SLOVA: Peněžitý ústav?

SLOVA

Peněžitý ústav?

Přesně tak (jenom bez otazníku) to stálo v souvislosti s jednou z afér českých bank v jakémsi novinovém článku. Toto slovní spojení mě zarazilo více než sám fakt, tedy úpadek; ty se stávají neodmyslitelnými milníky na naší cestě zpět do Evropy.

Musí být přece nějaký rozdíl mezi přídavným jménem peněžní a peněžitý! Ostatně ono druhé si pamatuji snad jenom ze rčení, že manželka má mít všech pět pé - tedy být poctivá, poslušná, pěkná a peněžitá. Podle tohoto mustru by tedy sousloví peněžitý ústav znamenalo, že má peníze, ergo kladívko by se dalo napsat peněžitý peněžní ústav, tedy peněžní ústav oplývající penězi - na rozdíl od těch, které hospodaří se svěřenými prostředky tak dobře, až to přivedou k nulovému stavu hotovosti, dluhům a krachu.

Přesto mi formulace peněžitý ústav připadala podezřelá, a tak jsem sáhl po slovníku: Peněžitý - vyjádřený, stanovený v penězích: p. dar, p-á pokuta. Zato peněžní 1. týkající se peněz, peněžnictví, finanční: p. záležitosti, ústav, poukázka, jednotka, hospodářství 2. peněžitý p. dar.

Mé podezření, že jde o nepřesnost, se tedy potvrdilo, a dokonce se ukázalo, že ani v onom lidovém úsloví není přídavné jméno použito tak docela košer. Ale tam se to dá přehlédnout, méně už v denním tisku, který referuje o problematice povýtce odborné a snaží se tvářit zasvěceně. Tady jde o - dělej jak dělej - projev jisté nedbalosti.

Což o to, všechno naznačuje, že kolem našeho bankovnictví víří nedbalostí víc, než by bylo záhodno, a že ožívají termíny, z nichž mnohým by to více slušelo v hrobě zapomnění. Podívejme se na etymologii některých z nich:

Úpadek je z tohoto hlediska docela průhledný. Rovněž souznačný krach nepředstavuje velkou záhadu; vypůjčili jsme si ho z němčiny, kde existuje onomatopoické sloveso krachen, praskat. I bankrot máme ze stejného jazyka (Bankrott), ovšem tam není původní. Kořeny musíme hledat v italštině, a to ve spojení banca rotta, což znamená zlomená lavice (prý na znamení, že penězoměnec nemůže platit). Italštině vděčíme ostatně také za samu banku; prvotní význam byl lavice či stůl penězoměnců. Stejný původ má banket - ve smyslu hostina i okraj silnice. Obojí k nám zabloudilo z francouzštiny, kde jde zase o výpůjčku z italštiny rovněž související s italským pojmenováním lavice. Z latiny pochází konkurs, v tomto smyslu prý původně sběh věřitelů. A vabank - což je francouzsky: jde o sázku - připomíná aktuální hospodaření výše zmíněných peněžních ústavů; znamená totéž co riskantně. Také toto slovo má původ v italštině - risico, nebezpečí.

Takže mnohé nepříjemnosti, které našim finančníkům kazí spánek, znali asi v Itálii a ve Francii už dávno. Samo slovo finance se do češtiny vetřelo prostřednictvím němčiny z francouzštiny (finances, peníze, prostředky k placení, od finer, přivést ke konci). Některé české banky berou tuto starofran- couzskou etymologii příliš doslova a snaží se přivést ke konci nejen svou činnost, ale i své vkladatele. Pak se ale nesmějí divit, že vyvolávají run, překotné vybírání vkladů; tentokrát jde o termín původně anglický, související se slovesem utíkat. S koncem prázdnin se stal v češtině hodně frekventovaným. IVO VACULĺN