Už skoro za rok začne asi platit povinné smluvní havarijní pojištění

Už skoro za rok začne asi platit povinné smluvní havarijní pojištění

[*] Pouze ve spolupráci se státními orgány lze vytvořit účinnou legislativu pro povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla

[*] Pojišťovny počítají i s pomocí policie

Víc než dva roky se hovoří o nové legislativní úpravě povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla. Povinné pojištění vozidla v nynější úpravě je pro pojistné ústavy velmi prodělečné, protože sazby jsou nízké. "Pojišťovna musí mít na zřeteli jednu skutečnost," říká Jiří Charypar, člen představenstva pojišťovny Allianz, "že na všechny škody, na které předpokládá pojistitel plnění, musí vytvořit pojistné rezervy, které bývají vysoké, protože například škody na zdraví se vyplácejí po dlouhou dobu po pojistné události. Náklady nesmí zatěžovat tarifní kalkulace dalších let".

Zákon o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla by měl být v souladu s normami EU. Pojišťovny budou potřebovat necelý rok na to, aby se mohly na tuto službu připravit.

Připravovaná legislativa počítá s tím, že toto pojištění bude nabízet řada pojišťoven. "Základním rysem tohoto pojištění je povinnost pojišťovacích ústavů pojistit každého řidiče. Nesmí se stát, aby ten, kdo se chce pojistit, tuto možnost neměl," tvrdí Jiří Charypar. Například v sousedním Německu jsou všechny pojišťovny, které toto povinné smluvní pojištění provozují, zastřešeny jednou organizací. Pokud by někdo měl třeba důsledkem špatného škodního průběhu problémy najít pojišťovnu, pak tento úřad jmenuje příslušnou pojišťovnu, která je povinna pojistit klienta.

Garanční fond

Další důležitý moment, který budoucí zákonná úprava bude muset sledovat, je skutečnost, aby každá oběť dopravní nehody měla zaručenou náhradu, a to i v případě, kdy dojde k těžkému zranění a viník je neznámý. Pro tyto případy bude patrně zřízen garanční fond. Z toho bude oběť odškodněna, to znamená, že zákon počítá se vznikem fondu, který bude hradit škody z nepojištěných nehod. Pro počáteční období zřejmě stanoví nová legislativa určité procento z objemu přijatého pojistného, jehož výše bude vycházet z části trhu obsazeného pojišťovnou. Všechny pojišťovny, které budou smluvní pojištění nabízet, budou povinny dále do garančního fondu přispívat tak, aby byl soustavně naplněn.

"Výše odškodnění vyplývající ze zákona bude poměrně vysoká, a pokud budou vůbec nějaké limity, tak by měly být tak vysoké, aby odškodnění bylo dostatečné. Protože například náklady spojené s invaliditou stále rostou. Jde o to, aby pojistná částka, do které je pojistitel povinen plnit, byla úměrná jejich růstu," říká J. Charypar.

Odhad roční částky pro smluvní povinné pojištění se nedá zatím stanovit vzhledem k tomu, že podmínky vyplývající ze zákona zatím nejsou známé. Je možné si celkem dobře představit, že bude částka splatná v několika splátkách (pololetně, čtvrtletně). Samozřejmě součástí pojištění by měl být známý bonus a také malus. Očekávaná legislativa by měla platit asi od roku 1998.

Kdo nezaplatí, nepojede

Vymáhání nezaplaceného povinného smluvního ručení je úkol pojišťovny. Systém nebude dobře fungovat bez dobré spolupráce s policií. Státní poznávací značka by měla být dokladem o tomto pojištění. V případě jeho nezaplacení by měla být SPZ majiteli vozu odebrána, resp. by měl být nějakým způsobem pohyb nepojištěného vozidla na veřejných komunikacích znemožněn. Praktikuje se to s malými obměnami všude na světě. Bylo by nesolidní, aby pojistitelé sanovali výpadek neplatičů. Zatím se řeší otázka, zda SPZ při zjištění nezaplacené pojistky odebrat nebo znehodnotit. "V Německu jsou např. na poznávacích značkách umístěny známky a policista je seškrábne. Je otázka, co zákon bude považovat za pojištění", říká J. Charypar. Toto pojištění je jedno z nejrizikovějších, a proto zákon počítá se spoluprací policie, protože pojišťovny technické průkazy v případě neplacení odebírat nebudou, to je věcí policie.

Pro první období by mohl být jednotný tarif pro občany i pro právnické osoby. Tarif může být stanovený podle výkonu motoru, škodních průběhů i zkušeností pojišťoven. Další diferenciace tarifů by mohla nastat později, až budou získány patřičné statistiky. V Německu je odlišný tarif pro města a venkov, existují tam tzv. regionální třídy. K jakému, případně dalšímu dělení se dopracuje ČR, se zatím nedá určit.

Je jasné, že ani ne za dva roky začnou platit pro naše řidiče tvrdší podmínky při pojištění, ale i při posuzování dopravní nehody, neboť smluvní pojištění bude uznávat malus a bonus, tak jak jsme zvyklí u současného havarijního pojištění. Pro tvorbu zákona se budou využívat zkušenosti z okolních zemí, například z Rakouska a Německa.

Zkušenosti z ciziny

Největší německou pojišťovnou je Allianz, která po mnoha letech praxe vytvořila vlastní Technické centrum, které se věnuje hlavně technologiím oprav a bezpečnosti vozidel. Toto centrum je také servisní zařízení pro opravy aut a hlavně pro rozlišení jednotlivých pojišťovnicky výhodných nebo nevýhodných detailů. Ačkoliv u pojišťovny pracují většinou příjemní lidé, vědí své. Vědí například, že do terénního vozu, který má silný přední rám, a tedy se chová agresívně, sedne opět podobná agresívní povaha, která pak za to buď z rozmaru, nebo z neznalosti zaplatí vyšší havarijní pojistné, protože je předpoklad, že toto auto s patřičným řidičem nadělá víc škod. V takových případech je dobré nedat na reklamu, ale na dobrý rozum.

V poslední době se u Allianz v Německu rozmnožily pojistné podvody, při kterých je ukradeno auto po 23 měsících provozu (je to poslední čas, kdy Allianz vyplácí plnou hodnotu). Technické středisko podezření, že se jedná o podvody, dokázalo vyřešit tím, že poškozený odevzdá všechny zbývající klíče od vozu, a elektronkovým mikroskopem se zjišťuje, zda byl klíč kopírován a kolikrát.

MARIE VOLKOVÁ