Brigády v zahraničí nejsou bez problémů

Příležitostné práce v zahraničí, jako je sbírání ovoce, mytí nádobí či práce na stavbě, jsou pro české studenty vítanou možností, jak si přivydělat. Pro výplatu v librách či markách jsou ochotni podstoupit i značné martyrium. Jaké mají poznatky a zkušenosti někteří z nich?

Brigády v zahraničí nejsou bez problémů

Sehnat brigádu v Anglii je problém. Na práci je třeba mít pracovní povolení, a to se velmi obtížně získává. Většina brigádníků tedy pracuje načerno tam, kde je zaměstnavatel ochoten podstoupit riziko pokuty. Na hranicích jsou studenti kontrolováni velmi důkladně. Celníci jsou neoblomní a již při podezření, že mladý člověk s batohem jede hledat brigádu, ho mohou poslat domů. Hodně lidí si proto obstará zvací dopis s adresou údajného pobytu a vybaví se potřebnou sumou peněz.

Jahody ve Skotsku

Častou prací, za kterou studenti jezdí na britský ostrov, je sbírání jahod. Ve Skotsku je řada farem, které si v období sklizně nevědí s bohatou úrodou rady. Když se zde objevili první čeští brigádníci, farmáři záhy zjistili, že jsou daleko výkonnější než místní lidé. Ve špičce jahodové sezóny si pracovitý Čech mohl vydělat 1500 až 2000 korun za den, záleželo na počtu natrhaných bedýnek.

Hůře placené je sbírání malin. Na farmách se najdou i další práce - pomoc při sklízení cibule, brambor - tam je mzda obvykle hodinová.

Na jahodových polích farmy Windyhill ve skotském Arbroathu, které platí za jedny z nejlepších, začíná sezóna počátkem července. Pracuje se prakticky denně. Začíná se v půl osmé a pracovní tempo si volí každý podle svého. Odpočívání se moc nepěstuje a kolik kdo natrhá, tolik si také vydělá. Nikdo ale nesmí pole opustit dřív, než to farmář dovolí. Stává se, že se pracuje sedm dní v týdnu do šesti do večera.

Studenti často podlehnou dojmu, že mohou práce kdykoliv nechat. Že si vydělají a dají se na cesty. "Kamarádi odjeli na jeden den na výlet do hor uprostřed týdne. Když se vrátili, farmář je nemilosrdně vyhodil. Druhý den museli mít sbalené věci," říká dvacetiletý student FTVS Lukáš Absolon. "Ve Skotsku jsem byl dvakrát na měsíc. Už po týdnu jsem toho měl plný zuby, bolely mě ruce a záda, ale ten výdělek mi stál za to." Lukášův kamarád Filip Fořt k tomu dodává, že "dva kluci na farmě měli kytary a basu. Jednou šli hrát do města na pěší zónu a vydělali víc, než my za celý den na poli."

Za poslední rok nebo dva se na farmách hodně změnilo. Přibylo brigádníků a farmáři museli zavést striktní pravidla. "V prvních letech se jednalo víceméně o jakousi "přátelskou výpomoc" a vztahy s farmářem byli kamarádské, zatímco teď jsou čistě pracovní. Kromě Čechů jezdí ven pracovat studenti z Polska, Litvy, Slovenska...," říká Tereza Lukášová z právnické fakulty. Pro všechny platí stejné příkazy, ať jsou tam poprvé nebo počtvrté. Práce na poli je přísně organizovaná a jakýkoliv přestupek je provázen výhrůžkou. "Jednou jsme pracovali celý den v lijáku, bylo to nepříjemné, ale farmář nám nedal volno. Pokusili jsme se o stávku, skoro čtyřicet lidí, samí Češi. Věděli jsme, že nás potřebuje, ale neustoupil," vzpomíná na jeden z horších zážitků Lukáš.

Kdo nechce být na poli, může si najít brigádu v restauraci. Mytí nádobí, které ve většině případů obnáší jen potřebu naskládat ho do myčky, je prací nenáročnou a výdělek stabilní - kolem tří liber na hodinu. Tato práce má i jiné výhody. V řádku s jahodami toho člověk anglicky moc nenamluví, v bistru může konverzovat o běžných věcech se zákazníky a personálem.

Hrozny a jablka v Itálii

Studenty vyhledávané je také česání hroznového vína ve Francii nebo trhání jablek v severních částech Itálie. Sklízet jablka jezdí obvykle už jen vysokoškoláci, protože sezóna začíná až v září. Mzda bývá deset marek na hodinu, přičemž farmář často zajistí zdarma ubytování a stravu. "Práce je hodně náročná - pro silné chlapy, osm až deset hodin denně lézt po žebříku a jablka sbírat do brašny zavěšené na rameni, není legrace," míní Marek Fořt, student z Liberce. Také do Itálie je lépe si sehnat pracovní povolení.

Martin Holeček z Plzně má zkušenosti zase z letní brigády v Německu. "Pracovali jsme na stavbě na minutu přesně od osmi do šesti. Když nebylo dost práce, museli jsme ji aspoň předstírat, ale sednut jsme si nemohli," říká.

Naši studenti si musí uvědomit, že je na zahraniční brigádě čeká opravdu těžká práce, žádné švejkovské ulejvání. Výdělek ovšem bývá velmi slušný a získané zkušenosti a poznání k nezaplacení.

KATEŘINA PŘINDOVÁ