Podnikové informační soustavy mají sloužit byznysu

Podnikové informační soustavy mají sloužit byznysu

[*] Na trh produktů informatiky vstupuje systémový integrátor
V ČR snad není jediný podnik, který by v minulých sedmi letech nevytvářel svou informační soustavu. Požadavky na tyto systémy se však prudce mění. O soudobých tendencích v podnikatelské informatice zejména tzv. systémové integraci jsme hovořili s předními českými odborníky: Martinem Bednárem, gen. řed. SAP ČR, Antonínem Cardou, ředitelem pro střední a východní Evropu Deloite a Touche, SSA PRAHA, RNDr. Gedeonem Mohrem, specialistou pro informatiku Železáren a drátoven Bohumín, Doc. Ing. Janem Pourem z Fakulty informatiky VŠE Praha, Ing. Pavlem Učněm, poradcem pro management a informatiku a Doc. Ing. Jiřím Voříškem, vedoucím Katedry informačních technologií VŠE Praha. Rozprava vyšla z otázky:

Proč se pozornost podniků začíná orientovat na systémovou integraci?

P. Učeň: O systémové integraci se začalo hovořit po roce 1990. Informatika se natolik zkomplikovala, že vyvolala potřebu systémových přístupů. V začátcích, se jednalo spíše o to integrovat různé hardwarové komponenty se softwarem, s operačním systémem, s komunikačními prostředky. Dnes je tu zjevný trend ke komplexnosti a globalizaci. Technická integrace to už je málo. Podnikům jde o to sladit proces informatizace s byznysem. Informatika má sloužit k tomu, jak lépe dělat byznys. Daleko větší důraz se klade na trening - na lidský aspekt, na výkonnost. Další posun v požadavcích je, aby informační systém podpořil komunikaci.
Co se týče nabídky, je tu také tendence ke komplexnosti ve vztahu k byznysu. Charakterizoval bych hlavní tendenci přechodem od systémového integrátora jako softwarehausu k systémovému integrátorovi jako servicehausu. Snižuje se vázanost systémových integrátorů na konkrétním aplikačním balíku.
Je tu tendence od implementace k tvorbě, ke kompozici. Tento trend je spojen se zřejmým tahem na podnikové cíle.

železárny a drátovny Bohumín vytvářejí integrovaný systém na soudobé úrovni. Proč jste se do tohoto díla dali?

G. Mohr: Dopracovali jsme se k názoru, že řešení informačního systému není pouze nalezení nějakého nástroje, ale nalezení místa informačního systému v podniku. Ten se odvíjí od podnikové strategie. Systémová integrace se nám proměnila ve velmi široce pojatý nástroj zahrnující i partnerské firmy a celé prostředí podniku.
Z podnikových cílů vyplynula architektura našeho informačního systému, na jejich základě jsme definovali potřeby. Od systémové integrace očekáváme, že pomůže popsat, naplnit a udržovat architekturu našeho informačního systému. Pomůže k tomu, abychom měli jeden informační systém. Aby to nebyly oddělené balíky dat a softwarů na různých místech v podniku. Máme závody, ty mají své prostředí i dost odlišné. Nicméně existují věci, které je spojují. Od informačního systému očekáváme, aby je spojil v jeden celek usilující o shodné základní cíle. Systémový integrátor je pro nás partner, který se neleká toho, aby definitivní řešení garantoval.

Zatím jsme neobjasnili zjevný posun v cílech podnikových informačních systémů...

J. Voříšek: Není úplně jasné, co to je systémová integrace. Vysoké školy, zákazníci, dodavatelé se na to dívají každý jinak. Na vysokých školách si myslíme, že má řadu vrstev. Každá z nich je důležitá a navzájem se prostupují. Základem je technologická integrace, která se snaží integrovat hardware, software, data, uživatelské cíle, podnikové procesy. Hodně se hovoří o BPR (business proces reingeneering - nové řešení podnikových procesů) a jejich spojení s informačním systémem. To je u nás běžná úroveň. Nad těmito dvěma integracemi leží další, která u nás zatím příliš zavedená není, a to je integrace podniku s okolím. Nyní jde o to, aby se podnik integroval do globálního prostředí. Informační systém je ideálním nástrojem pro tuto integraci, efektivní propojení na dodavatele, na zákazníky, na další partnery, např. banky.
Další vrstvu bych viděl v integraci podnikového top-managementu. Jakmile nenastane tato integrace, tak marketingový ředitel může vidět smysl informačního systému jinde než např. výrobní. Dokud nenastane toto spojení názorů na povahu informačního systému v podniku, tak vložené investice nemusí přinést očekávaný efekt. Poslední důležitá záležitost je metodická integrace. Je to myšlenkový nástroj, který pomůže propojit všechny vrstvy.
J. Pour: Realizace informačního systému se promítá do řady projektů. Ty mají dnes na rozdíl od minulosti rozdílný charakter. Projekty, které pokrývají základní podnikové operativní potřeby, jsme znali už z minulosti. Pak tady jsou projekty pro manažerské systémy, pro elektronický obchod, pro integrované kancelářské systémy, pro podporu výroby atd. Tyto jsou orientovány na různé uživatele a musí se nějak svázat.
Systémová integrace je kromě toho, co už bylo řečeno, model řízení informatiky, který respektuje různorodost projektů nebo úloh, různorodost technologických komponent, uživatelů, dodavatelů.

Umíme všechny prvky systémové integrace řešit v té poloze, o jaké se tu hovořilo?

M. Bednár: Můj pohled na otázku systémové integrace je trochu jiný. Pro mne je systémová integrace především produkt, který na trhu informačních technologií má své pevné místo, který se na trhu nachází, je možné ho koupit. Je to výsledek určitého vývoje. Dříve stály v popředí komponenty. Často vznikal dojem, že funkcionalita je jen vedlejší produkt při instalování jednotlivých komponentů. Tento proces vnášel do hospodářské praxe velká rizika.
Požadavek systémové integrace je z mého pohledu požadavek na předvídatelnost procesu zavádění informačních technologií. Na eliminaci rizik, na možnost plánování výstupů, nákladů, času. Podstatné při systémové integraci je, že na rozdíl od méně sofistikovaných produktů, které jí předcházely, je naprosto v popředí funkcionalita. Ten, kdo je dodavatelem systémové integrace, je schopný tuto funkcionalitu dopředu popsat. Tím na sebe přebírá všechna rizika, která z takového přístupu vyplývají.

Objevila se dostatečná reálná poptávka po systémové integraci?

A. Carda: Ano, ta skutečně přichází. Když se věci zatomizují, musí se to znovu spojit, atomizování předcházelo kroku, který se snaží na vyšší úrovni celý systém integrovat. Jde o vyšší typ dodávek. Souvislosti podnikání jsou komplikované, přesahují hranice podniku. Je tu vědomí nezbytnosti propojit všechny funkce podniku a podnikových uskupení s jejich okolím.

Jaké je stanovisko uživatelské praxe?

G. Mohr: Jde skutečně o předvídatelnost. Umět říci, jaké budou výstupy, kolik to bude stát. V tom vidím smysl systémové integrace. Je to nástroj, který umožní objektivizovat snažení.
Firma, která přijde jako systémový integrátor a začne mluvit o tom, co všechno umí její počítače, tak mě nezajímá. Potřebuji, aby informační systém plnil pro podnik potřebné funkce.

S jakými úskalími se při realizaci systémů setkáváte?

M. Bednár: Jsou tu dvě velká úskalí, která každého systémového integrátora čekají. První je, že proces zavádění informačního systému je proces oboustranného poznání a ten může původně uvažovanou funkcionalitu posunout. V projektech existuje reálné riziko, že původně definovaná funkcionalita bude modifikovaná, což může mít větší nebo menší dopad na průběh projektu a na parametry, které byly na jeho začátku nastavené. A druhé riziko: přirozená vlastnost prostředí je odmítat nové cizí prvky. Odmítavá reakce může mít zpětně vliv na modifikaci původně definované funkcionality. Když systémový integrátor pracuje v režimu pevné ceny a pevné doby, rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu projektu to, jak se s těmito dvěma výzvami vypořádá.
J. Pour: Jeden z problémů je, že informatika se v podnicích často chápe jako objednávka, kterou zařídí nějaké oddělení uvnitř firmy, např. výpočetní středisko. Informatika dnes je však součást podnikového řízení. Vedoucí informatik by měl být součástí top-managementu podniku. V řadě západních podniků je to druhý muž po generálním řediteli. Má specifické postavení, protože ovlivňuje všechno.

Zdá se, že vyprojektování a realizace systémové integrace je věc velké důvěry mezi uživatelem a dodavatelem. Nastal u nás již čas takové serióznosti?

P. Učeň: V ČR je několik dodavatelských firem, které jsou schopné převzít systémovou integraci do své režie a korektně se zákazníkem problémy řešit. Dokonce se ukazuje tendence k větším autorským formám řešení a k převzetí vlastního provozu do externích rukou. Externí dodavatel může soustavu nejen instalovat, ale i provozovat na profesionálnější úrovni. Je to ovšem otázka právě té serióznosti a rizik. V informatice panuje vražedná konkurence. Stává se někdy, že dodavatelé nabízejí něco, o čem vědí, že nejsou schopni realizovat. Je prostě potřeba umět si partnery správně vybrat.
VLADIMÍR BRABEC
Snímky HN: IRENA HOŠKOVÁ