B. Clinton podruhé: centrista, nebo demokrat?

B. Clinton podruhé: centrista, nebo demokrat?

V roce 1992, při amerických prezidentských volbách, byla ekonomika - tehdy v krizi - jednou z rozhodujících příčin vítězství Billa Clintona nad odstupujícím Georgem Bushem. Tentokrát spoléhá kandidát demokratů na dobré zdraví americké ekonomiky. Nemýlí se. Naše ekonomická situace je lepší než před čtyřmi lety, pokračujme tímto směrem, vysvětloval během velké nedělní televizní diskuse se svým hlavním soupeřem, republikánem Bobem Dolem, napsal ve svém komentáři francouzský deník Le Monde.

Tento argument tvoří ústřední bod jeho kampaně. Otázka, kterou Bob Dole neopominul položit, zněla: Jaký bude, pokud bude zvolen, Clinton 2? Nalezne opět svůj entuziasmus demokratického kandidáta roku 1992 jako hluboce reformátorský stoupenec keynesismu, nebo bude pokračovat v cestě odstupujícího prezidenta jako spíše konzervativní centrista?

Odstupující prezident dnes těží z téměř ideální ekonomické situace. Již více než čtyři roky je hospodářský růst silný, zdravý a bez inflace. Těží z toho všichni - či téměř všichni - Američané. Díky masívní tvorbě pracovních míst (10,5 miliónu během čtyř let) značně poklesla nezaměstnanost. Mzdy začínají konečně růst a nerovnosti se vyrovnávají. Burza nadále stoupá.

Tato pěkná bilance samozřejmě není jen Clintonovým dílem. Ten těžil na počátku svého mandátu z Reaganova a Bushova odkazu, který nebyl tak zoufalý, jak se o něm tvrdilo. Pomáhala mu monetární politika republikánského předsedy americké ústřední banky, Federálního rezervního systému (Fed) Alana Greenspana. Jak napsal tento týden britský časopis The Economist, ekonomové Billu Clintonovi značně, a oprávněně, důvěřují.

V roce 1992 byl kandidát Clinton ještě silně inspirován tradičním uvažováním demokratů: Slíbil rozsáhlý plán oživení rozpočtu a strukturální reformy, zvláště ve zdravotnictví. Jeho úřadování v Bílém domě jej postupně vedlo k ustoupení od většiny jeho dřívějších závazků. Během čtyř let v Bílém domě konečně značně snížil rozpočtový deficit a veřejné výdaje. K velké nelibosti svých politických přátel reformoval systém sociálního zabezpečení - směrem dolů - a zrušil mnoho úřednických míst.

Tváří v tvář Bobu Doleovi se Bill Clinton snaží prezentovat jako politik kontinuity, stability a rozumu. V neděli rovněž kritizoval nereálný charakter snížení daní, které navrhují republikáni. Americká veřejnost se zdá být nyní připravena jej následovat. Nebyl by však vzhledem k přetrvávajícím problémům, které nadále přináší "společenský zlom" v USA (přetrvávající vyloučení ze společnosti, nerovné sociální výdaje, nedostačující vzdělání), vhodný jistý návrat k některým tradičním hodnotám Demokratické strany?