeTeMobil. Obě společnosti jsou nyní velmi zaměstnány intenzívním budováním svých sítí. Konkurence nepanuje jenom mezi budoucími operátory, ale i mezi jejich dodavateli základního vybavení, které spolkne většinu prostředků určených na vybudování mobilní sítě. Pro EuroTel dodává Nokia, která se již podílela na budování jeho analogové sítě, naopak RadioMobilu dodává zařízení Motorola.

Díky napínavému výběrovému řízení, které mělo určit společnost, s níž České radiokomunikace vytvoří operátora konkurenční sítě GSM, se veřejnosti dostalo mnohých příslibů a to jak v oblasti cen, tak i v rychlosti pokrytí území ČR signálem. Díky tomu se všichni mohou těšit na to, že ceny se podle prohlášení RadioMobilu budou pohybovat mezi dvěma až 9,50 Kč za impuls a že území ČR bude během prvních dvou let téměř bez hluchých míst, co se dostupnosti signálu týká. Dokonce to vypadá, že souboj mezi EuroTelem a RadioMobilem stlačí ceny na ještě nižší než ohlášenou úroveň. Spolu s tím, jak rostou ceny v pevné telefonní síti, se zanedlouho může stát, že rozdíl mezi "mobilním" a "pevným" tarifem se téměř, ne-li zcela, setře.

V budoucnu by pak měly poklesnout i ceny za využívání dosavadní analogové sítě mobilních telefonů NMT, protože ty přece jenom nemají tolik výhod jako GSM. To se ovšem zřejmě stane až tehdy, kdy se pokrytí signálem GSM vyrovná s pokrytím NMT, což by mělo být během několika málo let.

Jak pracuje systém GSM?

Hlavním důvodem rozšíření mobilních telefonů je právě jejich mobilita, tedy nezávislost na nějaké zásuvce. Vyzvánějící telefon tak už neotravuje jenom v kancelářích a domovech, ale i na plážích a v lesích. Jak to však ten mnohdy velice malý aparát dělá?

Síť GSM si své uživatele hlídá, a pokud mají své telefónky zapnuté, ví o místě, kde se právě nacházejí. Celé území pokryté signálem je totiž rozděleno na malé části - buňky (anglicky celuls a odtud někdy používaný název celulární síť). V každé z těchto buněk je umístěna jedna základnová stanice. Mezi ní a mobilním telefonem dochází k bez-drátovému přenosu dat. To je vlastně také ten nejhlavnější rozdíl mezi technologií analogovou a digitální. V síti GSM se totiž přenášejí digitální informace, a to ať je to hlas nebo data, zatímco v analogovém přenosu, jak již napovídá jeho název, se přenáší hlas (ale i data) analogově a tedy stejným způsobem jako v běžné telefonní síti.

Digitální způsob má proti analogovému několik zásadních výhod. Jednak je to vysoká a nekolísající kvalita hlasové komunikace, potom rychlejší přenos dat a v neposlední řadě umožňuje GSM i některé nadstandardní služby. Mezi ty patří třeba paging, který se velmi podobá tomu, co je v ČR známo spíše pod názvem Operátor (podle společnosti provozující pagingové služby). Ten uživatelům nabízí přijímat, ale i posílat textové vzkazy o délce až 160 znaků v jedné zprávě. Zřejmě nejdůležitější je však možnost používat jeden mobilní telefon s jedním telefonním číslem i v zahraničí, pokud tam existuje signál GSM a oba operátoři spolu mají uzavřenu smlouvu o roamingu (vzájemné využití sítí). Velkou výhodou proti systému NMT je i to, že data přenášená mezi základnovou stanicí a mobilním telefonem jsou kódovaná, což nejenom chrání důvěrnost hovoru, ale znemožňuje to i zneužití cizího telefonního čísla. Veškeré informace, jako například číslo mobilního telefonu, heslo a výčet služeb, ke kterým má uživatel přístup, jsou uloženy na identifikační kartě SIM (Subscriber Identification Module). Teprve po jejím vložení do přístroje telefon "ožije". Zákazník si tedy bude moci koupit telefon téměř kdekoliv, ale teprve po registraci u některého z operátorů dostane svou SIM kartu umožňující mu telefonovat.

Analogový systém má proti svému modernějšímu kolegovi výhodu v tom, že když je signál slabší, hovor neskončí, ale pokračuje dál v nižší kvalitě. Díky nižší frekvenci, na které funguje NMT (450 MHz), mohou být základnové stanice dál od sebe, než je tomu v případě systému GSM vysílajícím na frekvenci 900 MHz.

Ovšem zpět k funkci sítě GSM. Základnová stanice tedy zabezpečuje přenos signálu k a od mobilních telefonů. Sama je připojena na kontrolní stanici, která posílá informace a data do ústředny (mobile switching centre). To je právě centrum celé sítě mobilních telefonů. V něm jsou uloženy informace o telefonních číslech jednotlivých zákazníků operátora. Na toto centrum je "navěšena" většina základních služeb sítě GSM. Odtud tedy lze získat údaje o protelefonovaných minutách jednotlivých zákazníků a podle toho jim sestavit účet. Navíc toto centrum spojuje mobilní síť se všemi ostatními sítěmi.

Vývoj mobilní telefonie

Historie mobilních telefonů sahá až do padesátých let, kdy byly velmi objemné a těžké mobilní telefony mobilními jenom pokud seděly na čtyřech kolech. Do kapsy, jak je to obvyklé dnes, by tehdejší "mobilní" telefon neschoval asi nikdo. Jejich konstrukce tehdy vycházela z principu klasické vysílačky. Celulární systémy tak, jak je známe dnes, se začaly vyvíjet až v sedmdesátých letech a ke slovu se dostaly v následujícím desetiletí.

Nyní zřejmě nejrozšířenější systém NMT vlastně dostal své pojmenování právě podle zemí, kde byl zaváděn hned v počátku. Bylo to ve Skandinávii a zkratka znamená: Nordic Mobile Telecommunications (severské mobilní telekomunikace). V roce 1992 se objevil digitální systém Global System for Mobile Communica-tion Systems (globální systém mobilní známý pod zkratkou GSM), který má dnes po celém světě okolo 12,5 miliónu účastníků.

Celkový počet uživatelů mobilních telefonů je odhadován na téměř 90 miliónů lidí a do konce tohoto tisíciletí by měl podle různých odhadů překročit hranici 350 miliónů lidí. Firmy zainteresované v oblasti mobilních komunikací jsou si vědomy obrovské perspektivy svého trhu, a proto věnují velkou část svého zisku do dalšího vývoje nových technologií. Mobilní telefony se tak dále zmenšují a současně zvyšují svůj výkon. Motorola například představila telefon vážící pouhých 149 gramů.

Nokia zase uvedla zcela nové zařízení nazvané komunikátor. Ten se vzhledem velice podobá oblíbenému typu Nokia 2110, ale když ho uživatel rozevře, má k dispozici klávesnici a velký displej. Na něm lze nejenom psát a přijímat krátké zprávy (služba SMS), tak jako u většiny telefonů GSM, ale lze posílat a přijímat faxy či elektronickou poštu. Navíc lze na tomto přístroji mít databázi svých kontaktů a malé poznámky. Co je ovšem téměř ne-uvěřitelné je skutečnost, že pomocí komunikátoru se dají prohlížet internetovské stránky World Wide Web a to dokonce včetně obrázků.

Vedle Motoroly a firmy Nokia však mobilní telefony systému GSM vyrábí celá řada dalších společností jako například Ericsson, Siemens, Benefon nebo u nás nepříliš známé telefony jinak známé společnosti AT&T. Svůj telefon standardu GSM představila dokonce i japonská firma Sony známá spíše z oblasti spotřební elektroniky. Svou příležitost vycítil i Hewlett-Packard, když představil kapesní počítač HP 700, který je již připraven pro bezproblémové spojení s mobilním telefonem.

Podle průzkumu Gallupova ústavu na zadání společnosti Motorola používají lidé mobilní telefony nejčastěji z pěti důvodů:

Sdělit, že jste se zpozdili.

Domluvit nebo načasovat schůzku.

Zavolat milované osobě "jen tak".

Kvůli cestě.

Uzavřít obchod.