Hvězda vychází uprostřed Petřin

Hvězda vychází uprostřed Petřin

[*] Areál, který se vymyká pojmu sídliště
[*] Architektura mezi paneláky
[*] Bydlení bez aut zaparkovaných na ulicích
[*] Prostory pro podnikání
V Praze není mnoho míst, na nichž by se ještě letos mělo odevzdat do užívání na tři stovky nových bytů. Jedním z nich je areál Hvězda; lokalita rozkládající se zhruba na dvou a půl hektarech v okolí výškového hotelového domu na jednom z nejstarších pražských sídlišť - na Petřinách. Název Hvězda není nahodilý a také není pouhým odkazem na známý stejnojmenný letohrádek a oboru ležící nedaleko odtud. Souvislost je hlubší a dokládá ji urbanistické pojetí zastavěného území. Charakteristická šesticípá stavba letohrádku vychází v půdorysu ze dvou vzájemně se překrývajících trojúhelníků. Leitmotivem nově vznikající obytné zóny je několik propojených čtverců s výrazně protaženými vnějšími rohy. "Klasická" šachovnicová struktura sídlišť vytvářející čtverce a obdélníky podél pravoúhle se protínajících komunikací je tedy tomuto pojetí cizí. Téma Hvězdy se vrací v pěti rohových a třech solitérních věžích, které zvýrazňují, jsou přirozenými a přitom nenápadnými dominantami celého areálu. Jeho vnitřní prostor je členitý. Zalomené ulice připomínají svým charakterem prostředí Malé Strany nebo Starého Města, ústí do otevřených prostorů tvořících přirozená náměstí. Jen charakter budov je odlišný. Moderní stavby, jejichž základem je železobetonový skelet doplněný vyzdívkou z režného zdiva a Ytongu. Všechny mají členitou fasádu zvýrazněnou balkóny, lodžiemi, římsami a řadou dalších architektonických prvků.
Když dnes vystoupíte z tramvaje stanici před konečnou osmnáctky nebo jedničky, víte přirozeně, že jste na sídlišti - ale z "jiného světa". Na jedné straně ulice stojí panelákové krabice, na druhé moderní domy, s jakými se v Praze můžete pravděpodobně setkat jen zde. Prostory v parteru jsou připraveny pro obchody, služby, kanceláře. Ostatně už dnes zde funguje kadeřnictví, drogérie a dva tři další obchody. A to jste vlastně na staveništi. Jenže i to jinak, než jak bývalo na sídlišti zvykem. Všude je pořádek a stavební činnost takříkajíc končí paty domů. Chodníky obepínající tento areál jsou už čisté.
Petřiny z konce padesátých a první poloviny šedesátých let nedělí pouze několik desetiletí, ale především filozofie a pojetí výstavby.

Pozměněná silueta

"Snažili jsme se vtisknout celému prostoru městský charakter," řekl autor projektu architekt Vlado Milunič. "Volný prostor dovolil pozměnit i obvyklou sídlištní severojižní nebo východozápadní orientaci objektů a natočit je o čtyřicet pět stupňů vůči těmto směrům. Jižní strana sídlištních domů je totiž trvale přesvětlena, zatímco sever zůstává ve stínu. Pootočením objektu se tento rozdíl smazává. Vycházeli jsme z požadavku investora na maximální využití volných ploch k postavení co největšího počtu bytů, ale přitom respektovali polohu pozemku, který na západě sousedí s rodinnými domky a na opačné straně se dotýká panelových domů sídliště. Předzahrádky v parteru by měly tvořit přechod mezi soukromím a veřejnými prostory. Nová výšková hladina objektů zjemňuje siluetu Petřin z dálkových pohledů - hotelový dům již neční na horizontu jako vztyčený palec. Pestrost celkového vjemu by měly umocňovat také různé materiály použité na doplňkových prvcích fasád - na římsách, parapetech a terasách. Mrzí mě, že základní barvou zůstává šeď. Navrhovali jsme červené a modré omítky - ale to prý nejde; barevná u nás může být pouze občanská výstavba - obchodní domy, střediska služeb a podobné věci. Nikdo neví proč."
Prvky, které v urbanistickoarchitektonickém pojetí Vlada Miluniče - kompaktnost zástavby území, její členitost a struktura stejně jako výšková hladina (většina domů je sedmipodlažních) "zjemňující siluetu horizontu" - figurují jako přednosti, jsou však zároveň předmětem kritiky. Architekti Martin Feistner, Jiří Hůrka a Vítězslava Rothbauerová nabídli Obvodnímu úřadu Prahy 6 vypracování studie s názvem Dořešení sídliště Petřiny. Šlo o práci zabývající se mírou únosnosti zatížení celého území, dopravními vazbami, vztahy detailu a celku vycházejícími z dosavadního charakteru sídliště. Jedním slovem připravovali regulační plán vymezující rozsah a možnosti budoucích zásahů do tohoto území.

Dvojí přístup

Mezitím se na scéně objevila investorská firma Areass, která koupila objekty někdejší továrny Laboratorních přístrojů a k ní náležící okolní pozemky. Část jich prodala firmě Vosarea. Třetí společnost, Rodop, zakoupila sousedící pozemky. Vznikla tak skupina investorů, které spojoval stejný záměr - postavit v co nejkratší době moderní byty. A tak zatímco jedna skupina architektů začíná pracovat na ideovém regulačním plánu, projektuje Vlado Milunič bytovou výstavbu na konkrétním území a na základě jasných požadavků. Svým způsobem se tak znovu potvrdil fakt známý už od dob Karla IV., že tvář města nemění architekt - ten se tohoto úkolu ujímá až v "druhém plánu" - ale investor, který má peníze a je ochotný je do výstavby vložit.
Práce na těchto projektech začaly ve stejnou dobu. Když se však všichni architekti sešli na první schůzce v roce 1994, měl Vlado Milunič svůj projekt již hotový a začínala vlastní příprava stavby. Námitky, že jeho přístup k zástavbě se vymyká celkovému charakteru sídliště, že to, co vyprojektoval, se sem svým stylem "nehodí," mají své opodstatnění; tyto domy jsou skutečně zcela jiné. S obdobnými výhradami má však Vlado Milunič - dnes vedoucí architektonického Studia VM a mimo jiné také spoluautor pražského Tančícího domu - průběžné zkušenosti. Už z dob, kdy ještě spolu s architektem Janem Línkem projektovali sociální objekty, především domovy důchodců, které se také od běžného sídlištního standardu výrazně odlišovaly. A stejná zůstává i jeho obhajoba: "Nepřirozené není to, co jsem vyprojektoval, nepřirozené je sídliště."

V soukromém vlastnictví

Celý areál Hvězda je rozdělen na tři části. První, označenou písmenem A, investorsky zajišťuje firma Vosarea a generálním dodavatelem je Posista, odštěpný závod Vojenských staveb, a. s. Tato část zahrnuje zhruba 90 bytů, které se mají kolaudovat v říjnu. V následujícím měsíci by sem měli přijít jejich majitelé. Zbývající dvě části B a C staví Metrostav a investorem je Rodop. Poprvé v Praze se zde v souvislosti s novou výstavbou také dělá něco víc, než jen "uvažuje" s auty. Pod celou zónou jsou podzemní garáže s kapacitou 250 stání, takže vozy nebudou muset parkovat a překážet na vnitřních komunikacích.
Není bez zajímavosti, že celou zónu stavějí firmy, pro něž v minulosti představovala bytová výstavba vlastně jen jakýsi "doplněk" stavební činnosti. A jak poznamenal výrobně technický náměstek závodu Posista ing. Zdeněk Fulín, pro firmu a vlastně celou akciovou společnost představují tyto byty nejen příležitost ukázat, že jsou schopni stavět rychle a kvalitně jakékoliv objekty, ale zároveň je to také zkušenost, na jejímž základě se bude formovat další obchodní strategie. Mimochodem - objem bytové výstavby uskutečňované Vojenskými stavbami by v letošním roce měl převýšit 380 miliónů a v příštím jen na území hlavního města dosáhnout jedné miliardy korun.
"Ukázalo se," řekl Zdeněk Fulín, "že mezi architekturou a stavebním řemeslem je přímá a velice úzká souvislost. Hovořím o kvalitě odevzdávané práce. O té se dříve hodně mluvilo, ale vědomí kvality zpravidla končilo někde u stavbyvedoucího, nanejvýše u mistra. Lidem, kteří ji měli zajistit svýma rukama, to bylo většinou jedno. Viz paneláky a seznamy nedostatků a nedodělků doprovázející každé přejímací řízení. Dnes je to jinak. Když stavíte zajímavý a hezký dům, jsou rázem daleko pečlivější i řemeslníci."

Cena bydlení

Architekt Milunič k tomu lakonicky poznamenal, že i tak se v realizaci objevila proti původnímu projektu řada změn, a to jak ve vnitřní dispozici bytů, tak i ve vnějších detailech a celých částech, které podle jeho názoru vzhledu kvalitě objektů neprospěly. Zmizela např. průběžná kolonáda u přízemních obchodů. Jenže tady vstupuje do hry ekonomie. A vlastnické vztahy.
Všechny byty v této zóně mají anebo budou mít soukromé majitele. Někteří z nich si své příští bydlení koupili již před zahájením výstavby. Podle slov Zdeňka Fulína jsou dvě třetiny z bytů stavěných Posistou již prodány. Prakticky všechny v kategorii 2+1 a většina třípokojových. Volné zatím zůstávají byty čtyř- a pětipokojové.
Je pochopitelné a logické, že ten, kdo si byt kupuje, má právo rozhodovat i o tom, jak si své bydlení představuje. A to po stránce standardu vybavení, tak i - alespoň v rámci možností - o jeho dispozičním řešení. (Výhrady Vlada Miluniče se týkaly především toho, že mnohé z provedených změn se uskutečnily bez jeho vědomí a souhlasu.) Přitom vnitřní uspořádání, flexibilita prostoru otvírá široké možnosti pro uplatnění osobní a tvůrčí fantazie každého majitele při zařizování bytu. Ostatně i ty "malé", dvoupokojové byty odpovídají velikostí své užitné plochy třípokojovým bytům v panelácích. A to jsou zde ještě dvougenerační mezonetové byty nebo luxusní, tříúrovňové bydlení v horních patrech věží, zakončené "observatoří" vystupující nad vrcholek střechy s rozhledem do všech stran. Jen pro zajímavost - užitková plocha těchto bytů měří 175 čtverečních metrů. Cena přesahuje čtyři a půl miliónu korun.
Cena představuje také veličinu, okolo níž se takříkajíc všechno točí. V Praze dnes reprezentuje metr čtvereční bytové plochy v podstatě 30 000 Kč. Jinými slovy řečeno - za připravovanou bezúročnou dvousettisícovou půjčku, která je jedním z opatření, jež mají oživit bytovou výstavbu, pořídíte na Hvězdě 6,66 čtverečního metru bytové plochy. To je zhruba desetina dvoupokojového bytu. Pokud jde o bydlení na Hvězdě, má tato cena své opodstatnění. Od původního investičního záměru byla tato obytná zóna koncipována jako bydlení pro vyšší střední vrstvu, pro bohatší lidi, kteří jsou schopni "přitáhnout" také odpovídající standard služeb a zázemí. Proto jsou také přízemní prostory většiny objektů vyhrazeny podnikání a schopné rychlého, variabilního přizpůsobené konkrétním požadavkům budoucích uživatelů. S tím koresponduje i přeprojektování objektů bývalých Laboratorních přístrojů na správní a administrativní využití včetně výstavby další pětipodlažní obytné věže na střeše hlavní budovy. Potíž spočívá jen v tom, že těch 30 000 Kč za čtvereční metr, které před několika léty ještě představovaly horní hranici a byly takříkajíc "nositelem" luxusní nabídky, jsou dnes v Praze již takřka běžným standardem. Bydlení a prostředí, které však za tuto cenu vzniká na Hvězdě, dělá z této zóny místo, které se v našem hlavním městě hned tak nenajde.
PETR RAMPÍR