Podaří se centrální bance udržet trend snižování úrokových sazeb?

Řešení problémů v peněžní oblasti nelze hledat pouze v měnové politice

Podaří se centrální bance udržet trend snižování úrokových sazeb?

* Základní tendencí vývoje úrokových sazeb je jejich pokles. Opatření měnové politiky nejsou jediným lékem na problémy nerovnovážného vývoje ekonomiky.
Během květnového spekulativního útoku na českou měnu došlo k mohutnému zvýšení úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Ačkoliv úrokové sazby proti květnu výrazně poklesly, jsou dnes stále na vyšší úrovni než před květnovou měnovou krizí. Repo sazba, která v květnu vzrostla až na astronomických 75 procent, je nyní na úrovni 14,50 procenta.
Centrální banka nyní prosazuje velmi uvážlivý, jednotný postup v měnové politice, kdy po dramatických květnových událostech nasadila trend postupného snižování úrokových sazeb. Je to určitá změna proti postoji, který centrální banka praktikovala v předchozím období. Marný boj za udržení stabilní úrovně koruny pouze prostřednictvím nástrojů monetární politiky vedl ve svých důsledcích k nepřehledné situaci v cenách peněz na mezibankovním trhu, k neúnosně vysokým úrokovým nákladům řady velkých komerčních bank a v neposlední řadě k totální destabilizaci ve financování podnikové sféry (a to nejen pro podniky, ale i pro banky samotné, neboť vysoké úrokové zatížení podniků se může projevit v růstu klasifikovaných úvěrů bank). Minulé období jednoznačně ukázalo, že řešení problémů v peněžní oblasti nelze hledat pouze v měnové politice.
Všeobecně vládne určitá obava o vývoj české koruny. Podle našeho názoru je nyní koruna ještě stále uměle držena na relativně vysoké úrovni, a dá se tudíž očekávat její oslabení, neboť kurs koruny neodpovídá základním makroekonomickým indikátorům. K silnějšímu kursu koruny vede právě monetární restrikce, tedy vysoké úrokové sazby a v důsledku toho vysoký úrokový diferenciál, který stále ještě přitahuje zahraniční, velmi krátkodobý, spekulativní kapitál. Česká národní banka se vyjádřila, že by jí pokles koruny nevadil, neboť větší zhodnocení koruny by mělo vliv na současný začínající příznivý obrat obchodní bilance. Jinými slovy, z titulu vývoje koruny by již úrokové sazby nemusely nutně hrát rozhodující roli a mohly by postupně klesat, pokud jiné faktory dovolí.
Ačkoliv tedy existuje základní dlouhodobý trend snižování úrokových sazeb, neočekává se nyní na mezibankovním trhu, že by úrokové sazby měly výrazně klesat. Podle nedávno zveřejněných dat inflace dosáhla v září meziročně 10,3 procenta. Poprvé od května 1995 tak inflace překročila desetiprocentní hranici. Vezmeme-li v úvahu, že úrokové sazby na peněžním trhu ovlivňuje zejména ČNB svými repo tendry a že hlavním cílem její politiky je hlídání inflace, pak deklarovaný záměr snižovat cenu peněz na mezibankovním trhu, a potažmo v celé ekonomice bude realizován zřejmě velmi pomalu. Prostor pro snižování úrokových sazeb není v současné době nikterak veliký, a to především z důvodů existence inflačních tlaků v ekonomice způsobených převahou poptávky nad nabídkou a trvání celkové makroekonomické nerovnováhy projevující se zejména v deficitu platební bilance a nižší dynamice produktivity práce proti růstu mezd.
V současné době tedy centrální banka nastoupila trend snižování úrokových sazeb ve střednědobém horizontu. Úspěšnost tohoto postupu je však mimo jiné závislá na vývoji řady faktorů, kterými jsou především: snížení inflačních tlaků v ekonomice, snížení deficitu státního rozpočtu, snížení deficitu platební bilance a omezení domácí poptávky. Na tyto faktory nelze uspokojivě působit pouze měnovou politikou, a proto současně s měnovou politikou zde musí nastoupit politika fiskální a důchodová. Jestliže by se podařilo zvýšit váhu fiskální a důchodové politiky tak, aby působila na příznivý vývoj výše uvedených faktorů, bude efekt opatření v měnové politice o to větší a může dojít k razantnějšímu snížení úrokových sazeb bez ohrožení makroekonomické stability hospodářství.
Vývoj úrokových sazeb, které banky nabízejí drobným klientům, je jednoznačně určen vývojem sazeb na mezibankovním trhu. V současné době, kdy inflace dosáhla meziročně hodnoty 10,3 procenta, má většina produktů finančních trhů zápornou reálnou úrokovou míru. Zde se jedná především o veškeré typy produktů depozitního i kapitálového trhu. Výjimkou na kapitálovém trhu jsou určité tituly akcií, avšak pro dosažení dostatečného výnosu nemá drobný investor dostatek informací a rizika z těchto investic jsou veliká. Reálná úroková míra je záporná a v podstatě neexistuje alternativa lepšího výnosu. Tato skutečnost spolu s nejistotou ohledně dalšího vývoje úrokových měr působí destimulačně na už tak velmi slabou míru úspor v ekonomice. Útlum úspor má za následek nižší domácí investice, což v sobě skrývá další potenciální nerovnováhu v krátké budoucnosti.

Josef Beneš, Dana Pikalová, Investiční a Poštovní banka