Rentabilita podniků stále nedostačuje

ANALÝZA

Rentabilita podniků stále nedostačuje

Výsledky odvětvového hodnocení emitentů českého kapitálového trhu ČEKIA-CRA Ranking zveřejňují HN pravidelně. Tentokrát přinášíme závěry hodnocení sestaveného na základě auditovaných hospodářských výsledků za rok 1997 včetně posouzení globálních tendencí i situací v jednotlivých sektorech. Společnosti jsou hodnoceny na základě dosažených hospodářských výsledků podle 16 poměrových ukazatelů ve čtyřech oblastech tak, aby byla posouzena jejich celková ekonomická přitažlivost a zhodnocena bonita jejich hospodaření s ohledem na aktuální situaci v odvětví.
Celková situace sledovaného vzorku podniků nebyla v roce 1997 dobrá. Pokračovaly negativní tendence v podobě vzrůstající zadluženosti a slábnoucí likvidity podniků. Ke zlepšení naopak došlo, pokud jde o využívání majetku společností. Nejzajímavějším ukazatelem hospodaření samozřejmě zůstává rentabilita podniků, která se v roce 1997 mírně zlepšila.

Zlomová ziskovost podniků?

Průměrná rentabilita podniků jako celku se v minulých letech neustále snižovala a zatím kritického dna dosáhla v roce 1996. V minulém roce došlo u sledovaného vzorku podniků k mírnému růstu všech ukazatelů ziskovosti. Z konečných dat roku 1997 vyplývá nejen potěšitelný nárůst rentability vlastního jmění (ROE) a návratnosti celkového investovaného kapitálu (ROI), ale hlavně mírné zlepšení rentability provozní činnosti podniků (ROOC), která ukazuje na zisk z "jádrových" operací firem nezatížených strukturou financujícího kapitálu a mimořádnými výnosy. I přes tato stále jen mírná zlepšení je třeba charakterizovat úroveň dosahované rentability podniků jako zcela nedostatečnou. Není srovnatelná ani s alternativní výnosností investic (např. vklady u bank při nižším riziku investice) ani s udržením stávajícího majetku akcionářů (v kontextu k reálným cenám při zahrnutí inflace). Rovněž ukazatel návratnosti investic dosáhl mírného zlepšení. Jeho hodnota 4,62 však znamená, že investované peníze se podniku vrátí až za více než 22 let
U všech druhů rentabilit lze také vysledovat zajímavou cykličnost, kdy ziskovost podniků je rostoucí od 1. do 3. kvartálu v roce a následně ve 4. čtvrtletí vždy klesá téměř k nule. Důvodem v tomto případě pravděpodobně není jen potenciální daňová úspora, ale hlavně realizace investic v posledních obdobích kalendářního roku, odpis nedobytných pohledávek a tvorba rezerv na příští účetní období.
Z hlediska výdělečnosti se jako nejpřitažlivější jeví odvětví skla, bižuterie a keramiky. Jedině podniky z tohoto odvětví jsou ještě schopny přitáhnout pozornost investorů, neboť jejich průměrná čistá návratnost vlastního kapitálu je okolo sedmi procent. Toto odvětví bylo v roce 1997 daleko před jinými odvětvími. Jako zajímavé se dále jeví podniky z oblasti energetiky, u kterých však bohužel můžeme stále ještě zaznamenávat negativní trend vývoje rentabilit. Rentabilita vlastního jmění u nich byla v roce 1997 na úrovni necelých 2,5 %. Na opačném konci výdělečnosti se pak krčí subjekty podnikající v oborech hospodaření s dřevem, v odvětví textilu či strojírenství.

Lepší se hospodaření s majetkem

Od roku 1993 se neustále zlepšuje využívání majetku. Jde jak o jeho celkové využívání, které měří výši aktiv s ohledem na těmito aktivy vyprodukované výnosy, tak i doby obratu zásob a pohledávek. Pouze doba obratu krátkodobých obchodních závazků zůstává po dobu sledování zhruba stejná. Avšak i přes pozitivní trend dosahuje efektivita využívání majetku obecně nedostatečných hodnot. Průměrný obrat aktiv zdaleka nedosáhl standardně doporučované minimální hranice, aby v daném kalendářním roce vyprodukoval výnosy alespoň ve stejné výši, jakou má on sám. Totéž můžeme říci o obratu pohledávek.
Příčinou lepšícího se využívání majetku je jak jeho odprodej a možné "stárnutí" v kontextu nově prováděných investic (saldo se projeví v nižší účetní ceně stálých aktiv), tak i druhá strana ukazatele, tedy zvyšující se tržby podniků, které rostou rychleji než majetek je produkující. Pozitivním rysem je rovněž zkrácení doby obratu zásob, způsobené jejich prodejem, odpisem i skladovou optimalizací, a hlavně zkrácení doby obratu pohledávek, která i přes zkreslení s odpisy a prodejem nedobytných pohledávek ukazuje na lepší řízení pohledávek i na důraz při výběru obchodních partnerů u sledovaných podniků. Doba obratu pohledávek se od roku 1993, kdy dosahovala u sledovaného vzorku podniků téměř 100 dnů, snížila o více než 30 dní. Přesto je v kontextu praktického obchodního styku neúměrně dlouhá a značí na problémy s jejich vymáháním. Na základě srovnání s dobou obratu obchodních závazků, která činí průměrně 55 dní, je navíc zcela zřejmé, že většina neplatících nebo pozdě platících firem je mimo seznam podniků hodnocených v ČEKIA-CRA Rankingu.
Pro přehled uvádíme též pořadí odvětví dle celkového využívání aktiv, které víceméně koresponduje s odhady v teoretických příručkách. K produkci výnosů tedy nejlépe využívají svá aktiva podniky z odvětví obchodu, potravin a dopravy a spojů, na druhou stranu z hlediska technologických potřeb se zcela logicky nejhůře jeví podniky těžební a infrastrukturní společnosti.
Činnost podniků je rok od roku více financována cizími zdroji. Přestože společnosti podnikají v prostředí poměrně vysokých úrokových sazeb, což je zcela zřejmé např. z porovnání rentability vlastního kapitálu a průměrných sazeb zápůjčního kapitálu, a banky jako zapůjčovatelé cizího kapitálu mají stále větší problémy s vymáháním poskytnutých úvěrů, roste celková zadluženost podniků téměř nepřetržitě od roku 1994 (v průběhu roku 1993 se snižovala). Podniky nejsou často schopny si na zapůjčené peníze vydělat, což přibližuje i ukazatel krytí finančních nákladů nebo z oblasti likvidity vypůjčené finanční krytí cizích zdrojů, přesto i nadále zvyšují svou zadluženost (ta se u sledovaných podniků od roku 1994 zvedla o 10 %) a banky jsou zřejmě i nadále ochotny věřit ve splacení jimi poskytnutých prostředků. Pro zajímavost můžeme uvést, že finanční krytí cizích zdrojů dosáhlo v roce 1997 hodnoty 12,6, která znamená, že podniky jsou schopny svými výdělky splatit přijaté cizí zdroje nejdříve za zhruba 8 let, což je sice reálná lhůta ukazující možnosti podniků, nicméně tato lhůta je ve srovnání s obvyklými požadavky bank značně delší a ukazuje tak na neakceptování stavu ekonomiky ze strany poskytovatelů cizího kapitálu.
Dynamická stránka splácení závazků sledovanými podniky je tedy stále více napjatější, přesto z pohledu statické struktury financování podnikového majetku můžeme stále ještě mluvit o relativně konzervativním přístupu. Ukazatel krytí stálých aktiv, který poměřuje dlouhodobý majetek s dlouhodobými zdroji na tento majetek přijatými se i přes svůj negativní trend stále ocitá na relativně slušné úrovni. Jak je z popisu zadluženosti vidět, podniky ne-lze obecně vinit z přílišného využívání cizích zdrojů, které by bylo neúměrně vyšší oproti jejich světovým konkurentům, ale vysoce je zatěžují náklady za tyto cizí zdroje, jež jsou dále příčinou napjaté finanční situace podniků a následného využívání "krátkých" finančních prostředků (viz doby obratu krátkodobých pohledávek a závazků) nebo prodlužování dob splatností u jimi vypůjčených cizích prostředků.
Velice zajímavým je v současné době i srovnání jednotlivých odvětví podle zadluženosti podniků v něm působících. Průměrně nejnižší podíl cizích zdrojů využívají ke svému podnikání firmy z odvětví služeb, zemědělství a těžby nerostů, na druhou stranu mezi nejvíce zadlužené patří zcela pochopitelně podniky z oblasti obchodu, dále pak potravinářské společnosti a podniky vyrábějící nápoje a tabák.

Likvidita slábne

Se zadlužeností též poměrně úzce souvisí i likvidita podniků, tedy jejich schopnost pokrýt svým krátkodobým majetkem krátkodobé cizí zdroje firmy. Spolu s jmenovanou napjatější situací podniků můžeme jen potvrdit neustále se snižující likviditu českých podniků, která znamená jejich horší schopnost splácet své krátkodobé závazky. Veškeré standardní ukazatele likvidity vykazují stálý pokles svých hodnot, ať jde o likviditu 1., 2. či 3. stupně. Z těchto veličin tedy můžeme vyčíst, že krátkodobý majetek firem, sestávající dle druhu ukazatele z disponibilních peněz, krátkodobých pohledávek a zásob, roste pomalejším tempem než nárůst jejich krátkodobých závazků. To znamená stále větší neschopnost podniků splatit zpeněžením svých krátkodobých aktiv, u nichž navíc můžeme vést diskuse o jejich reálné hodnotě (např. krátkodobé pohledávky), veškeré přijaté krátkodobé dluhy a závazky. Tato skutečnost jen podporuje domněnku pokračování špatné platební morálky většiny českých průmyslových subjektů i do budoucna.
Vezmeme-li v úvahu například ukazatel likvidity 2. stupně (L2), který srovnává hodnotu disponibilních peněz a krátkodobých pohledávek vůči krátkodobým závazkům společnosti, v čase se neustále snižuje a od roku 1996 se standardně pohybuje pod hranicí 1. To znamená, že podniky při použití svých disponibilních prostředků a při prakticky nerealizovatelném inkasu krátkodobých pohledávek v jejich plné výši by stejně nevyrovnaly veškeré své krátkodobě splatné závazky. Na jejich úhradu by tedy musely získat peníze například prodejem dalších částí majetku. Tuto situaci potvrzuje i podíl čistého pracovního kapitálu na oběžných aktivech, který neustále klesá (v roce 1997 činí zhruba 38 %) a značí stále menší procento skutečně se obracejících a vydělávajících peněz na celkovém majetku firmy. V doporučovaných hranicích ukazatele likvidity 2. stupně se pohybují zejména podniky z odvětví služeb, energetiky a těžby nerostů, mezi řadu problematických pak patří podniky obchodu, elektrotechniky a odvětví nápojů.

Ing. Dagmar Vránová, ČEKIA,
Ing. Petr Vinš, Czech Rating Agency