Vláda tápe kolem výhod spojených s nákupem stíhaček

Zahraniční zbrojaři si mají sami stanovit, jak budou s ČR spolupracovat

Vláda tápe kolem výhod spojených s nákupem stíhaček

* Domácí průmysl může získat z nákupu nadzvukových vojenských letadel řadu výhod. Vláda ale musí být v této věci iniciativní a vycházet ze zkušeností jiných zemí, které již takový obchod uzavřely. Jde o miliardy, které lze dobře i špatně investovat.
Letectvo naší armády bude v roce 2003 vyzbrojeno 36 nadzvukovými stíhacími letadly. Rozhodla o tom vláda ČR. Podle předběžných úvah odborníků z ministerstva obrany by mohly patřit mezi dodavatele této zbraně americké firmy Lockheed Martin, Boeing, nebo švédsko-britské uskupení SAAB/British Aerospace. Zakázka v přibližné hodnotě 30 miliard korun není běžný obchodní případ ani pro zmíněné nadnárodní společnosti, jejichž roční obrat se pohybuje kolem 100 miliard USD. Vedle dodávky vojenských nadzvukových letadel jsou proto jejich výrobci ochotni poskytnout českému státu jisté výhody.
Zjednodušeně řečeno, jedná se o určitou formu náhrady finančních prostředků, které vláda vloží do nových stíhaček. Tato kompenzace může mít různé podoby, o nichž zatím v České republice panuje nepřesná představa, že s nimi přijde sám producent letadel. Potvrzuje to i ředitel odboru průmyslových projektů a finanční restrukturalizace ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Stejskal: "Předpokládáme, že producenti stíhacích strojů si sami vytypují formy kooperace, které by bylo možné zahrnout do offsetového programu. Nechceme přesně vymezit způsob spolupráce, naopak bychom chtěli dát prostor pro uplatnění všech aktivit, jež by mohly být využity pro naplnění nebo kompenzaci případného nákupu nadzvukových letounů." Ve skutečnosti je to naopak.

Mělo by to být obráceně

Ministerstvo obrany i resort průmyslu a obchodu musí stanovit své požadavky vůči dodavatelům letecké vojenské techniky. Pak může vláda posoudit, který výrobce nabízí největší výhody. Společnosti Lockheed Martin, Boeing i SAAB/B.Ae. se zatím pokoušejí samy zjistit, co by Česká republika potřebovala. Představitelé uvedených firem začali navštěvovat naše podniky a zjišťovat, jak by s nimi mohli v budoucnu kooperovat. Výsledkem je předběžná dohoda o spolupráci, uzavřená mezi Lockheed Martin a ČKD Praha Holding, či obdobné memorandum, jež podepsaly SAAB/B.Ae. a strojírenská divize Chemapol Group. Předběžnou úmluvu již také uzavřela Škoda Plzeň a Boeing. Ten navíc přímo vstoupil do Aera Vodochody. Ačkoli tento postup může částečně usnadnit exportérům vojenských letadel orientaci v českém prostředí, nelze od něj očekávat, že přinese našemu státu právě tu hospodářskou spolupráci, kterou objektivně nejvíce potřebuje. V této věci je role vlády nezastupitelná. MPO ČR se však domnívá, že to jde i jinak, a trvá na tom, že projekt spolupráce si musí zahraniční dodavatelé sestavit sami. "Naše jednání s nimi směřuje spíše k tomu, abychom zajistili určitou kvalitu této spolupráce. To znamená, že máme zájem na tom, aby se jednalo o přenos špičkových technologií, rozšíření exportních možností, investice na zelené louce a podobně," tvrdí P. Stejskal.
Zatím není zřejmé, jak hodlá český stát 36 nadzvukových strojů zaplatit, tedy chybí plán financování dodávky. K tomu je třeba uvést, že dodavatel letadel může poskytnout podporu českému státu při úhradě uvedené zakázky, nebo umožnit reciproční obchod. Ten s sebou nese řadu výhod.
1. Rozvoj průmyslového potenciálu, snížení závislosti na dovozu, zvýšení vývozních možností a zisku.
2. Získání nových technologií, nárůst zaměstnanosti a další sociální a hospodářská zlepšení.
3. Investice, které by nebylo možné uskutečnit pro nedostatek kapitálu.

Co je to offset

Jedna z podob vzájemného obchodu je "průmyslová kompenzace" neboli offset. Ten lze uskutečnit jako "přímý", to znamená, že české podniky by se podílely na výrobě dodávaných vojenských letadel. Dále "nepřímý", jenž představuje spolupráci mezi tuzemskými výrobci a zahraniční zbrojovkou při realizaci dalších leteckých a obranných projektů. Existuje také "jiný" offset, tedy kooperace v oborech, které nesouvisejí s letectvím a obranným průmyslem.
Formálně má offset podobu dvoustranné smlouvy, v níž se stanoví hodnota poskytnuté kompenzace v USD. Způsob, jak bude cena offsetu stanovena, je sice věc dvoustranné dohody, ale vláda by měla mít předem připravenou koncepci, jak bude k této otázce přistupovat. Stejskal říká, že obecná strategie již existuje. "Tento týden proběhne jednání mezi resorty obrany a průmyslu a obchodu, jehož výsledkem by mělo být dokončení materiálu o nákupu stíhaček, jenž bude předložen vládě. Součástí těchto podkladů je i offsetová spolupráce. Její hodnota by měla dosáhnout nejméně výše kontraktu a měla by podstatně přesáhnout horizont deseti let. Offset by měl být směrován zejména do letectví. Máme velice kvalitní Výzkumný a zkušební ústav letectví. Stejně tak Let Kunovice disponuje moderní technologií a špičkovými odborníky," konstatuje Stejskal. Jeho slova zhruba potvrdil i náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek, jenž navíc uvedl, že byl dokončen marketing mezi dodavateli nadzvukových strojů.
Dohodě o offsetu musí předcházet vyhotovení některých dalších dokumentů. Je to takzvaná směrnice, v níž jsou popsány zásady státu při nákupu vojenského materiálu. Kalousek nevyloučil, že výklad příslušných předpisů bude vydán souběžně s vyhlášením tendru. Jinak se ale domnívá, že dohoda o offsetu bude součástí standardních smluv o dodávce letadel. Ve skutečnosti by však bylo vhodné rovněž uzavřít Smlouvu o porozumění, tato dohoda není právně závazná, pouze definuje případné problémy, které je potřeba před uskutečněním spolupráce vyřešit. Rozhodující listinou je Smlouva o offsetu, v níž musí být stanoven způsob zajištění kooperace, její formy a hodnoty včetně souvisejících činností a doby, po kterou budou probíhat. Poté je ještě nezbytné vypracovat formuláře, defacto dotazník, v němž jednotlivé podniky navrhnou způsob, jakým by se chtěly zapojit do offsetového programu. Touto agendou by mělo být pověřeno některé ministerstvo a pravděpodobně by mělo vytvořit komisi, která formuláře připraví, a poté také vyhodnotí. Předem je třeba odhadnout, jak dlouho bude tento proces trvat.

Komise bude posuzovat jednotlivé formy spolupráce

"Je už připraven rámcový materiál, na jehož základě by se průmyslová spolupráce měla začít konkretizovat. Měla by být vytvořena meziresortní offsetová komise, která bude posuzovat návrhy na jednotlivé druhy spolupráce mezi zahraničním dodavatelem a českými podniky. Vybrané aktivity komise odsouhlasí s tím, že pokud později dojde k realizaci kontraktu na dodávku letadel, bude dodavateli již dříve realizovaná forma spolupráce započtena jako součást offsetu," uvádí Stejskal. Něco se tedy děje, ale jaksi v obráceném postupu. Kompetentní vládní úředníci by si měli nejdříve ujasnit některé otázky. Zcela základní je rozhodnutí, jestli se Česká republika bude orientovat v oblasti ekonomické spolupráce na země Evropské unie, nebo na USA. Stejskal v této věci pouze odkazuje na ministerstvo zahraničních věcí.
Dále je třeba vědět:
1. Zda má offset podporovat rozvoj průmyslu, nebo státní finance.
2. Jaká je vazba mezi obchodní, exportní a investiční politikou, a tudíž co je pro stát strategicky důležité. Jde například o to, aby bylo stanoveno, jestli je třeba podpořit jen určitou oblast průmyslu, či více sektorů, nebo zavést zcela nové odvětví. Tímto problémem se podle Kalouska MPO již zabývá.
3. Určit procenta z ceny dodávky, která budou kompenzována i po dobu, kdy má být tento požadavek splněn. Spolupráce se zahraničním výrobcem může být krátkodobá, jedná se řekněme o podíl ČR na výrobě dodávaných letadel. Na druhé straně je možné daleko překročit horizont ukončení dodávky, například když se bude jednat o integraci českého leteckého průmyslu do rámce EU.
4. Zvážit formy offsetové spolupráce, kterou může být dodávka nové technologie a know-how, vzdělání, podpora exportu i marketingu, zaměření na obchody menších či středních objemů a podobně.

Ivan Jemelka