NOBELOVA CENA ZA LITERATURU 1996

"Jsem zaskočena, šťastna i vyděšena. Bojím se, že nějakou dobu nebudu mít klidný život," prohlásila třiasedmdesátiletá polská básnířka Wislawa Szymborská v bezprostřední reakci na zprávu, že jí byla 3. října švédskou Královskou akademií udělena Nobelova cena za literaturu. "Doufám, že se mi všechno v hlavě nepřevrátí. Jsem na to příliš stará. Snažím se nezaobírat se svou osobou. Svět a lidé okolo jsou tak zajímaví, že nestojí za to věnovat se sobě. Nejsem filmová hvězda, jsem tu pro psaní," komentovala se svou vyhlášenou skromností náhlý příval popularity.

Wislawa Szymborská, básnířka a překladatelka, se narodila roku 1923 v malém západopolském městě Bnin (dnes součást Kórniku) u Poznaně. Již v osmi letech, roku 1931, se s rodiči přestěhovala do Krakova. V letech 1945 - 1948 studovala polskou filologii a sociologii na Jagellonské univerzitě. Roku 1952 nastoupila do redakce krakovského literárního týdeníku Zycie literacke, kde strávila třicet let; od roku 1968 tam publikovala pravidelné fejetony Četba nad úvazek. Debutovala roku 1945 básní Hledám slova otištěnou v příloze listu Dziennik Polski. První sbírky Proto žijeme (1952) a Otázky kladené sobě (1954) přes všechnu poplatnost dobovým literárním kánonům naznačovaly, že Szymborská není tradiční autorka ženské lyriky. Linii citově diskrétní, a přitom filozoficko-intelektuální poezie zaměřené na otázky lidské existence, v níž však nechyběl ani humor, groteska, parodie či ironie, rozvíjela v básnických knihách Volání k yettimu (1957), Sůl (1962), Sto radostí (1967), Každý případ (1972), Velký počet (1976), Lidé na mostě (1986, odtud je i naše ukázka, původně roku 1990 otištěná v Tvorbě). Její zatím poslední sbírka nese název Konec a začátek (1993). V posledních letech publikovala řadu veršů časopisecky.

Wislawa Szymborská je nositelkou mnoha literárních ocenění polských (krakovská cena z roku 1954, státní cena z roku 1963, letos udělená cena polského PEN klubu) i mezinárodních (Goethova cena z roku 1991, Herderova z roku 1995). Věnovala se také literární esejistice a překládání, zejména z francouzštiny. V 80. letech přispívala pod pseudonymem Stanczykowna do samizdatového časopisu Arka a do revue Kultura vydávané v Paříži.

Poezie Wislawy Szymborské byla přeložena do 36 jazyků, mj. do bulharštiny, češtiny - kromě časopiseckých otisků byly v překladu Vlasty Dvořáčkové vydány knižní výbory Sůl (1965) a V Hérakleitově řece (1985), vyšla i dánsky, anglicky, německy, maďarsky, rumunsky, slovensky, francouzsky. Ve Švédsku je známa zejména díky dokonalým překladům Anderse Bodegarda, jehož výbor vydaný koncem 80. let dozajista přiblížil tvorbu polské básnířky členům Královské akademie rozhodujícím o volbě kandidáta. Podle oficiálního zdůvodnění byla cena Szymborské udělena za "poezii, která s ironickou precizností umožňuje, aby se historický a biologický kontext dostal na světlo ve fragmentech lidské reality".

Letošní Nobelova cena za literaturu je v pořadí devadesátá třetí (a celkově desátá pro ženu). Z polských autorů získali prestižní ocenění již tři - prozaici Henryk Sienkiewicz (1905) a Wladyslaw Stanislav Reymont (1924) a básník Czeslaw Milosz (1980).