Leptospiróza není nějaká exotická nemoc

Leptospiróza není nějaká exotická nemoc

V souvislosti se záplavami a úklidem po nich se objevily zprávy o nemoci, která je pro většinu laiků zatím zcela neznámá. Co to je za onemocnění, jsme se zeptali MUDr. Vladimíra Polaneckého, hygienika hl. m. Prahy.
Leptospiróza je závažné onemocnění, které se řadí mezi zoonózy, neboli nemoci přenášené ze zvířat na člověka. Nejčastěji dochází k přenosu buď přímým kontaktem s hlodavcem, ať již živým (kousnutí), nebo uhynulým (zanesením bakterií-leptospir drobnými trhlinkami v kůži), ale udává se i přenos kůží neporušenou.

Můžete být konkrétnější?

Zvláštním a v našich podmínkách nejčastějším způsobem je získání nákazy stykem kůže, nejčastěji dolních i horních končetin s močí hlodavců, potkanů, krys, ale i hrabošů. Ta obsahuje značné počty leptospir, které pak pronikají do organismu člověka. Zdrojem mohou být i jiná divoce žijící zvířata, třeba jezevci. Leptospiry lze nalézt i u dobytka a psů, kteří se nakazili pravděpodobně také po styku s hlodavci.
Konkrétně se nákaza získá například při práci v mokřinách při sklizni - nemoc se pak nazývá žňová nebo Blaťácká horečka - proniká z vody kontaminované močí hrabošů polních trhlinkami na ploskách nohou. Toto onemocnění způsobené jednou z leptospir má průběh chřipkovitý a postižení organismu nebývá těžké.

Může se tedy zdát, že vlastně o nic nejde?

Další z leptospir - Leptospira icterohaemorragica způsobuje těžké a často smrtelné onemocnění, Weilovu žloutenku. Onemocnění se projevuje po inkubační době 2 - 20 dnů bolestmi hlavy, zimnicí, svalovou slabostí, vysokou teplotou, zánětem spojivek. V druhé fázi se přidává vyrážka, krvácení do kůže, pak, bez včasné diagnózy a léčby, začínají selhávat játra, ledviny, plíce a oběhový systém. Až ve 40 % případů pacient umírá.

Veřejnosti jsou známy již dva případy úmrtí na Weilovu žloutenku na severní Moravě. Dalo se jim nějak předejít?

Epidemiologové upozorňovali i ve sdělovacích prostředcích na nutnost dostatečné ochrany zdraví při odstraňování následků záplav, bohužel to však někde nebrali dostatečně vážně. Snad proto, že nemoc není ve veřejnosti příliš známá. Při manuální práci, navíc v nepřehledném terénu plném nástrah (hřebíky, ostré hrany), kde může snadno dojít k poruše integrity kůže, by mělo být samozřejmostí používání základních ochranných pomůcek - rukavic, holínek. Podceňování nebezpečí není na místě.
Za takových výjimečných situací, jako jsou záplavy, je nezbytné být raději dvojnásobně opatrný, a když už dojde k poranění, nepodceňovat potom i zdánlivě banální příznaky onemocnění a raději co nejdříve vyhledat lékaře.
Jiná ochrana není.

Máte ještě jinou radu, jak se vyhnout zoonózám?

Hlodavci jsou pro nás vždy nebezpeční, proto bychom neměli kontakt s nimi podceňovat. Přenášejí i další nemoci, například salmonelózu, tularemii, jsou rezervoárem vztekliny. Nakazit se můžeme i požitím jídla a pitné vody, jež byly kontaminovány močí hlodavců, při koupání v malých neznámých stojatých vodách. Přenos je možný i tehdy, když svému psovi či kočce odebíráme ulovenou "myšičku" nebo když vyjímáme hlodavce z pastí. Nemáme-li rukavice a ruce si neomyjeme a eventuální i nejmenší oděrky důkladně neošetříme jodisolem, hazardujeme se svým zdravím. Stokrát se nemusí nic stát, ale po stoprvé můžeme mít smůlu. (map)