Čistý export je rozhodujícím zdrojem zvyšování domácího produktu

Koruna bude pod asijským tlakem

Čistý export je rozhodujícím zdrojem zvyšování domácího produktu

* Odhady hospodářského růstu pro rok 1998 pocházející od nezávislých analytiků se pohybují nejčastěji v intervalu dvě až 2,5 procenta, v některých případech dokonce až na úrovni tří procent. Po loňských negativních zkušenostech s příliš nadhodnocenými odhady je letos nejskeptičtější Ministerstvo průmyslu a obchodu, jehož odhad leží hluboko pod dvěma procenty.
Třebaže vývoj v posledních měsících minulého roku přinášel pro letošek jisté důvody k optimismu, zejména relativně dynamický růst průmyslové výroby a pozitivní strukturální změny, pohybujeme se po velmi úzké hraně.
Skeptický odhad MPO se může ukázat jako velmi realistický. Budeme-li zkoumat hlavní zdroje očekávaného růstu, nalezneme pravděpodobně pouze jediný, a tím je čistý export. Spotřeba i tvorba fixního kapitálu budou v důsledku fiskální a monetární restrikce spíše klesat. Spřežení, v němž táhne pouze jeden kůň, je vždy poněkud riskantní záležitost, protože tento kůň může onemocnět nebo se prostě jen vyčerpat a kočár se zastaví. Čistý export je kromě jiného funkcí míry znehodnocení devizového kursu.
Vzhledem k údajům o zahraničním obchodě z posledních dvou měsíců, jež indikují dosti citelný pokles dynamiky zlepšování bilance běžného účtu je pravděpodobné, že současná úroveň devizového kursu nezaručuje konvergenci k vyrovnanosti běžného účtu. Tento argument podporují rovněž zkušenosti zemí, jež nedávno provázely podobné problémy s vnější rovnováhou a jejichž měny znehodnotily mnohem výrazněji než koruna.

Vliv asijské krize

Jedním z hlavních faktorů, jenž bude v tomto roce negativně ovlivňovat exportní dynamiku, jsou dopady asijské finanční krize. Volný pád tamějších měn, které během několika posledních měsíců oslabily o desítky procent, přinese zřejmě několik důsledků. Ty s různou intenzitou nepříznivě ovlivní české exportéry.
Prvním z těchto dopadů bude značné omezení exportních možností pro domácí exportéry v tomto regionu. Ačkoli jihozápadní Asie nepatří mezi nejdůležitější destinace našeho vývozu, měl tento region ještě v loňském roce z exportního hlediska poměrně slušnou perspektivu. Někteří naši exportéři, kteří jsou vystaveni úvěrové expozici v této oblasti, mohou na vlastní kůži zažít pokles schopnosti splácet závazky jejich partnery.
Další faktor, jehož dopad je v daném okamžiku těžko predikovatelný, je pokles světové konjunktury a růstu, a to zejména v zemích, které do jihovýchodní Asie hodně exportovaly. Tento zprostředkovaný efekt by samozřejmě snížil světovou poptávku po českém exportu.
Třetí dopad asijské krize, který považuji za nejvážnější, bude značný nárůst cenové konkurence ze strany těch asijských producentů, jež přežijí finanční krizi a zachovají si schopnost vyrábět. Uvědomíme-li si, o kolik poklesl třeba korejský won, může být konkurence Korejců na světových trzích například pro mladoboleslavskou Škodovku poměrně vážným problémem.

Koruna

Jediným řešením, jež umožňuje udržet nebo dokonce zvýšit exportní dynamiku (podle některých předpovědí by export měl v roce 1998 růst reálně o více než pět procent proti zhruba tříprocentnímu růstu v roce 1997), je dostatečně výrazné znehodnocení kursu koruny. To by vzhledem ke kursovému režimu, který teoreticky umožňuje volný pohyb koruny, neměl být velký problém. Koruna by prostě pružně znehodnotila v okamžiku, kdy by se ukázalo, že snižování deficitu běžného účtu platební bilance ustalo či ustává. To je také schéma, s nímž většina předpovědí počítá. Nicméně tak jednoduchá situace není. Je zde především centrální banka se svým finančním cílem, který jí neumožňuje smířit se s jakýmkoli kursovým vývojem.
Dá se očekávat, že v případě výraznějších depreciačních tlaků (řekněme v řádu pět procent a více) bude centrální banka korunu hájit a nezaváhá ani před drastickými úrokovými opatřeními. Centrální banka nemá jednoduchou pozici a její situaci při eventuálním depreciačním tlaku komplikuje určité rozpoznávací zpoždění. Nikdy není dopředu zcela jasné, zda tlak na znehodnocení vznikl z fundamentálních důvodů či zda se nejedná pouze o destabilizační spekulaci způsobenou psychologickými faktory. Cíl čisté inflace v úrovni 6,5 procenta ani neumožňuje centrální bance zamýšlet se nad důvody, jež k případnému tlaku na korunu vedly.
Jestliže se koruna dostane pod tlak, což je více než pravděpodobné, potom dostatečně tvrdá restrikce může s velkými náklady znehodnocení odložit. Největším nákladem by zřejmě byl právě pokles exportní dynamiky, doprovázený výraznějším poklesem ostatních složek agregátních výdajů, a tudíž i hospodářský růst nižší, než většina předpovědí počítá.

Vladimír Kosmata, oddělení analýz, Komero, s. r. o.