Česká atlantická komise, "průkopnice", ale i "Popelka", dokazuje, že to jde

Česká atlantická komise, "průkopnice", ale i "Popelka", dokazuje, že to jde

Už půl roku před vznikem projektu Partnerství pro mír a hluboko před tím, než úvahy o rozšíření NATO na Východ začaly v Bruselu i metropolích členských států "šestnáctky" nabývat konkrétnější podoby, vznikla u nás instituce, jejímž cílem je informovat širokou veřejnost o vztahu České republiky k Severoatlantické alianci, důvodech usilování o přijetí ČR do NATO a jeho výhodách, o právech a povinnostech z členství vyplývajících.
Česká atlantická komise, čili ČAKO, která navázala na činnost Československého atlantického klubu, založeného na počátku roku 1992, byla ustavena půl roku po rozpadu federace, koncem června 1993. A dlužno říci, že čtyřletá mravenčí práce této nevládní, nestranické organizace na poli informací a prosazování našeho přístupu k NATO a do NATO je úctyhodná.
Právě ČAKO má na svém kontě zřejmě nejrozsáhlejší a nejucelenější "soubor" publikací, přeložených informačních materiálů vydaných aliancí, a vlastních produktů na téma aliance. Počínaje například českým překladem Příručka NATO (NATO Handbook), přes vydání knihy Česká republika a NATO, k níž předmluvu napsal prezident Václav Havel, až po brožuru, s níž občas "mávají" protagonisté televizních diskusí Proč NATO. Přičemž v tomto posledním případě jde o publikaci, která obsahuje dokonce i 16 odpovědí na "nejvšetečnější" otázky, které náš budoucí vstup do aliance provázejí.
Ovšem publikační činnost, a dokonce ani celá řada konferencí a přednášek s mezinárodní účastí není to jediné, co ČAKO dělá. Tato organizace se - na rozdíl od mnoha politiků - plně věnuje lidem "v terénu". A tak pořádá takové akce pro nejširší veřejnost, jako byl v polovině června v Brně Den NATO, přičemž další mají být letos ještě v Českém Krumlově a Chomutově. A organizuje důležité semináře jak pro "běžné" zájemce, tak především pro určité "cílové" skupiny.
V tomto směru jsou zvlášť významné, a nesporně i žádoucí, kursy obranné problematiky pořádané pro učitele středních škol, semináře a jiné aktivity zaměřené na studenty a mládež, ale i plánované kursy pro pracovníky státní administrativy (ty mají souvislost i s postupným začleňováním ČR do EU).
Přitom nikdy nešlo a nejde o formálně-byrokratické akce, ale o skutečně aktuální a živoucí záležitost. Vždyť například kursy pro středoškolské učitele prošlo postupně na 250 lidí a padesát nejlepším absolventů si své nově nabyté znalosti "prověřilo" i při pětidenním pobytu v ústředí NATO v Belgii. Obdobnými kursy by podle plánů ČAKO měli projít v nejbližší budoucnosti další středoškolští "kantoři".
ČAKO rovněž podporuje vznik oborových a mezioborových týmů, které by řešily některé závažné otázky a problémy atlantické spolupráce. A výsledky působení na mládež, například prostřednictvím seminářů NATO pro mladé akademiky? Snad nejlépe je prokazuje skutečnost, že mladí založili již v roce 1994 při ČAKO vlastní sekci. Stejně tak o zájmu široké české veřejnosti o "natovskou" problematiku svědčí to, že pod "patronátem" ČAKO vzniklo jako účelové zařízení městského úřadu v Českém Krumlově Středisko pro atlantickou spolupráci. Tam se koneckonců již konaly a budou konat (v říjnu letošního roku první z nich) další semináře.
ČAKO rovněž věnuje značnou pozornost mezinárodní a vnitrostátní spolupráci. Od samého počátku se zapojila do aktivit Asociace atlantické smlouvy (ATA), což je organizace "zastřešující" jednotlivé národní atlantické komise. Poté, kdy důležitými partnery ČAKO se staly komise z Nizozemska, Dánska, Norska, Francie, USA a další, soustřeďuje se pozornost na užší spolupráci a vztahy se Slovenskem, Polskem, Maďarskem a Slovinskem. Doma pak je kromě základní součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a s Ministerstvem obrany ČR, úhelným kamenem spolupráce mimo jiné a především s Jihočeskou univerzitou a dalšími vzdělávacími a výchovnými institucemi včetně brněnské Vojenské akademie a pražské Karlovy univerzity a Vysoké školy ekonomické, ale třeba i s Výcvikovou základnou mírových sil OSN v Českém Krumlově a dalšími institucemi.
Přitom až na nevelký "sponzoring" ze strany ministerstva zahraničí, armády, některých vysokých škol či podniků a podnikatelů, a na prostředky, které ČAKO poskytuje samo NATO, vše funguje s minimálními náklady. Je až k nevíře, jakou je po finanční stránce tato organizace, která jako první a jediná "propagovala" alianci a náš vstup do ní, "Popelkou". A tak bohužel - protože vlastní propagace je skutečně až to poslední, čemu se ČAKO může věnovat a na co má - především vzhledem k vrcholně omezeným financím o této instituci nejen většina lidí, ale dokonce i odpovědných činitelů ani neví.
To je však ta největší chyba. Protože právě Česká atlantická komise od počátku nejen dokazuje, že diskutovat o přistoupení do NATO jde, ale také že to u nás někdo umí. (kb)