Nízká nezaměstnanost a její důvody

Nízká nezaměstnanost a její důvody

Většinu vyspělých tržních ekonomik vysoká míra nezaměstnanosti "trápí". Některá výzkumná pracoviště vyspělých zemí proto začínají analyzovat důvody a příčiny, které vedly k nízké míře nezaměstnanosti v České republice (kolem tří procent).

S novými pohledy na důvody nízké nezaměstnanosti u nás přichází například skupina JP Morgan a tvrdí, že hlavní příčinu nelze hledat v dosud uváděných faktorech (především v tom, že podniky pokračují v neproduktivním udržování zálohy pracovní síly a jejich strukturální přestavba zaostává). JP Morgan především komentuje, že u nás došlo k velké redukci počtu pracovních sil včetně pracujících důchodců, která by měla vést normálně k odpovídajícímu růstu nezaměstnanosti. Jako příčinu nízké nezaměstnanosti uvádí významný obrat (vzestup) v hospodářské aktivitě, prudký rozmach sektoru služeb, především pak pružnost a mobilitu pracovních sil na trhu práce. Tyto faktory rozhodně na relativní vyrovnanost poptávky a nabídky na trhu práce působily (zejména zvýšená ekonomická aktivita je příčinou, že dokonce počet pracujících mírně vzrostl), ale ve světle statistických faktů je současně zřejmé, že na situaci působí i jiní činitelé a pravděpodobně daleko výrazněji.

V prvé řadě je třeba uvést, že JP Morgan nevychází ze správného předpokladu, že totiž agregátní nabídka pracovních sil o tolik klesla, a tím se musel projevit tlak na nezaměstnanost. Podle JP Morgan u žen se podíl pracovních sil zapojených do národního hospodářství měl snížit z 83 % v roce 1989 na 56 % v současné době, u mužů z 94 % na 63 % (jedná se pravděpodobně o míru ekonomické aktivity počítané jako podíl pracujících a nezaměstnaných ze všech osob starších patnácti let). Správné údaje byly uvedeny jen u žen za rok 1995. Podle údajů statistických ročenek ČSÚ a šetření o pracovních silách v létě 1995 by měly být tyto:

1989 1995(léto)
míra ekonomické aktivity vcelku 66,5 62,8
z toho: mužů 75,6 70,5
žen 58,0 55,7

Podle JP Morgan by se počet osob zapojených do ekonomiky snížil zhruba mezi uvedenými roky o 1,8 miliónu osob, podle údajů ČSÚ jen o 115 tisíc osob. Tlak na nezaměstnanost z důvodu nižšího zapojení do ekonomické aktivity byl tedy v České republice podstatně nižší, než uvádí JP Morgan. Agregátní poptávka po pracovních silách zůstala na relativně vysoké úrovni, ačkoliv proti roku 1989 poklesl hrubý domácí produkt v roce 1993 na 79 % a pro rok 1995 lze odhadovat pokles na 85 %.

Analýzy potvrzují, že na nízkou nezaměstnanost působila především:

Absorpční schopnost úseku služeb (především v obchodě a pohostinství, ve službách pro podniky, v peněžnictví a pojišťovnictví i ve veřejné správě) v období, kdy se markantně snižoval počet ekonomicky aktivních osob jak v primární, tak v sekundární sféře. Proti roku 1989 v terciárním sektoru služeb (civilní sektor) pracuje dnes o 380 až 400 tisíc osob navíc.

Snížení hrubého domácího produktu mezi roky 1989 až 1993 o více než dvacet procent nebylo provázeno výraznějším tlakem na snížení počtu ekonomicky činných osob, takže produktivita práce měřená HDP se snížila téměř o patnáct procent. (Teprve v letech ekonomického oživení, tj. 1994 a 1995, roste hrubý domácí produkt o sedm procent, produktivita práce o šest procent.) Příčinou bylo i to, že produktivita práce měřená stálými cenami roku 1984 byla v odvětví služeb v roce 1989 v úhrnu nižší než v primární a sekundární sféře. Strukturální změny, které si fungující tržní ekonomika vyžádala, směřovaly právě na služby a na produktivní obory, které přinášejí na jednotku pracovní síly méně hodnoty přidané zpracováním než například omezované strojírenské obory. Mikrostrukturální změny uvnitř odvětví a oborů se projevily v růstu produktivity práce jen částečně.

Snížení reálných průměrných mezd při ekonomické reformě až na sedmdesát procent úrovně roku 1989 vedlo současně ke snížení podílu mezd v nákladech. Při výrazně rostoucích cenách i vzhledem k cenové úrovni u nás a v zahraničí to umožňuje dnes dokonce zvyšovat reálné mzdy, aniž odpovídajícím způsobem roste produktivita práce. (Reálné mzdy v roce 1995 se zvýšily téměř o deset procent, produktivita práce měřená HDP o tři a půl procenta. (O kolik se zvýší reálné pracovní odměny celkem, lze těžko odhadnout, ale nebude to méně.)

Tlak na snížení nákladů na pracovní sílu není ještě zdaleka podporován konkurenční snahou udržet, popřípadě snižovat ceny. V posledním roce se dokonce zrychlilo tempo zvyšování cen výrobců - blíží se tempu spotřebitelských cen a svědčí to spíše o nákladové inflaci.

Pracovní síla zůstává v současné době stále relativně lacinější než její náhrada investicemi.

Ekonomické oživení při některých uvedených důvodech vede k růstu počtu pracovních míst. Mezi roky 1993 až 1995 se zvýšil počet pracujících o více než sedmdesát tisíc.

Všechny tyto důvody se navzájem prolínají. Především však strana poptávky po pracovních silách klidně akceptuje nízkou hospodárnost s pracovní silou. Důsledkem je především jen pomalu se zvyšující nízká úroveň produktivity práce ve srovnání s vyspělými zeměmi. Při oživování ekonomiky z toho vyplývá i relativně vysoká nabídka volných pracovních míst. Na úřadech práce jich koncem listopadu 1995 evidovali 91 tisíc, na jedno volné pracovní místo připadalo jen 1,6 uchazeče o práci.

(vac)