Přívětivý úsměv na tváři Karibského moře

Antily s francouzskou příchutí: Martinik, Guadeloupe a spousta "svatých"...

Přívětivý úsměv na tváři Karibského moře

* Kryštof Kolumbus prý k ostrovu, jemuž původní indiánští obyvatelé dali jméno Madinina - ostrov květů, připlul na svatého Martina. A tak se na mapách objevil Martinik. Jinou část antilského souostroví pojmenoval mořeplavec podle své oblíbené světice Panny Marie Guadeloupské. Karukeru, ostrov krásných vod, nahradil Guadeloupe.
Nová jména ostrovů postupně zestárla, ale ta původní stále platí. Na Guadeloupu najdeme překrásné vodopády Chutes de Carbet, Martinik krášlí tisíce pestrých květů tropických rostlin. Ani poměrně nový druh průmyslu - turismus, který sem přivádí ročně tisícovky novodobých cestovatelů, nedokázal naštěstí příliš poznamenat charakter obou relativně velkých ostrovů a jejich drobných souputníků v Karibském moři.
Guadeloupe má na mapě tvar rozevřených motýlích křídel. Obě části odděluje průliv Salée, přes který vede zvedací most. Východní část Grand Terre (585 km2) je zalidněnější a zemědělsky kultivovaná (163 750 obyvatel). Zde se také nachází největší město ostrova, přístav Pointe-a-Pitre s množstvím atrakcí pro turisty - trh koření u zámořského přístavu, náměstí Victoire, na němž v časech Francouzské revoluce stávala gilotina, bazilika Petra a Pavla, zvaná také "železná katedrála", kvůli ocelové výztuži, která ji chránila před cyklóny (třikrát byla živlem zničena a vždy znovu obnovena), několik lokálních muzeí připomínajících předkolumbovskou i modernější historii. Nejzápadnější výběžek, Point des Chateaux, je zaslíbeným místem odvážných surfařů. Vysoký kříž vztyčený na skalnatém výběžku je ovšem varováním všem, kdo by moře podceňovali.
Hornatá západní část Basse-Terre (848 km2, 135 900 obyvatel) si uchovává charakter deštného pralesa. K nejnavštěvovanějším místům patří přírodní rezervace v okolí vodopádů Carbet či kolem vrcholu sopky La Soufriere (1467 m n. m.). Nikdo se nemusí bát, dřímající vulkán je pod neustálou kontrolou odborníků. Archeologická rezervace Les roches graveés skrývá skalní kresby předkolumbovských obyvatel - Aravaků. Mezi městečky Mahaut a Pigeon se nachází podmořská rezervace spojená se jménem věhlasného badatele Jacquese-Yvese Cousteaua.
Součástí guadeloupského regionu jsou i další drobné ostrovy, které se mohou stát místem jednorázových výletů: Saint-Martin, respektive jeho francouzská polovina (53 z celkových 75 km2 a zhruba polovina z 60 tisíc obyvatel; druhá část ostrova patří pod nizozemskou korunu). Saint-Barthélemy (25 km2, 5100 obyvatel) byl původně v držení Švédů, kteří jej Francouzům předali jako náhradu za válečnou pomoc. Památky na obě kolonizační kultury najde návštěvník v hlavním městě Gustavia. Ostrov je však proslulý především divokou přírodou. Skalnatá výspa La Désirade (22 km2, 1700 obyvatel) leží od Guadeloupu coby kamenem dohodil (osm kilometrů). Po dvě staletí, až do roku 1950, tu byla stanice pro malomocné, dnes sem směřují především příznivci potápění. Pravidelná lodní linka spojuje Guadeloupe také s malebným souostrovím Les Saintes (14 km2, 3100 obyvatel), jemuž dominuje napoleonská pevnost. Na místních plážích lze při troše štěstí potkat nádherné leguány. Ostrov Marie-Galante (158 km2, 16 tisíc obyvatel) patřil v 17. století k nejvíce prosperujícím místům Malých Antil. Starou slávu dnes připomínají romantické zbytky větrných mlýnů a usedlostí.
Na Martiniku (1106 km2, 370 tisíc obyvatel) je patrně nejsilněji znát vliv vzdálené evropské metropole. Ostatně, v minulém století, kdy antilské ostrovy byly také místem nucených deportací, sem byli odesíláni lidé s menšími prohřešky. Malíř Paul Gauguin, který tu prožil několik málo šťastných (z Panamy sem přijel těžce nemocný), ale zato inspirativních měsíců roku 1887, v jednom dopise napsal: "Martinik, to je krásná krajina se snadným a levným životem." Zdejší idylu narušil výbuch sopky Pont Pelé roku 1902, který prakticky zničil město Saint Pierre. Z třiceti tisíc obyvatel přežil pouze jediný, který si ve vězení odpykával trest za nadměrné požívání rumu.
Třtinový destilát je jedním z pokladů ostrova - sluší se proto navštívit některou z destilerií. K nejvěhlasnějším patří habitation Cléments, jež je spojena s muzeální expozicí v dávné plantážnické usedlosti a rozsáhlým parkem připomínajícím spíše botanickou zahradou. Podstoupit lze také "křest rumem" v tzv. Josefíniných lázních, mělčině v Le Francois, kde se prý koupávala budoucí císařovna Francie. Místní rodačce (1763) - plným jménem Marie Josephe Rose Tascher de la Pagerie - je zasvěceno také muzeum v Trois-Ilets, připomínající zároveň dávný život na třtinových plantážích. Svá malá muzea mají na Martiniku také jiné tradiční plodiny - banány (v Sainte Marie) či ananasy (v Ajoupa Bouillon), stejně jako například tradiční figuríny z přírodních materiálů (na usedlosti Leyritz) z 18. století. K nejvýznamnějším historickým památkám metropole Fort de France se řadí pevnost Saint Louis založená v 17. století či dvě stavby architekta Pierra-Henriho Picqua - Schoelcherova knihovna (původně exponát na světové výstavě v Paříži roku 1892) na Rue de la Liberté a katedrála sv. Louise na Rue Schoelcher. Unaven vší tou historickou i současnou civilizací může turista zamířit do vnitrozemí za bujnou tropickou vegetací (ale také do středisek klasických i nových sportovních odvětví), nebo naopak na početné mořské pláže, které se táhnou po celém obvodu ostrova. Dobré místo k odpočinku. Jako ostatně celé Malé Antily.