Líh patří mezi obnovitelné zdroje energie

Líh patří mezi obnovitelné zdroje energie

[*] Pohonné hmoty s příměsí lihu jsou levnější a ekologickéVýroba bioetanolu - kvasného lihu - má v českých zemích dlouholetou tradici. Ke konci tohoto století se začal vyrábět líh z obilí, zvláště ze žita. Brambory se k tomuto účelu začaly používat ve větším měřítku koncem 18. a začátkem 19. století. Za první světové války a později v letech nadprodukce cukrovky byla v zemědělských lihovarech také zpracovávána cukrovka, kde ovšem existovaly velké potíže s odbytem řepných výpalků. Po obilí a bramborách se v letech 1810 až 1814 objevuje v lihovarech jako surovina melasa.

Lihovary v ČR

Český lihovarský průmysl se dá ve své dnešní struktuře rozdělit do tří skupin:
6 hlavních lihovarských podniků (skládajících se z 8 lihovarů), které vyrábějí líh na bázi melasy a které rafinují surový líh ze zemědělských lihovarů. Celková výroba v roce 1993 činila asi 640 tisíc hl čistého lihu, což odpovídá průměrnému vytížení zařízení na 84 %. V současné době je větší část podniků zprivatizována a část je ještě stále v období privatizace.
68 zemědělských lihovarů, zpracovávajících převážně škrobnaté suroviny na surový zemědělský líh. Celková výroba v roce 1993 činila asi 120 000 hl surového lihu, což odpovídá asi 65% vytížení zařízení. V současné době jsou prakticky všechny provozuschopné zemědělské lihovary již zprivatizované.
V posledním období vzniklo ještě několik dalších, méně významných lihovarských společností, snažících se prorazit na lihovarský trh se surovým i rafinovaným lihem.
Z celkové roční výroby bioetanolu činí podíl zemědělského lihu v ČR max. 20 % a podíl lihu melasového minimálně 80 %. Tento poměr je zakonzervovaný již mnoho desítek let a nevystihuje vůbec potřeby zemědělské prvovýroby, ekologie a nápojářského průmyslu (výroba lihovin). Současná celková výrobní kapacita lihovarského průmyslu odpovídá ve svém členění na melasový a zemědělský etanol úrovni vyspělých západoevropských zemí zhruba před 20 - 30 léty.

Struktura odbytu

Uplatnění bioetanolu se nachází v těchto nejvýznačnějších hospodářských odvětvích ČR (v závorce jsou uvedeny hodnoty v Německu) v roce 1992: a) potravinářský průmysl 77,7 % (51,8 %), b) výroba octa 6,3 % (4,4 %), c) chemický a farmaceutický průmysl 11,2 % (31,8 %), d) technické účely a jiné účely 4,8 % (12,0 %)
V ČR je pro líh ze zemědělských surovin tradiční odbytový sektor potravinářský průmysl (výroba lihovin). Tak např. v roce 1992 bylo realizováno pro tuto výrobu lihovin téměř 78 % odbytu vyrobeného lihu. Základem tohoto odbytu byl vysoký podíl exportu do zemí východní Evropy. Důvodem poměrně dobrého odbytu do potravinářského průmyslu byla vysoká konzumace alkoholu v oblasti lihovin na hlavu, kde patříme s 3,3 litru čistého lihu na hlavu k největším konzumentům na světě. V budoucnu se musí počítat se stagnující konzumací lihovin v tuzemsku. Exportní možnosti do východní Evropy se podle současných znalostí mohou ještě delší dobu zachovat, ale dlouhodobě lze očekávat jejich pokles.
Proti stagnující tendenci tuzemské poptávky po lihu v potravinářské oblasti stojí narůstající odbytový potenciál v chemickém a zvláště pak v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. V ČR se podle odhadu zvýší odbyt do těchto oblastí z dnešních 11 % na "německých" 30 %.

Palivový etanol

Palivový etanol představuje jednu z možností využití rostlinné biomasy, zejména obilovin, jakožto obnovitelného zdroje energie, nezávislého na zásobách fosilních paliv. Z jedné jednotky energie vložené do pěstování a zpracování zemědělských plodin na líh je možné získat až 2,5 jednotky využitelné energie. Země Evropského společenství přijaly směrnici, podle které má být do roku 2004 zajištěno 15 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. USA mají tohoto cíle dosáhnout již do roku 2000.
Projekt PHARE, zaměřený na výrobu palivového etanolu v ČR, se soustřeďuje na řešení tří problémů, majících značný vliv na národní hospodářství, kvalitu životního prostředí a ekonomickou situaci početné vrstvy obyvatelstva.
Tabulka ukazuje potřebné množství lihu pro případ různých možností jeho uplatnění v sektoru pohonných hmot:
Zavedením odpovídajících bioetanolových programů se odbyt lihu zvýší - o 350 %, v případě realizace programu ETBE je to dokonce o 500 %.

Obilné zdroje

Vzhledem k nedostatku domácích ropných surovin je náš stát totálně závislý na dovozu ropy a snížení závislosti na tomto dovozu by mělo vliv na neutěšenou obchodní bilanci. V roce 2000 by bylo možné snížit ročně dovoz až asi o 310 tis. tun a ušetřit při dnešních cenách asi 900 mil. korun.
Za podmínek přechodu k tržnímu hospodářství dochází k destabilizaci trhu zemědělských produktů a vytváření nesnadno realizovatelných přebytků cukernatých a škrobnatých plodin, vhodných pro výrobu lihu. Cukrovka a brambory jsou však problematické např. z hlediska kampaňovitosti výroby, vysokých skladovacích ztrát, ekologicky vysoce náročné výroby atd.
Další důležitý surovinový zdroj představuje obiloviny, jejichž produkce je poměrně málo pracná a jsou pro ni na většině zemědělských ploch našeho státu vhodné klimatické podmínky. Podstatnou předností obilovin je pak jejich dlouhodobá skladovatelnost a snadné zpracování.
Důsledky použití lihu jako pohonné hmoty by přinesly stabilizaci a rozvoj lihovarského průmyslu v celé jeho šíři, kde mohou najít vedle sebe uplatnění obilní lihovary malé i velké a melasové.
Užití etanolu u automobilů silně snižuje používání antidetonátorů (tetractylolova) a vznikající spaliny obsahují méně oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a uhlovodíků. Tyto ekologické aspekty jsou velmi obtížně vyčíslitelné. Projekt palivového etanolu zvyšuje podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů a je v souladu se směrnicí EU, podle níž má být v členských zemích do roku 2000 zajištěno 15 % výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Orientaci na palivový etanol podtrhují rovněž i zkušenosti zahraničních výrobců. Rozsáhlý program náhrady benzínu a nafty etanolem je realizován především ve Spojených státech a v Brazílii, v Evropě pak ve Francii a Švédsku.
V Evropské unii se může přimíchávat přímo do benzínu až 5 % etanolu, v modelu USA "Gasohol" až 10 % etanolu. V Brazílii se v modelu "Gasolina" přimíchává 22 - 24 % etanolu, mimo to se tam praktikuje používání čistého lihu jako pohonné hmoty. Zatímco ostatní programy nevyžadují technické úpravy motorů automobilů, vyžaduje 100% využití lihu vybavení automobilů motory s vyšší kompresí.
Další možností využití bioetanolu spočívá v náhradě MTBE (metyl-tercial-butyl eter - obsah metanolu asi 45 %) za ETBE (etyl-tercial-butyl eter - obsah etanolu asi 45 %) v benzínu. MTBE je sloučenina, která se přimísí jako náhrada za olovo do benzínu až do výše 15 %, aby se zachovaly vlastnosti benzínu, při kterých motor "neklepe". Při použití metanolu vzniká jedovatý formaldehyd, při použití etanolu acetaldehyd, který není karcinogenní. Výhoda ETBE proti MTBE je i v tom, že zvyšuje odolnost proti klepání motoru a přechod na bezolovnatý benzín je jednodušší.
Rovněž v ČR se již delší dobu diskutuje o znovuvyužití etanolu jako přísady do pohonných hmot. Nejnovější pokus o renesanci tohoto odbytu je studie firmy Kienbaum Development Services GmbH, která byla vypracována z pověření EUPHARE pro Ministerstvo zemědělství ČR. Cílem této studie je vypracování vhodné strategie lihovarského průmyslu a její zhodnocení ve vztahu k národohospodářským nákladům a užitným aspektům. Základní postuláty a závěry studie dokazují vhodnost použití bioetanolu v pohonných hmotách.

Rozvoj výroby

Rozvoj výroby bioetanolu v ČR se bude jednoznačně odklánět od doposud dominující výroby z melasy, aby chybějící množství lihu bylo vyráběno z jiných surovin - v českých podmínkách to bude obilí. Tento trend bude pouze kopírovat situaci, která je již dávno v sousedních zemích (Německo, Rakousko). Tam byla výroba v průmyslových lihovarech, zpracovávajících melasu, z ekologických důvodů silně zredukována. Tyto ekologické důvody spočívají ve velmi obtížném a ekonomicky nákladném likvidování melasových výpalků, které v našich současných melasových lihovarech znečišťují životní prostředí (vodní toky, půda, spodní voda).
V současné době je poměr vyráběného melasového a zemědělského lihu v ČR 80 - 85 : 15 - 20, zatímco v Německu a Rakousku je tomu přesně naopak, tj. 20 : 80 ve prospěch lihu zemědělského.
Je nade vši pochybnost, že nastane útlum výroby melasového lihu, ale není zatím zřejmé, zda rozvoj výroby obilného lihu půjde cestou budování dvou až tří velkokapacitních obilních lihovarů, zintenzívnění výroby v současných zemědělských lihovarech nebo kombinací obou možností.
Technické a ekonomické možnosti zemědělských lihovarů nejsou zdaleka vyčerpány a v podmínkách rovnocenného srovnávání s melasovými lihovary mají srovnatelnou a mnohdy i podstatně lepší perspektivu. Mají nesporné přednosti: Je možná podstatná úspora energie zavedením tzv. studeného postupu, kde se spoří více než 50 % energie bez větších investičních nákladů. Výpalky u zemědělských lihovarů nejsou na rozdíl od výpalků melasových odpadem. Obilný líh je ve vyspělých zemích výhradní surovinou pro výrobu opravdu kvalitních lihovin. Náklady na dopravu a skladování surovin jsou nižší. Možnost zpracování jakéhokoliv obilí, které se nehodí např. pro potravinářské účely.
Vedle klasické technologie zemědělských lihovarů existují i nové, progresívní postupy, využívající 100% sušinu obilí. Princip jednoho takového postupu, vyvinutého firmou Czech Corn Spirit, a. s. Havlíčkův Brod, spočívá ve zpracování pšenice na suchý pšeničný lepek, obilný líh a otruby. Tím, že izoluje pšeničný lepek a otruby, se liší od ostatních postupů, které zpracovávají na líh celé pšeničné (obilné) zrno. V ekonomice se to příznivě projeví tak, že získaný lepek a otruby zaplatí vstupní pšenici.
JAROSLAV SOUKAL, ředitel, Czech Corn Spirit, a. s.