Středozemský esprit maďarského Szentendre

Středozemský esprit maďarského Szentendre

* Silnice z Budapešti je rozbitá, výmoly následují jeden za druhým, stejně jako nespočetné památky z římských dob rozeseté mezi domy, parkovišti i pod mosty. Tudy vyjíždějí na víkend či jen výlet chataři a turisté do malebného městečka Szentendre. Po dálnici číslo 11 se sem dostanete za dvacet minut, ale také za hodinu - pokud vyrazíte v pátek. Vlakem cesta uběhne za půlhodinku.
Dvacetitisícové městečko je typickým výletním cílem vhodným nejen pro milovníky vodních sportů, ale i pro rybáře. Budapešťané si tu v pronajatých nebo vlastních domcích a chatách na břehu Dunaje užívají volných chvil a prázdnin. Tehdy se počet "obyvatel" ztrojnásobí.
Zahraniční návštěvníci hlavního města Maďarska sem přijíždějí jen na skok. Téměř všichni jsou překvapeni malebností a stylem městské zástavby a čilým ruchem, jenž si v ničem nezadá s městečky u Středozemního moře. Stejně jako tam i tady vládne modrá. A když ne na moři, tak na obloze, rámech oken, balkónech a židlích.
Místní kavárny, samozřejmě modrobílé, si v ničem nezadají s řeckými. Poutají naši pozornost pnoucím vínem, vynikající kávou a marcipánem, jehož výroba má v Szentendre více než stoletou tradici.
Ke středomořskému se blíží i klima, velmi mírné a v létě takřka bez dešťových srážek. Příčinou je blízkost Pilišského masivu, jehož terény jsou s oblibou využívány vysokohorskými turisty. Hory zadržují dešťové mraky přicházející od severu.
Szentendre je městem kultury a muzeí, kterých lze spolu s výstavními síněmi napočítat čtrnáct. Po celý rok tu pracují kreslíři, malíři a sochaři, pro něž se pitoreskní městečko stává alespoň na čas druhým domovem. A v době prázdnin se město stane pravým maďarským muzeem pod širým nebem, přehlídkou lidových umění a tradic z karpatského regionu.
První obyvatelé, Ilyrové, si vybrali velmi strategické místo na břehu Dunaje. Posléze je vystřídal keltský kmen Eravisců a za římské nadvlády vzniklo římské město, které Augustus pojmenoval Ulcisia Castra. To proto, že v hustých okolních lesích ohrožovalo obyvatele velké množství vlků a jméno vlčí tábor či hradiště bylo více než příhodné.
Už tehdy vznikl starý střed města na vyvýšenině a další satelitní výstavba na okolních svazích. K obraně sloužily kromě valů i strážní věže. Vše bylo zničeno do základů při migracích národů v pátém století po Kristu. To, co zůstalo, lze nalézt například na Szentenderském ostrově v Dunaji, který se táhne od severních hranic Szentendre směrem na sever. I tady panuje čilý turistický ruch.
Maďaři poprvé zmiňují Szentendre v roce 1009. Nová výstavba kopíruje římský pravzor a rozkládá se na kopci kolem kostela. Ten byl zasvěcen svatému Ondřeji, po kterém bylo město pojmenováno Szentendre (Ondřejov). Ve 14. století se opevněné město nacházelo mezi dvěma vládnoucími středisky, Budou a Visegrádem. Jeho význam rostl. Slibnému rozkvětu zasadili smrtelný úder Turci a počet obyvatel rapidně poklesl.
V době reformace se obyvatelé města přestěhovali z pravého břehu Dunaje na Szentenderský ostrov. V té době sem přišlo i mnoho protestantských utečenců ze Srbska a Německa. Postavili několik kostelů, které nesou dodnes srbská jména nebo jsou psána dvojjazyčně. Jedním z nich je například Opovačka crkva či Beogradska crkva, ta druhá je ovšem pravoslavná.
Každá skupina si osídlila "svou" část města a vznikly jakési komunity udržující vyznání a zvyky rodných zemí. Postupem doby byly postaveny zděné kostely náhradou za dřívější dřevěné. Město pomalu získávalo renomé díky obchodu s vínem a řemeslnými výrobky. Domy bohatých obchodníků stály na ulicích Péter-pál, Dumtsa Jeno a Bercsényi. Srbové sídlili na hlavním náměstí (Fo tér). Okolo nich ve středu města bydleli Dalmatinci, kteří vesměs pěstovali a prodávali víno. Srbové se však postupně vraceli domů, a tak v roce 1815 jich tu zůstalo jen 42 procent a v roce 1890 jen 19 procent celkového počtu obyvatel. Místo nich se tu usadilo mnoho Čechů a Slováků.
Jak městečko v 18. století vzkvétalo, o to více posléze upadalo. Poslední pohromou bylo zničení vinné révy nákazou choroby phylloxera. Po zavedení železnice z Budapešti v roce 1888 sem začali jezdit Budapešťané. O rozvinutějším turismu lze však hovořit až v posledních dvaceti letech.

Hana Bořtová

Veletrh maďarského cestovního ruchu

Letos na konci jara se stala Budapešť místem dalšího, v pořadí už sedmého ročníku veletrhu Welcome to Hungaria. Představily se zde všechny maďarské župy, některé hotelové řetězce i samotné zajímavé regiony a města. Tentokrát se akce zúčastnilo na dvě stě vystavovatelů z celé země. Zajímavostí pro vystavovatele i jejich návštěvníky byl obrácený workshop. Vystavovatelé se se svými obchodními partnery scházeli přímo ve zvláštní hale.

Turistická patrola

Pro vetší bezpečnost návštěvníků Budapešti, Balatonu, Velencského jezera a znovuobjeveného letoviska Székesfehérvár bude nasazena takzvaná turistická policie či patrola. Jen v Budapešti bude 250 mladých studentů hovořících plynně třemi jazyky připraveno pomoci návštěvníkům v nesnázích (krádeže, úrazy, ztráty dokladů). Více informací o celém Maďarsku se mohou zájemci dovědět na internetové adrese www.miwo.hu nebo v pražském sídle národního zastoupení a informačního střediska pro maďarský cestovní ruch.