Senát má v zákonodárném procesu různé možnosti pro své rozhodnutí

LEGISLATIVA

Senát má v zákonodárném procesu různé možnosti pro své rozhodnutí

[*] Dvoukomorový Parlament v plném rozsahu svých funkcí
[*] Důležitá role spolehlivé většiny v Poslanecké sněmovně
V současné době vstupuje do reálných ústavních vztahů Senát, instituce předvídaná Ústavou ČR od samého počátku její existence. V souvislosti se zahájením činnosti Senátu se mění také zákonodárný mechanismus. Legislativní proces může probíhat s využitím ústavních ustanovení upravujících rozhodování ve dvoukomorovém Parlamentu.
Funkce Senátu v zákonodárném procesu se liší od funkce Poslanecké sněmovny. Některé návrhy zákonů přijímá Senát odlišnou většinou než Poslanecká sněmovna, výjimečně některé zákony Senát vůbec neprojednává, určité zákony mohou být přijaty i bez souhlasu Senátu při novém projednávání a dosažení příslušné většiny v Poslanecké sněmovně, jiné zákony nelze bez souhlasu Senátu přijmout vůbec.
Poslanecká sněmovna nepostupuje Senátu zákon o státním rozpočtu. K přijetí tohoto zákona stačí vždy pouze souhlas Poslanecké sněmovny. Senát zákon o státním rozpočtu (stejně jako státní závěrečný účet) neprojednává. Ostatní zákony projednává Poslanecká sněmovna i Senát. Pořadí je ústavně určeno, jako první projednává návrh Poslanecká sněmovna. Po jejím schválení se návrh postupuje Senátu.

Pět možností Senátu

Senát má pět možností, jak s návrhem přijatým Poslaneckou sněmovnou naložit. Ve třech případech se návrh do Poslanecké sněmovny již nevrací. První z těchto případů představuje schválení návrhu Senátem ve stejném znění jako v Poslanecké sněmovně. Druhý případ nastává, vyjádří-li Senát vůli nezabývat se návrhem. Tuto vůli vyjádří Senát svým usnesením. Třetí varianta se uplatní při nečinnosti Senátu. Pokud se Senát k návrhu neusnese do 30 dnů po jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou, je návrh zákona přijat. Všechny tři uvedené možnosti tedy vedou ke stejným důsledkům: Zákon je přijat ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.
Ve zbývajících dvou případech se návrh zákona vrací do Poslanecké sněmovny k novému projednávání. První z těchto dvou případů představuje zamítnutí návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou usnesením Senátu. Druhý z těchto případů nastává při přijetí pozměňovacích návrhů v Senátu. Tím dochází k rozpornosti znění schváleného Senátem se zněním schváleným Poslaneckou sněmovnou.

Znovu ve sněmovně

Při novém projednávání může dojít k souladnému usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, a to tehdy, když se Poslanecká sněmovna ztotožní s pozměňovacími návrhy přijatými Senátem. Zákon je pak přijat ve znění podle pozměňovacích návrhů Senátu. V ostatních případech musí Poslanecká sněmovna překonat svým hlasováním nesouhlas Senátu. To se děje opětovným schválením původního znění. Při novém hlasování se ovšem k přijetí návrhu zákona vyžaduje vyšší většina. Zatímco při prvním hlasování stačí k přijetí nadpoloviční většina přítomných poslanců při přítomnosti jedné třetiny poslanců (v krajním případě tedy 34 poslanců), při novém schvalování je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy nejméně 101 poslance.
Senát se tedy může rozhodujícím způsobem uplatnit v zákonodárném procesu pouze v případě, kdy pro návrh zákona chybí v Poslanecké sněmovně spolehlivá většina. Pokud disponuje návrh v Poslanecké sněmovně spolehlivou většinou, lze nesouhlasem Senátu přijetí zákona pouze pozdržet.

Role prezidenta

Do legislativního procesu může ještě zasáhnout prezident republiky, a to využitím práva veta. Prezidentské veto představuje pro Poslaneckou sněmovnu překážku obdobné právní intenzity jako nesouhlas Senátu. Také k jeho překonání stačí nadpoloviční většina všech poslanců (na rozdíl např. od prezidentského veta v USA, kde je zapotřebí dvoutřetinové většiny v obou komorách Kongresu). Senát je z rozhodování o prezidentském vetu ústavou vyloučen.
Odlišný způsob přijímání platí u některých zvláštních kategorií zákonů. V první řadě jsou to ústavní zákony, které vyžadují souhlas třípětinové většiny všech členů Poslanecké sněmovny a třípětinové většiny přítomných senátorů. V případě ústavních zákonů nelze souhlas Senátu nahradit novým usnesením Poslanecké sněmovny. Prezidentské veto se nedá u ústavních zákonů uplatnit.
Nesouhlas Senátu nelze překonat v Poslanecké sněmovně rovněž v případech, kdy jde také o úpravu poměrů Senátu samotného. Proto se nedá podle ústavy souhlas nahradit u volebního zákona, zákona o zásadách jednání a styku komor mezi sebou a navenek a zákona o jednacím řádu Senátu.

Jak s účinností zákonů

Přijatý návrh musí být, má-li se stát platným, vyhlášen ve Sbírce zákonů. Platný zákon lze změnit pouze novým zákonem, i když ještě nenabyl účinnosti.
Účinnosti nabývá zákon patnáctý den po své publikaci ve Sbírce zákonů, nestanoví-li zákon sám něco jiného. Pokud je den stanoven přímo v zákoně, je věcí Poslanecké sněmovny, aby reálně odhadla případné prodloužení legislativního procesu vlivem projednávání v Senátu. V případech, kdy je stanoven termín dřívější, než odpovídá definitivnímu schválení návrhu zákona, je zapotřebí, aby nový termín byl obsažen v pozměňovacím návrhu Senátu a Poslanecká sněmovna se ztotožnila se všemi pozměňovacími návrhy Senátu při novém projednávání. V opačném případě nezbývá než zahájit zákonodárný proces znovu, neboť ustanovení o počátku účinnosti lze změnit jen stejným způsobem jako jakékoliv jiné ustanovení návrhu zákona.
JUDr. MILOŠ MATULA, Ústav státu a práva AV ČR