Rok extrémních srážek a povodní

Rok extrémních srážek a povodní

* Letošní rok se zapíše natrvalo po hydrometeorologické stránce do historie České republiky. Na začátku července několik dní na severovýchodní Moravě trvale a silně pršelo, čímž byly zdaleka překonány dosavadní rekordy denních i několikadenních srážkových úhrnů. Od začátku pravidelných měření srážek na území Moravy v roce 1881 se zatím nic podobného nevyskytlo. Tyto extrémní deště pak vyvolaly na celém povodí Odry a dále pak na vlastním toku Moravy a některých jeho přítocích katastrofální rozvodnění, které nemá rozsahem postiženého území obdoby.
Nebýt obrovských povodňových škod v červenci, byly by letošní ekonomické ztráty způsobené všemi ostatními nebezpečnými hydrometeorologickými jevy poměrné malé. Zima sice začala opožděně až ve třetí dekádě loňského prosince, zato však náhle a s větší sněhovou nadílkou, což způsobilo jako vždy u nás dopravní obtíže. Minimální teploty poklesly v několika dnech po Vánocích ojediněle až na -30 řC, čímž v podstatě vyvrcholily mrazy letošního zimního období. To se pak v průběhu rovněž teplotně podnormálního ledna začalo projevovat poruchami vodovodní sítě. Ve druhé lednové dekádě se vytvořila nad naším územím mohutná teplotní inverze, kdy 15. 1. bylo na horských stanicích naměřeno např. na Churáňově a Lysé hoře až 14 řC, zatímco v nížinách zůstaly teploty pod bodem mrazu. Proto také v druhé polovině ledna bylo místo na horách méně sněhu než v nižších polohách. Tato inverze vyvolala velice nepříznivou smogovou situaci, která však na rozdíl od velkého počtu takových dní s nepříznivými rozptylovými podmínkami v předcházejícím dlouhém zimním období 1995/96 trvala jen krátce.
Největší kladná teplotní anomálie letošního roku nastala v únoru s průměrnou teplotou v Praze-Klementinu 4,8 řC (a odchylkou od normálu 4,3 řC). Tím se též zcela vykompenzovaly obě záporné odchylky naměřené v prosinci a lednu. V únoru nám v důsledku tání sněhu pohrozilo menší rozvodnění toků s doprovodem ledových zácp, což se projevilo jen na několika málo lokalitách. Také vichřice v noci z 26. na 27. 2. s nárazy přesahujícími 30 m/s způsobila jen relativně malé škody. Větrné počasí s orkánovými nárazy větru se pak ještě opakovalo 28. 3. a 11. 4. Při březnové vichřici, kdy nárazy na Sněžce dosáhly až 200 km/h, došlo bohužel i ke ztrátě dvou lidských životů.
Teplotně podnormální duben s průměrnou teplotou pro území ČR 4,9 řC (a odchylkou -2,5 řC od normálu) se vyznačoval opakovanými vpády arktického vzduchu od severu s přechodným vytvářením sněhové pokrývky, kdy ranní teploty klesly i pod -5 řC a přízemní minimální až k -10 řC. Tyto pozdní jarní mrazy ovlivnily místy dosti nepříznivě budoucí úrodu některých druhů ovoce.
Další dva měsíce - květen a červen - byly teplotně i srážkově vcelku normální. Během tohoto dvouměsíčního období se nevyskytla na rozdíl od předcházejících let ani žádná ničivá lokální průtrž mračen. Za zmínku snad stojí pouze silné krupobití dne 30. 6. ve Žďáru nad Sázavou.

Srážkové extrémy

Pak ovšem nastoupil červenec, kdy od 4. 7. po přechodu zvlněné studené fronty se spustil déšť postupně s extrémní intenzitou i trváním. Jako by severovýchodní Moravu a částečně i východní Čechy přímo postihly monzuny...
Na některých stanicích spadlo totiž od 5. do 9. 7. tolik srážek jako jindy normálně za půl roku (!). Tuto extremitu lze rovněž doložit následující tabulkou, kde jsou uvedeny pro několik vybraných stanic měsíční úhrny srážek za celý červenec 1997 z území postiženého nejvíce povodněmi. Tyto úhrny se srovnávají s dosavadním rekordním úhrnem (s uvedením měsíce a roku výskytu) a dále se statisticky vypočtenou hodnotou 100leté a 50leté srážky (opakující se v dlouhodobém průměru jednou za 100 či 50 let). V posledním sloupci je pak ještě dlouholetý měsíční červencový průměr.
Již při zběžném prohlédnutí tabulky je okamžitě patrné, že množství spadlých srážek v letošním červenci na celém území Moravy i na vybraných stanicích značně přesahuje dosud nejvyšší naměřené hodnoty za posledních téměř 120 let. Přitom stanice jsou seřazeny pod sebou podle velikosti tohoto rozdílu. Největší rozdíl vykazuje stanice Lysá hora, a to 228 mm mezi úhrnem letošního července 813 (!) a dosavadním rekordem 585 mm z května roku 1940. Pro tuto nejvýše položenou horskou stanici na Moravě jsou také odvozené hodnoty 100letých a 50letých srážek pomocí matematické statistiky ze všech stanic na tomto území nejvyšší. Rovněž pro celé území Moravy je hodnota 100letých červencových úhrnů (184 mm) i dosavadní maximum 216 mm z června 1926 podstatně nižší než letošních 298 mm. Pro stanice Přerov a Olomouc, které se nacházely na jihozápadním okraji oblasti s nejvyššími úhrny v Beskydech a Jeseníkách, už nejsou porovnávané rozdíly tak značné.
Z této tabulky vyplývá zcela jednoznačný závěr, že letošní červencové srážky zejména v horských a podhorských částech severovýchodní Moravy se naprosto "vymykají" dosavadním naměřeným extrémům. Mnozí odborníci proto vůbec odmítají vyslovit z toho učiněný závěr, že se jedná např. až o srážky "tisícileté" s velice nepatrnou pravděpodobností výskytu. Obávají se totiž případu, že by se podobné extrémy mohly opakovat již v dohledné budoucnosti (což nelze bohužel nikdy vyloučit), a nikoliv tedy - laicky nazíráno - až za dalších 1000 let.
O mimořádnosti těchto srážek svědčí nepochybně i následné sesuvy půdy i celých svahů na četných lokalitách, které nejenže nemají pamětníka, ale nejsou dokonce zaznamenány ve zprávách a kronikách z minulých století.

Katastrofa století

Tyto více než 100leté srážky způsobily povodně rovněž překročením 100letých kulminačních průtoků, a to v povodí Odry na řece Bělé, Opavě, vlastním toku Odry a některých úsecích Ostravice. V povodí toku Moravy bylo těchto extrémních průtoků dosaženo na horní Svitavě, Bečvě a několika dalších levostranných přítocích Moravy (Moštěnce a Rusavě). Povodňová vlna s dosud nejvyššími kulminacemi, množstvím odteklé vody a délkou trvání pak vlivem rozsáhlých inundací a místy i protržených hrází postupovala zvolna až do míst, kde řeka Morava opouští ČR. Na území Moravy se do povodňové situace nezapojila pouze povodí toků na západě a jihozápadě, a to zejména Oslava, Jihlava a Dyje. Při této živelní pohromě přišlo o život více než 50 lidí a celkové škody přesáhly 60 miliard Kč. Pro srovnání: Naposledy došlo v ČR k největším povodňovým škodám kolem dvou miliard Kč v roce 1981.
Pro úplnost je nutno se ještě zmínit o další velké povodni, avšak mnohem menšího rozsahu, která po vydatných srážkách v Krkonoších (např. na Labské boudě spadlo během 18. a 19. 7. celkem 239 srážek) postihla horní Labe. Na vodním díle Labská pod Špindlerovým Mlýnem zaznamenali 19. 7. kulminaci 220 m3/s, čímž byl rovněž překročen 100letý průtok.

Proč tolik vody?

Při analýze srážkoodtokových vztahů se u případů dešťů s mimořádně velkou intenzitou došlo k nezpochybnitelnému závěru. Čím je statisticky vyhodnocená extremita srážek větší (např. srážky 100leté jsou extrémnější než 50leté, viz uvedená tabulka), tím relativně menší je vliv vegetačního krytu a zasakovací schopnosti půdy na snížení odtoku z postiženého povodí. Z tohoto důvodu by nás proto nezachránilo před letošní obrovskou povodní v ekologickém smyslu např. lepší hospodaření v lesích, na zemědělských půdách apod.
Poněkud větší povodňovou ochranu skýtá zvýšená retenční (zadržovací) schopnost vodohospodářských nádrží, úprav toků a inundačních území. Zejména pak výstavba ochranných nádrží spolu s využitím těchto inundací (např. poldrů) je v podstatě jednou z nejúčinnějších možností ochrany proti povodním. Tento příznivý vliv měly při letošních záplavách zejména vodní díla Slezská Harta a Kružberk na toku Moravici, Vír na Svratce a v povodí Labe Rozkoš a Les Království.
Vliv přehrad je též nezastupitelný zadržováním unášených předmětů (splaví), které často způsobí ucpání koryta s následným dalším zhoršením povodňové situace v některých lokalitách. Budování dalších přehrad, mnohdy bohužel nepříznivě zasahujících do ekologie krajiny, však vyžaduje značné finanční náklady a setkává se i s nepochopením u obyvatelstva.
Tím jsme se jen letmo dotkli velmi složité problematiky, v níž názory odborníků mohou být značně rozdílné. Z tohoto důvodu se proto uskutečnila nedávno v listopadu konference v Brně na téma Povodně a krajina '97, ze které vyšel rozsáhlý sborník podnětných příspěvků našich i zahraničních odborníků.

Po srpnu příznivý i podzim

V srpnu jsme se dočkali jakési kompenzace za červencové pohromy. Jeho průměrná teplota činila v Praze-Klementinu 21,5 řC (s odchylkou od normálu 2,5 řC), čímž se stal třetím nejteplejším srpnem v tomto století (za případy v roce 1992 a 1944). Vysoký počet letních dnů (23) s denními maximy nad 25 řC spolu s podnormálními srážkami byl velice příznivý pro prázdninové rekreace.
Srážkový deficit se pak ještě zvýšil během září, kdy na území ČR spadlo jen 26 mm, což je 47 % dlouhodobého normálu. Toto dvouměsíční suché a teplé počasí rovněž s nadnormálním počtem hodin slunečního svitu, které pokračovalo až do první říjnové dekády, umožnilo provádět v pohodě zemědělské práce. Toto až přespříliš dlouhé sucho a teplo však zřejmě vůbec nevyhovovaly růstu hub. Staří houbaři (i autor článku) se shodují na tom, že tak hubené podzimní úlovky z lesa opravdu nepamatují desítky let. (Prý už ani ryby nebraly.) Definitivní konec houbám učinilo chladno v druhé polovině října s ranními mrazy, které vyvrcholily v jeho posledních dnech s teplotami i pod -10 řC.

Jaká bude letošní zima?

Na tuto otázku by nám asi nedal odpověď nikdo ze špičkových odborníků, kteří se na začátku prosince účastnili mezinárodní konference v japonském Kjótu o stavu ovzduší a skleníkovém efektu. Většina z nich se domnívá, že současné globální oteplování bude s velkou pravděpodobností dále pokračovat. Také u nás došlo v posledních desetiletích k relativně značnému zvýšení teplot. To však ještě nemusí být způsobeno jen skleníkovými plyny, nýbrž zejména dlouhodobým přirozeným kolísáním atmosférické cirkulace nad střední Evropou. Např. v Praze-Klementinu naprosto převládly od zimního období 1970/71 (prosinec až únor) až dosud zimy teplotně nadnormální v 81 % případů. Z toho by se dalo usuzovat, že podle této pravděpodobnosti je tedy větší "šance" opět na teplý průběh příští zimy. Avšak dlouhá a mrazivá zima 1995/96 ukončila před tím nepřerušovanou sérii osmi teplotně nadnormálních zim. A ta poslední už byla normální. Takže - kdož ví?

Vilibald Kakos

Měsíční úhrny srážek v červenci 1997 v porovnání s dosavadními maximy na území Moravy
Stanice červenec Dosavadní 100letý 50letý červencový
1997 měsíční maximum úhrn úhrn dlouholetý průměr
Lysá hora 813 585 584 523 217
květen 1940
Ostrava 366 227 224 207 101
červenec 1996
Opava 283 228 212 195 96
červen 1926
Přerov 233 219 180 168 92
červen 1926
Olomouc 229 224 194 180 88
červen 1926
celé území 298 216 184 168 95
Moravy červen 1926