Pane šiditel...

SLOVA

Pane šiditel...

Nevím, není-li to tím, že jako důchodce nepřijdu tak často mezi lidi jako dřív, ale připadá mi, že anekdoty nově nevznikají a vůbec se vyprávějí poskrovnu. Navíc snad docela vymizely ty s augustem, jak pokřikuje: Pane šiditel, pane šiditel! Proč, nevím, zato odpověď na záhadu, kde se vzal v manéži august, si pamatuji ještě z dob svého teatrologického studia. Byla to typická figurka vídeňských frašek (stejně je tomu s kašpárkem, v originálu Kasperle).
Pro ducha národa je možná příznačné, kolik máme na označení téhož - řekněme - stavu synonym. Profesor J. V. Bečka uvádí vedle těch už zmíněných sedm dalších: klaun, harlekýn, paňáca, šašek, bajazzo, blázen, tatrman. Příslušníků tohoto živočišného druhu tedy musí být kolem nás nadbytek, existuje-li tak naléhavá jazyková potřeba.
Pokud jde o výpůjčky z cizích jazyků, všechny - než dostaly pejorativní příchuť - prošly prkny, jež znamenají svět. Ryze český je vedle staršího blázna, který dnes žije v jiných významech, šašek. Jde o slovo, jehož etymologický výklad je složitý. Za jasné lze považovat pouze, že původ nutno hledat v perském pojmenování krále šáh. V Evropě se zabydlilo v souvislosti s hrou, kterou si oblíbili rytíři za křížových výprav. K nám se dostalo prostřednictvím němčiny, o čemž prý svědčí ono koncové -ch. Další vývoj popisuje Václav Machek takto: ...slovo šašek má pak svůj význam asi podle pestrého, šachovaného obleku šašků, ač nejsou vyloučeny ani jiné důvody...
Pan ředitel Václav Pinkava asi netušil, kam až mě svým dopisem zavede. Ocituji ho v úplnosti: Vážený pane, dovolte, abych doplnil Vaši vtipnou úvahu pod hlavičkou "Co dělá prezident?" o jednu důležitou a specificky českou otázku, kterou jste taktně zamlčel. Učitelé učí, řidiči řídí (pokud právě nestávkují)... Ale co dělají ředitelé?
Věcně by na to odpověděli nejlépe oni sami, díky však za záminku k mým oblíbeným - byť amatérským - exkurzům do etymologie. Ale opravdu, hovorový řiditel řídí, měl by tedy spisovný ředitel ředit? Všechno je zamotané, ačkoliv kořeny vedou k podstatnému jménu tak jednoduchému, jako je řád. Existovalo hypoteticky už v praslovanštině, s nazální samohláskou a samozřejmě s r bez háčku. Vývojem slovanských jazyků došlo ke změnám výslovnosti a někde též významu. Z původního významu "náležitý, urovnaný sled nebo soustava věcí" vyvinuly se dva významové okruhy, píše Václav Machek. První ve smyslu pořádek, druhý ve smyslu pořadí. Od řád pochází jednak staročeské řiediti <\>> novočeské říditi, s odvozeninami jmennými řidič, ředitel, dodává, a slovesnými naříditi = svým řízením něco nakázati...
Jedním z odvozených substantiv je úřad a ten nám pomůže s hádankou, co dělají ředitelé? Kdopak v úřadu úřaduje? Přece úředníci, nikoli úřadníci! Došlo vlastně k obdobné hláskové změně jako v případě ředitele. Takže ředitel řídí či, pokud chceme vyjádřit stav, řediteluje. Ředit nemůže, pak by musel mít i slovní původ jiný - adjektivum řídký; souvisí s latinským rarus stejného významu a se slovem rarita, vzácnost, zvláštnost. Ředitel, který ředí, uznejte, by raritou byl; pokud ovšem neobchoduje s vínem. Ale pak mu více padne šiditel z titulku.
IVO VACULÍN