Kdybych jen vodu pila, nezhubnu

Kdybych jen vodu pila, nezhubnu

O podobných názorech korpulentních dam si "štíhlíci" myslí své a v duchu dodávají: Tak se, holka, nepřecpávej a uvidíš. Jak to s obezitou opravdu je, se ptáme předsedy České obezitologické společnosti docenta Vojtěcha Hainera z IV. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

O obezitě se v odborných kruzích začíná důrazněji mluvit jako o závažném zdravotním problému, který sužuje stále více lidí. Laici ji považují spíš za (ne)estetickou záležitost. Kde je pravda. Je třeba se obezitou vůbec zabývat?

Během posledního desetiletí došlo k nárůstu prevalence (výskytu) obezity například v USA a Velké Británii o 10 procent. Země střední a východní Evropy si "laťku" výskytu obezity tradičně udržují na velmi vysoké úrovni a u nás, v České republice, má nadváhu dokonce více než polovina obyvatel ve věku 20 - 65 let, obezitou trpí 20 procent žen a 16 procent mužů. Počet obézních se výrazně zvětšuje i v tzv. rozvojových zemích, kde dříve měli problémy spíše opačné.
Proč se vlastně obezitou zabývat? Vůbec tady nejde o nějaké estetické záležitosti, ale o to, že nadváha má své významné zdravotní důsledky, ať již to jsou onemocnění kardiovaskulární, metabolická (cukrovka, dna, hyperlipémie), vysoký krevní tlak, onemocnění pohybového aparátu. Nemluvě o depresích, které významně snižují kvalitu života. Invalidita u kardiovaskulárních chorob a u onemocnění pohybového aparátu souvisí s nadváhou u 25 procent mužů a 50 procent žen. Ekonomický a sociální dopad obezity je zcela jasný.

Takže obezitu je třeba považovat za nemoc se vším všudy?

Samozřejmě. Bohužel nejen mezi laiky, ale i zdravotníky a tvůrci zdravotní politiky se obezita jako nemoc podceňuje. Přitom se dnes už ví, že náš hmotnostní index je až ze 40 procent ovlivňován dědičnými faktory. Je známo na dvacet genů, které nějakým způsobem ovlivňují buď energetickou úspornost, nebo schopnost spalovat tuky, nebo i výběr potravy. Pravděpodobně je geneticky ovlivňována i spontánní pohyblivost jednotlivce.

To je ale skvělá zpráva! Za mou tloušťku nemůže moje lenost a přejídání, ale geny. Už běžím pro další dort...

Tak to by nebylo nejlepší. Naopak, máte-li gen, který člověka předurčuje k nadváze, a začnete mu podstrojovat, tedy budete-li si dopřávat potravu s velkým množstvím tuků, nebudete se aktivně hýbat, máte jistotu, že se obezita u vás objeví.

Je geneticky ovlivněna i schopnost hubnout? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že nezhubnou a nezhubnou, kdyby drželi sebepřísnější dietu?

V Kanadě dělali pokus s jednovaječnými dvojčaty, která po dobu sto dnů dostávala vysoce energetickou potravu. Ukázalo se, že páry dvojčat přibíraly nápadně stejně. Některý pár třeba 12 kg, jiný 4 kg.
My jsme dělali obdobnou studii, zkoumali jsme schopnost redukovat váhu. A opět se ukázalo, že podobnost uvnitř párů je nápadná. Některý pár zredukoval 9 kg v odpověď na měsíční redukční režim, jiný, za stejných podmínek, jen 3 kg. Genetický faktor je zde velmi výrazný a obezitu je třeba považovat za nejčastější metabolickou poruchu dneška.

Jak se díváte na nabídku zázračných pilulek, diet, magnetických pásů a podobných kouzel, s jejichž pomocí zaručeně zhubneme? Jak na kult štíhlosti?

Touha po manekýnkovské štíhlosti vyvolává více zla než dobra. Dopadá většinou na mladé dívky a ženy s normální váhou, které drží naprosto nesmyslné diety, jež nakonec často vedou až k poruchám příjmu potravy. Procento anorexiček, které si díky kultu štíhlosti ničí zdraví, bohužel velice nápadně roste. Dietománie je tragédie, za níž jsou většinou různé komerční aktivity. Jakékoliv neadekvátní omezování příjmů potravy je nefyziologické a může vyvolat velké problémy. Většina diet nabízí rychlé zhubnutí, ale už neříká, že jde například o úbytek vody nebo svalové hmoty, což je obojí velmi nebezpečné.

Co si ale počít, trápí-li nás kila navíc?

Česká obezitologická společnost vypracovala systém léčby obezity, který zahrnuje redukční kluby, obezitologické poradny, národní centrum a obezitologické jednotky pro diagnostiku a léčbu obezity v regionech. Tento systém by měl zaručit dostupnost adekvátní péče. Tady by měli odborníci každému, s ohledem na stupeň jeho obezity a zdravotní stav, poradit způsob léčby. Včetně diety, pohybové aktivity, behaviorální intervence, farmakoterapie, chirurgické léčby atd. Jeho jedinečnost byla oceněna v mezinárodních odborných kruzích, doma se mu, bohužel, velké podpory nedostává.

Než ale najdu odvahu (a čas) takovou poradnu navštívit?

Změňte životní styl. Místo autem choďte do práce pěšky, nejezděte výtahem, místo televize se jděte projít. Cvičte, plavte. Dávejte si pozor na "uďobávání" krekrů při jednáních, popíjení alkoholu. Myslete na to, co jíte a jak jíte. Je lépe začít včas než se později trápit svým vzhledem a nemocemi.
MARIE POLANECKÁ