MLÉKÁRENSKÝ PRŮMYSL: Čeští výrobci udělali obrovský pokrok v kvalitě

MLÉKÁRENSKÝ PRŮMYSL

Čeští výrobci udělali obrovský pokrok v kvalitě

Pokles spotřeby mléka a mlékárenských výrobků byl počátkem devadesátých let tak výrazný, že posunul Českou republiku za vyspělé evropské státy. Teprve v roce 1994 došlo k mírnému oživení spotřebitelské poptávky, ale v roce 1995 opět k jejímu propadu. Do roku 2000 nelze podle mlékárenských odborníků očekávat, že by se spotřeba mlékárenských výrobků nějak výrazně zvýšila, nebo se dokonce vrátila na úroveň roku 1989. V tomto roce zpracovatelský průmysl i obchod očekávají, že se spotřeba mléka i mlékárenských výrobků do určité míry stabilizuje, případně mírně stoupne.

O situaci v mlékárenském průmyslu, o výrobě, exportu a dovozu mléčných produktů do ČR, ale i o subvencování zemědělské výroby či smyslu ochranářských opatření v tomto oboru HN hovořily s Martinem Záveským, generálním ředitelem firmy Danone, která je v České republice největším výrobcem jogurtů a které se podařilo jejich produkci i přes celkový republikový pokles každoročně od roku 1992 zvyšovat o téměř 30 procent.

Můžete zhodnotit stručně situaci ve výrobě a spotřebě mléčných produktů u nás po roce 1990 a porovnat ji s vývojem ve středoevropských - hlavně sousedních - zemích? Jsme na tom lépe?

Situace v Polsku a v Maďarsku je dost podobná situaci u nás. Pokud jde o výrobu, spotřebu i pestrost sortimentu, se tam ale ve větší míře než u nás prosadily zahraniční koncerny a staly se také dominujícími výrobci a dodavateli v tomto oboru. Takový trend v ČR není. U nás je import zahraniční produkce jen jakýmsi doplňkem produkce domácí. Domácí výrobci v ČR udělali za uplynulých pět let obrovský pokrok, pokud jde o kvalitu výroby.

Specifická situace je na Slovensku, kde je de facto jediná velká mlékárna, a tu koupili Rakušané. Na trhu je pak vidět velký rozdíl mezi produkcí této jediné velké mlékárny a výrobky těch menších lokálních, které - dá se říci - v kvalitě výroby téměř nepostoupily. Podle mého názoru je trh mlékárenských výrobků na Slovensku typickým příkladem působení ochranářské politiky, která je tam velice uplatňována.

Jak je to s českým exportem mléčných výrobků na Slovensko?

Každá dodávka, každý kamión, který jde od nás na Slovensko, se musí čtyři dny zdržet, než jsou vyřízeny všechny certifikáty a je našim výrobkům povolen prodej. Takže na slovenském trhu se prakticky velmi málo objevuje zahraniční konkurence, což rozhodně tamnímu trhu vůbec neprospívá a doplácí na to spotřebitel. Je to přímo ukázka, kam vede ochranářství domácích výrobců - čehokoliv.

Vaším nejznámějším zbožím jsou jogurty. Jak vidíte do budoucna jejich výrobu, spotřebu, případně export?

Letos poprvé za šest let se začíná na českém trhu prodávat více jogurtů. Pokles jejich prodeje, který u nás trvá od roku 1989, se v tomto roce zastavil. To je pro výrobce velmi pozitivní. Důvodů k vyšší výrobě a spotřebě je u nás několik. Předně je to jejich neustále se zvyšující kvalita, ale i kupní síla obyvatelstva.

Pokud jde o export, jsou trochu problémy. Jednak jogurty jako čerstvé mléčné výrobky s limitovanou dobou spotřeby vyžadují rychlejší dodávky než jiné mléčné produkty, jako je třeba sušené mléko a sýry. Za druhé jsou to problémy certifikační při exportu k našim sousedům na Slovensko a celní bariéry do Maďarska. Přestože jsou podepsány v rámci CEFTA dohody o snižování cel, Maďarsko například uplatňuje dovozní clo ve výši 85 procent. Takže my jako výrobci jsme museli například celý export jogurtů do Maďarska zastavit.

Mateřský podnik je ve Francii. Jak se díváte na některé výhody, které mohou dosud využívat výrobci v zemích EU, ať už je to subvencovaný vývoz některých výrobků, nebo jiná podpora domácích výrobců?

Jejich výhody se brzy obrátí v nevýhody. Nemají moc výhod pro lokální výrobu a prodej. Hlavní momentální výhodou jsou vývozní dotace. U nás jsou u mléka či másla, ale výrobci v EU je mají u většiny mléčných produktů. Všimněte si, kolik zahraničních sýrů je na našem českém trhu. Z 90 procent je to dané tím, že jejich vývoz v zemích EU je dotován. Ovšem tyto dotace se jim postupně snižují, neboť je nemyslitelné, aby z rozpočtu EU šlo nadále dnešních 60 procent peněz jen do zemědělství. Je to přímo tragické a ekonomové neustále přemýšlejí, co s tím udělat. Zatím se snaží snížit státní podporu exportu mléčných produktů každých půl roku. Tím se ale stává jejich export dražší a dražší. Je to prostě bludný kruh.

Proč je váš názor na uplatňování ochranářských opatření v potravinářském průmyslu a zemědělství velice vyhraněný?

Evropská unie je podle mne v tomto případě vzorem, jak se nechovat. Subvence, ochranná cla, dotace - to všechno se producentům a vývozcům samozřejmě líbí, ale co dál. Ochranářská opatření jsou nutně záležitost krátkodobá. EU nemůže donekonečna utrácet obrovské částky jen na export něčeho někam. Zemědělci tam dnes dostávají podporu, aby výrobky "dali někam pryč", do zemí mimo unii, ale ta se brzo rozšíří, a kam pak ty subvencované výrobky půjdou? Je to prostě krátkozraká i krátkodobá politika, která stojí moc peněz a mnohé státy si ji nemohou dovolit. Nejsem jejím zastáncem.

A my si takovou politiku v ČR můžeme dovolit?

Nemůžeme si dovolit soupeřit v něčem, na co nemáme. Po prostředcích ze státního rozpočtu volá zdravotnictví, školství, doprava, obrana. Kdyby dotace, které zatím náš stát dává jako by zemědělcům - ale on je bohužel dává mlékárnám na vývoz sušeného mléka a másla -, kdyby tyto dotace zrušil, bude na trhu přebytek mléka, což zákonitě povede ke snížení cen mléčných výrobků. Prostředky daňových poplatníků pak mohou směřovat do zemědělství na podporu investiční výstavby a racionalizaci zemědělské výroby nebo do potřebnějších resortů.

To je hezké, ale co na to zemědělci, nebo výrobci sýrů či másla?

To je správná otázka. Ale jsou už dnes zemědělci, kteří dokážou produkovat mléko třikrát efektivněji než mnozí jiní. Ti neefektivní, kteří díky dotacím přežívají, by asi bez dotací museli skončit. Danone má už dodavatele mléka, kteří jsou na cestě ke špičkovým výkonům. Dokonce rozšiřují výrobu mléka a už na ni vydělávají. Chápu ovšem, že ta celá věc je i choulostivá politická záležitost.

Takže vy jste zásadně proti dotacím v zemědělství?

Já jsem zásadně proti vývozním dotacím, nikoliv proti dotování zemědělství. Nikde na světě se zemědělství bez dotací neobejde, ale je důležité, kam je směrovat. Zemědělci potřebují levné peníze, dobré úvěry na rozvoj efektivity výroby - a pak na tvorbu okolní krajiny . Všichni chceme mít kolem sebe hezkou přírodu a na horách uklizené stráně. Na to je třeba peníze skutečně dávat a proti takovému využití peněz ze státního rozpočtu se určitě daňoví poplatníci bouřit nebudou.

DAGMAR TRUNCOVÁ