Proč je výhodná flexibilní pracovní doba?

Proč je výhodná flexibilní pracovní doba?

Organizace pracovní doby prochází ve vyspělých průmyslových zemích velkými změnami. Ekonomické podmínky způsobují, že zaměstnavatelům přestává vyhovovat rovnoměrné rozvržení pracovní doby se stejně dlouhými pracovními týdny a směnami. Podnik si již nemůže dovolit dlouhé skladování sezónních výrobků, výrobu na sklad, nebo nízké časové využití drahého zařízení. Naopak musí rozšiřovat provozní dobu servisních a dalších služeb a zkracovat dobu vyřízení zakázky.

I pro zaměstnance jsou časové podmínky práce stále výraznějším stimulem - mnoho lidí preferuje volný čas a možnost spolurozhodovat o umístění své pracovní doby.

Flexibilní režimy

Flexibilní pracovní režimy mají různou podobu. Jejich základním znakem je různá délka provozní a pracovní doby (provozní doba se prodlužuje a vytváří rámec pro individuální pracovní režimy jednotlivých zaměstnanců), vyrovnání stanovené a odpracované doby v určitém časovém úseku, snižování rozsahu přesčasové práce, větší počet pracovníků než pracovních míst, individuální konta odpracované doby pro jednotlivé zaměstnance a větší či menší časová suverenita pro zaměstnance.

Skutečnost, že všichni zaměstnanci včetně vedoucích nejsou již k dispozici po celou provozní dobu, klade větší nároky nejen na organizaci práce a řízení, ale i na spolupráci zaměstnanců. Proto je zpravidla třeba vhodnými formami (školení, rotace práce) zvýšit jejich kvalifikaci. Flexibilní pracovní doba staví nové požadavky i na vedoucí. Musí operativně reagovat na potřeby provozu a flexibilně plánovat nasazení jednotlivých lidí. Přitom mohou vznikat konflikty. Nevýhody flexibilní pracovní doby se musí zaměstnancům různě kompenzovat - přizpůsobit organizaci pracovní doby i jejich požadavkům. Vedoucí musí také dát zaměstnancům větší prostor, což vyžaduje demokratický, resp. týmově orientovaný styl řízení. Mnoho vedoucích chápe tyto úkoly jako zbytečnou zátěž, a proto je třeba jim výhody flexibilních režimů soustavě vysvětlovat. Všechny flexibilní režimy vedou k individuálnímu kolísání odpracované doby. Aby bylo vyloučeno kolísání mzdy, musí být omezena vazba mezi odpracovaným časem a mzdou. Mzda je konstantní, stanovená a odpracovaná doba se vyrovnávají v určených časových úsecích.

Zavádění režimu

Při zavádění flexibilní pracovní doby by se zaměstnavatel měl vyvarovat obvyklých chyb. Mezi základní z nich patří, že je flexibilní režim uplatněn jako jednotlivé izolované opatření bez vazby na personální systém a organizační strukturu. Další obvyklá chyba je, že je zaváděn bez dostatečné informovanosti, přípravy a školení vedoucích, zaměstnanců a zástupců odborového orgánu.

Správný postup zavedení flexibilního režimu zahrnuje tyto etapy:

1. stanovení cíle a možných variant režimů,

2. zhodnocení, výběr vhodné varianty a zpracování interního předpisu,

3. přípravu, realizaci a vyhodnocení výsledků pilotního projektu,

4. zhodnocení, úpravy, přípravu a realizaci režimu v celém podniku,

5. zhodnocení dosažených výsledků a případné konečné úpravy.

V prvním kroku se vychází z analýzy potřeb zaměstnavatele a zájmů zaměstnanců, zkoumají se běžné problémy, nároky na školení, organizační změny apod. Zájmy zaměstnanců se často zjišťují pomocí ankety. Cílem může být snížení nákladů, zvýšení flexibility (rychlá reakce na požadavky trhu, zkrácení průběžné doby výroby, zkvalitnění servisních služeb atd.). Výběr varianty se provádí především na základě ekonomického vyhodnocení a projednání s odbory. Realizace pilotního projektu by měla upozornit na konkrétní problémy, spojené zejména s přístupy a možnými požadavky vedoucích i zaměstnanců. Pro pilotní projekt je třeba vybrat útvar, kde lze očekávat dobrou spolupráci všech zúčastněných.

Garantem celé akce je zpravidla personální útvar. Doporučuje se vytvoření týmu, do něhož jsou zařazeni zástupci dalších útvarů, kterých se bude režim týkat. Nezbytnou součástí přípravy je zpracování interního předpisu. Musí obsahovat zejména:

- přesný popis pracovního režimu,

- způsob evidence odpracované doby,

- změny v systému odměňování včetně posuzování překážek v práci na straně zaměstnance i zaměstnavatele a posuzování práce přesčas,

- postup, když zaměstnanec neodpracuje stanovenou pracovní dobu apod.

Efektivnost flexibilních režimů

Efekty flexibilní pracovní doby jsou ekonomické, personální a sociální. Ekonomické efekty, které lze zpravidla poměrně dobře vyčíslit, vycházejí z lepšího využití pracovních prostředků, snížení potřeby investic, snížení mzdových nákladů a snížení prostředků vázaných v zásobách. Další ekonomické efekty přináší zlepšení postavení podniku na trhu v důsledku zkrácení průběžných dob, dodacích lhůt, prodloužení provozní doby služeb, zlepšení kvality apod. Většina flexibilních režimů příznivě ovlivňuje i ukazatele produktivity práce (lepší využití pracovní doby, snížení absence a fluktuace).

Efekty v oblasti personální spočívají ve zvýšení atraktivity pracovních míst a stimulace zaměstnanců. Časová suverenita a možnost organizovat si vlastní práci působí u řady zaměstnanců jako stimul, u dalších rozhoduje možnost lepší organizace volného času a soukromých zájmů. Skutečnost, že se vyžaduje větší samostatnost a vzájemná zastupitelnost zaměstnanců, působí příznivě na jejich rozvoj. Zpravidla se zlepšují i vztahy mezi spolupracovníky a vedoucím.

Mezi sociální efekty patří silnější akceptace zájmů zaměstnanců, vytvoření pracovních míst pro zaměstnané matky, zdravotně postižené a další specifické skupiny pracovníků. Lepším sladěním práce a osobních zájmů se snižuje nervozita, nemocnost a zlepšují se podmínky pro reprodukci pracovní síly.

Kromě efektů je ovšem třeba zvažovat i náklady, které zavedení flexibilního pracovního režimu vyžaduje. Jsou to náklady spojené se získáním informací (poradci, ankety), školením zaměstnanců, náklady na organizační změny (vytvoření dalších pracovních míst), získání nových pracovníků, náklady spojené se zavedením systému evidence odpracovaného času, vyšší režijní náklady spojené s prodloužením provozní doby (topení, osvětlení) apod.

Eva Hüttlová, VŠE Praha