Nebourat, ale rozumně stavět

Nebourat, ale rozumně stavět

(bal)
Co nám za první měsíc své vlády předvedla sociální demokracie, vzbuzuje spíš obavy než naději na vyřešení současných problémů. Ty už ostatně přesně pojmenovala ještě loňská Klausova vláda ve svých balíčcích. Návrhy na zastavení nebo zbrzdění privatizace dosud státních podílů v podnicích a dosazení sociálních demokratů do jejich vedení zavání už překonanými časy. Nová vláda by si měla uvědomit, že přebírá z rukou bývalých pravicových vlád věc nejcennější - a tou je tržní mechanismus. Pravda však je, že při jeho zavádění se nadělaly chyby, které je nyní třeba vyřešit.
ČSSD dostala do rukou rozestavěný dům nebo vlastně celé město, které před ní pravicové vlády lopotně nejen stavěly, ale musely vymyslet, navrhnout a ještě před začátkem stavby se zbavit spousty harampádí sloužícího ke stavbě Potěmkinových vesnic.
Po roce 1990 se v zemích bývalého východního bloku rozjel vlastně obrovský experiment, který nemohl stavět na historických zkušenostech. Žádné totiž nebyly. Totálně zestátněná česká a slovenská ekonomika se v přechodu na princip trhu zapotila nejvíce. Malé obchody, o které šlo v malé privatizaci, byly totiž v Polsku a v Maďarsku stále soukromé.
Po téměř osmi letech lopotné práce, kdy se leccos také příliš nepodařilo, by tedy neměla ČSSD jenom poukazovat na chyby, ale vyhrnout si rukávy a vyspravit díry, kudy do té křehké stavby fouká. Bylo by to totiž fér. Nikdo neví, jak labilní stavbu by ona sama v těch letech plných tápání postavila.
Voliči, kteří jí dali nejvíc hlasů, od vlády ČSSD čekají napravení toho, co pokulhává. V zájmu nás všech je, aby nešlo o vymlouvání se na chyby předchůdců a odbourávání tržních cihel, ale o stabilizaci už položených základů.