Současnost a perspektivy účtování a zdaňování derivátů

NÁZOR

Současnost a perspektivy účtování a zdaňování derivátů

Na stránkách Hospodářských novin vznikla polemika ohledně účtování opcí. V úvodu je třeba podotknout, že opce představují na českém derivátovém trhu méně než 10 % všech derivátových operací. Celková nominální hodnota derivátů v českém bankovním sektoru představuje asi 400 mld. Kč, přičemž největší zastoupení mají forwardy a swapy. Z hlediska rizikové kategorie se nejvíce derivátů vztahuje k měnovému riziku, i když v posledním roce největší dynamiku růstu vykázaly úrokové deriváty.
Pokud jde o účtování derivátů, potom je nutné souhlasit s tvrzením dr. V. Školouta (HN 19. 3. 1997), že v České republice úprava účtování derivátů téměř neexistuje, i s článkem J. Kunešové-Skálové (HN 2. 4. 1997), který popisuje současnou právní úpravu účtování opcí a opčních listů podle účtové osnovy pro podnikatele. Podle ní cena nakoupené opce (prémie) se rovnoměrně odepisuje do nákladů a cena prodané opce (prémie) se rovnoměrně odepisuje do výnosů. Podobným způsobem je řešeno účtování opcí podle účtové osnovy pro banky s tím, že nakoupeným opcím se vytváří opravná položka a k prodaným opcím se vytváří rezerva. Banky u měnových opcí navíc účtují o kursových rozdílech z delta ekvivalentů opcí. Zde je třeba ještě připomenout, že poslední úprava účtové osnovy pro banky k 14. březnu 1997 prohloubila nesystémový přístup účtování opcí.
Jak uvidíme dále, samotné odepisování prémie a ani doplnění o účtování kursových rozdílů delta ekvivalentů nejsou šťastným řešením. Současná úprava neodpovídá podstatě a účelu používání tohoto nástroje a ukazuje se, že má destruktivní dopady na opční trh. Pro uživatele opcí nezbývá nic jiného než tyto předpisy obcházet, což šikovnému účetnímu nečiní žádné problémy.
Můžeme shrnout, že dosavadní úpravu účtování opcí je nutné považovat za první pokus tento problém řešit. Avšak účtování rozhodujících derivátových kontraktů, tj. forwardů a swapů, není v ČR dosud upraveno. Všechny derivátové operace (forwardy, swapy, opce atd.) mají hlavní vlastnosti společné a neexistuje žádný důvod, aby jejich účtování bylo rozdílné. Z tohoto pohledu není zřejmé, proč se úprava účtování týká pouze relativně nevýznamných nástrojů na českém trhu a rozhodující nástroje řešeny vůbec nejsou.

Deriváty v rozvaze i podrozvaze

Deriváty jsou nástroji, o kterých profesionální instituce obvykle účtují současně v rozvaze i v podrozvaze. V podrozvaze se účtuje zásadně o nominální hodnotě derivátů. Toto účtování v podrozvaze nečiní českému bankovnímu sektoru obtíže a poskytuje dnes českým bankám a České národní bance velice důležité informace o řízení tržních rizik i představu o rozsahu používání těchto nástrojů jednotlivými subjekty. V rozvaze nyní české banky účtují o opční prémii a o cash flow odpovídajícím marginům v případě futures. Rozhodující světoví derivátoví hráči však v rozvaze již účtují o tržní hodnotě derivátů. Tento přístup se stále rozšiřuje a je jen otázkou času, kdy tato metoda bude součástí účtových osnov v ČR.
Je žádoucí, aby podstata účtování byla jednotná pro všechny subjekty (podnikatele, banky, pojišťovny atd.) vzhledem k naléhavé potřebě sestavovat konsolidované účetní závěrky a potřebě konsolidovaného bankovního dohledu. Se vstupem ČR do Evropské unie bude bankovní dohled ČNB v nejbližší budoucnosti požadovat sestavování konsolidované kapitálové přiměřenosti se zahrnutím nebankovních finančních institucí a v delším časovém horizontu také se zahrnutím nefinančních institucí.

Deriváty - nástroj řízení tržního rizika

Deriváty jsou typickými finančními nástroji a slouží pouze k řízení tržního rizika, ať se jedná o spekulaci nebo o zajišťování. Tržní riziko se dělí na čtyři rizika - měnové (tj. kursové), úrokové, akciové a komoditní riziko. Naprostá většina objemu obchodů s deriváty se v celosvětovém měřítku (ČR nevyjímaje) uzavírá mezi finančními institucemi navzájem. Pouze malá část obchodů je mezi finančními institucemi a nefinančními institucemi (např. výrobním podnikem).
Vzhledem k tomu, že deriváty jsou nástroji řízení tržního rizika, jeví se zcela logické, aby účtování derivátů bylo v souladu s řízením měnové, úrokové, akciové a komoditní pozice. Toto tvrzení můžeme formulovat přesněji tak, že při nulovém měnovém, úrokovém, akciovém a komoditním riziku (tj. při uzavřené měnové, úrokové, akciové a komoditní pozici) musí být saldo měnových (tj. kursových), úrokových, akciových a komoditních rozdílů rovno nule. Úrokové, akciové a komoditní rozdíly představují rozšíření pojmu kursových rozdílů na nástroje, které ovlivňují úrokovou, akciovou a komoditní pozici subjektu. Toto tvrzení se považuje za rozhodující při ověřování správnosti účtových postupů. Pokud tato základní skutečnost neplatí, potom je účtování derivátů chybné. Bohužel tak je tomu u současného pojetí účtování opcí pro podnikatele i pro banky, neboť účtování opcí neodpovídá určení opce jako nástroje řízení tržního rizika a smysl použití opcí je negován jejich chybným účtováním.

Příklad měnové opce

Pro manažery bankovních portfolií jsou tyto skutečnosti zcela zřejmé, neboť denně řídí měnové, úrokové, akciové a komoditní riziko. Abychom však situaci poněkud ozřejmili, představme si situaci, kdy subjekt nakoupil měnovou kupní opci (call) evropského stylu na 1 mil. DEM s realizační cenou 18,00 Kč za DEM se splatností za 6 měsíců za cenu (prémii) 1 mil. Kč. Tato opce poskytuje majiteli právo na nákup 1 mil. DEM za 18 mil. Kč k datu přesně za 6 měsíců. Majitel bude tuto opci realizovat pouze v případě, že spotový měnový kurs za 6 měsíců bude vyšší než 18,00 Kč/DEM, tj. např. 19,00 Kč/DEM. V opačném případě opci nechá vypršet.
Jak vypadá účtování takové opce? Podle současné úpravy pro podnikatele a banky se prémie rovnoměrně odepisuje po dobu životnosti opce do nákladů (v případě nakoupené opce) nebo do výnosů (v případě prodané opce). Na opci se hledí stejně jako na hmotný nebo nehmotný majetek, který se také odepisuje. Odpisy (amortizace) takového majetku mají však na rozdíl od opcí racionální jádro, protože skutečná tržní hodnota takového majetku se obvykle postupně také snižuje, i když tato skutečnost ne vždy platí. Hledíme-li u opce pouze na prémii, potom se může takový postup jevit vhodný i zde.
Opce však poskytuje svému majiteli právo realizace (nákupu u cal opce, prodeje u put opce) určitého podléhajícího aktiva za realizační cenu. Vraťme se k našemu subjektu, který nakoupil výše uvedenou kupní opci. V případě, že spotový kurs Kč/DEM se bude postupně blížit hodnotě nižší než 18,00 Kč/DEM (tj. bude stále více zřejmější, že při splatnosti opce nebude mít hodnotu, čili majitel ji nebude realizovat). Potom bude opce podobně jako odepisovaný hmotný a nehmotný majetek ztrácet na své tržní hodnotě a odepisování takové opce u nakupujícího do nákladů a u vystavitele do výnosů se na první pohled může jevit vhodné (i když i v tomto případě je odepisování opce v rozporu s řízením měnového rizika).
Pokud naopak spotový kurs Kč/DEM se bude postupně blížit hodnotě vyšší než 18,00 Kč/DEM (tj. bude stále více zřejmější, že při splatnosti opce bude mít hodnotu a majitel ji bude realizovat). Opce může dokonce zvyšovat svou hodnotu a odepisování takové opce je i na první pohled nesmyslné, neboť odepisování nebude pro majitele opce ani pro vystavitele opce vypovídat o její hodnotě. Majitel opce v tomto případě rozpouští až do splatnosti opce prémii 1 mil. Kč do nákladů při uplatnění principu časového rozlišení, tj. náklady rostou, i když při splatnosti okamžitě může realizovat výnos. Například při spotovém kursu při splatnosti 22 Kč/DEM může okamžitě přenést do výnosů 4 mil. Kč, i když předtím po 6 měsíců přenášel do nákladů 1 mil. Kč a opce je již "odepsaná". Postavení vystavitele je opačné - po 6 měsíců přenášel do výnosů prémii 1 mil. Kč a v době splatnosti realizoval ztrátu 4 mil. Kč.
Jak ovlivňuje tato opce daňový základ obou partnerů? U majitele opce se až do splatnosti snižuje daňový základ a u vystavitele se daňový základ naopak zvyšuje. V okamžiku splatnosti se však při realizaci opce u vlastníku opce daňový základ náhle silně zvýší a naopak u vystavitele náhle silně sníží. Z hlediska účtování i zdaňování je tak silně porušena kontinuita.
Z výše uvedeného případu je zřejmé, že odepisování opční prémie není vhodnou metodou. Zůstatková hodnota prémie při postupném rozpouštění prémie do výnosů nebo do nákladů neodpovídá okamžité hodnotě opce. Je možné namítnout, že totéž platí i u hmotného a nehmotného majetku při prodeji tohoto majetku, tj. při realizaci tržní hodnoty majetku. Mezi opcemi a hmotným a nehmotným majetkem je však rozdíl v tom, že u majetku se jeho hodnota obvykle snižuje (budovy stárnou, software zastarává), zatímco u opce v každém okamžiku platí, že pravděpodobnost zvýšení hodnoty opce (přesněji pouze vnitřní hodnoty opce) v budoucnosti činí 50 % a pravděpodobnost snížení hodnoty opce v budoucnosti činí také 50 %. Na rozdíl od hmotného a nehmotného majetku je opce nástrojem řízení tržního rizika.

Delta ekvivalent opcí

Pro účely řízení tržního rizika se opce zařazují do úrokové, měnové, akciové nebo komoditní pozice (na straně aktiv a pasív) nikoliv v celé své nominální hodnotě (odpovídající realizační ceně), ale pouze v hodnotě delta ekvivalentu. Delta ekvivalent se rovná součtu parametru delta, který vyjadřuje pravděpodobnost realizace opce při splatnosti (nabývá hodnoty od 0 do 1) a nominální hodnoty opce. U výše uvedené měnové opce se do devizových aktiv zařadí hodnota rovná součtu parametru delta a 1 mil. DEM a do devizových pasív se zařadí hodnota rovná součinu parametru delta a 18 mil. Kč. Parametr delta je funkcí mnoha proměnných včetně momentálního spotového kursu Kč/DEM, volatility opce, bezrizikové úrokové míry atd. Stanovení delty není pro dealery s opcemi žádným problémem. Na této metodě jsou založeny postupy řízení bankovních rizik podle direktiv Evropské unie, Basilejského výboru pro bankovní dohled i České národní banky.
Protože devizové delta ekvivalenty opcí jsou součástí devizové pozice, do výkazu zisků a ztrát je nutné promítnout kursové rozdíly z delta ekvivalentů měnových opcí. Podle účetní osnovy pro banky se současně s odepisováním prémie účtovalo v případě měnových opcí o kursových rozdílech. Základem byly kursové rozdíly z delta ekvivalentů, o kterých se účtovalo do výkazu zisků a ztrát. Tak bylo možné dosáhnout souladu mezi řízením devizové (měnové) pozice a účtováním. Saldo kursových rozdílů při uzavřené devizové pozici bylo nulové. Tento postup byl předepsán pro banky. Bohužel poslední úprava účtování pro banky porušila tento postup.

Tržní přeceňování

Postup přeceňování opcí přes měnové (kursové rozdíly) zavedený v bankách je však pouze dočasnou náhražkou před komplexním vyřešením problémů spojených se všemi deriváty. V tomto směru dosud nebylo v mezinárodním měřítku dosaženo shody, neboť se ukazuje, že návrh mezinárodního účetního standardu E48 o finančních nástrojích pravděpodobně nebude v dohledné době přijat. Mezitím se problém řeší z poněkud jiného zorného úhlu - návrhem standardu o účtování finančních aktiv a pasív z počátku roku 1997. Tento materiál stejně jako diskuse s výborem pro mezinárodní účetní standardy ukazují, že východiskem z patové situace bude účtování o tržní hodnotě všech kontraktů v rozvaze s tím, že v případě finančních nástrojů se důsledně uplatní tržní přeceňování (marking to market). Tržní přeceňování odpovídá přenosu realizovaných i nerealizovaných úrokových, měnových, akciových a komoditních rozdílů do výkazu zisků a ztrát.
Podíváme-li se na problém historicky, potom je zřejmý značný posun od historického oceňování k tržnímu přeceňování. Současný stav je možné charakterizovat tím, že různé země v rozdílné míře uplatňují tržní přeceňování na úkor historického oceňování. Česká republika je v tomto směru relativně pozadu, protože podle platného zákona o účetnictví je možné tržně přeceňovat pomocí kursových rozdílů pouze měnové nástroje. Tržní přeceňování z titulu úrokových, akciových a komoditních rozdílů (tj. přeceňování dluhopisů, akcií a komodit) na tržní cenu zatím zákon explicitně nepřipouští. Pomocí opravných položek je možné i u těchto položek uplatnit pouze "tržní přeceňování směrem dolů".
Teoreticky je možné celou rozvahu založit na tržním přeceňování všech aktiv a dokonce i pasív. Přestože celosvětový trend jde tímto směrem, důsledné uplatnění tohoto principu nebude snadnou záležitostí a bude zřejmě realizován v horizontu asi deseti let. Jak je patrné z rozboru opcí (obdobně je tomu i u ostatních derivátů), zavedení principu tržního přeceňování je nejnaléhavější u finančních nástrojů. Velké světové banky již tuto metodu po několik let běžně uplatňují.

Obchodní a investiční portfolio

Výše uvedený postup účtování není ovšem možné použít u derivátů, které slouží k zajištění pozic investičního portfolia, jehož položky se účtují v historické ceně. Potom je nutné účtovat odpovídající derivátové položky také v historické ceně bez tržního přeceňování a není možné použít odepisování opční prémie. Zisk nebo ztrátu z derivátové transakce je třeba zaúčtovat současně se ziskem nebo ztrátou zajišťované pozice.
Rozdělení portfolií na investiční a obchodní část je pro český bankovní sektor závazné od počátku tohoto roku. Tato skutečnost není v účtové osnově pro banky zohledněna ani při účtování derivátů. Postupy účtování opcí u podnikatelů i v bankách jsou předepsány bez ohledu na to, zda opce slouží k zajištění investičního portfolia, nebo je součástí obchodního portfolia.

Závěr

Účtování finančních nástrojů, zejména derivátů, je třeba konstruovat s ohledem na důvody, které vedou k jejich používání. Deriváty představují nástroje řízení tržních rizik, a proto účtování musí být v souladu s řízením tržního rizika. Ukazuje se, že deriváty obchodního portfolia je nejvhodnější účtovat s uplatněním principu tržního přeceňování. Potom za předpokladu normální kontinuity trhu jsou dopady derivátů do výnosů a nákladů kontinuální a zdaňování má smysl.
Poněkud jiná situace je u derivátů použitých jako zajištění investičního portfolia. Zde je nutné derivátové nástroje účtovat shodně se zajišťovanou podléhající položkou, tj. do doby realizace zisku nebo ztráty z podkladového nástroje je třeba zisk nebo ztrátu ze zajišťující operace "zadržet" v rozvaze.
JOSEF JÍLEK,
Česká národní banka
Současný stav zahrnutí změny faktorů ovlivňujících tržní hodnotu opce do výkazu zisků a ztrát
faktor ovlivňující tržní měnové opce úrokové, akciové
hodnotu opce a komoditní opce
banky podnikatelé banky podnikatelé
hodnota podléhajícího ano1 - - -
aktiva
zbytková splatnost ano2 ano2 ano2 ano2
volatilita podléhajícího - - - -
aktiva
bezriziková úroková - - - -
míra
1 prostřednictvím kursových rozdílů delta ekvivalentů opcí
2 pouze přibližně prostřednictvím odepisování opční prémie (avšak deformováno poslední novelou účtové osnovy pro banky)