I katastrofy lze účelně simulovat

Zemi netřeba ničit, nejhorší se může odehrát v jaderné počítačové virtualitě

I katastrofy lze účelně simulovat

* Indie při vědomí mezinárodních sankcí provedla pět podzemních jaderných zkoušek. Ať už se chtěla zviditelnit či odstrašit Pákistán nebo Čínu, oficiálně potřebovala nakrmit daty superpočítače, aby mohla další testy už jen simulovat.
Jaderné zkoušky v reálném světě povážlivě a jen v tušených souvislostech poškozují ekosféru. Není proto nic nového na snaze uklidit je do obskurního světa zcela bezpečných počítačových simulací. Ostatně Spojené státy, Francie a další jaderné mocnosti upustily od skutečných jaderných explozí, protože už nashromáždily dostatek dat, aby je mohly simulovat v elektronickém světě.
Spojené státy, které od druhé světové války uskutečnily přes tisícovku jaderných výbuchů (viz mapa a text pod ní), používají ke zpracování získaných dat superpočítače pracující rychlostí přes jeden bilión operací za vteřinu. Jejich obrovská výkonnost stačí na simulaci chování jednotlivých dílů jaderné zbraně při explozi. "Dnešní situace je taková, že Spojené státy už dlouho nezkoušejí jaderné zbraně a v širším měřítku je nevyvíjejí a nevyrábějí," prohlásil jeden z odborníků Los Alamos National Laboratory, kde začal americký jaderný program.

Co Indové chtějí

Počítačové simulace rovněž pomáhají vědcům předvídat, jak se budou jaderné zbraně chovat po několika letech skladování, aniž by se to muselo ověřovat při podzemních zkouškách.
Stejně tak je možné navrhovat na počítačích nové zbraňové systémy ať už založené na jaderných bombách, nebo střelách. "Můžeme pak počítači říci: "Spočítej, co se bude dít v kterémkoli daném okamžiku, jaké budou tvary, jaké budou rozměry, jaké budou hustoty a jak rychle se to bude pohybovat"," vysvětluje mluvčí Los Alamos Michael Burns.
Pokud ovšem indičtí představitelé tvrdí, že data získaná z podzemních jaderných zkoušek použijí k simulacím, není zřejmé, zda mají na myslí vývoj nových zbraní nebo sledování stavu zbraní již skladovaných. Je také otázkou, zda Indům zkoušky stačily nebo zda v nich chtějí pokračovat.
Ze zkušeností totiž vyplývá, že čím více zkoušek proběhne, tím více dat mohou dostat počítače a o to přesnější jsou pak simulace. Ostatně podle mínění pragmatických vědců počítače dokáží přibližně určit, jak se jaderná zbraň bude chovat, ale nejpřímější cesta k jejímu zdokonalování vede přes skutečné jaderné zkoušky.
Vlastnictví funkční jaderné nálože nemá samo o sobě význam, pokud její majitel nemá prostředky na to, aby ji dopravil na cíl. Indové bohužel takový prostředek mají. Počátkem dubna totiž úspěšně vyzkoušeli raketu středního doletu Gaurí. Vojenští představitelé kromě toho před dvěma týdny prohlásili, že Indie vyrábí supermoderní vojenské letadlo, které by se mělo vyrovnat americkým i ruským strojům. Nelze je údajně zachytit radarem a může nést jaderné hlavice.
Zprávy tohoto ražení nemohou nechat v klidu Pákistán, znesvářeného souseda Indie. To, že bezprostředně neodpověděl na indické zkoušky toutéž mincí - byť se všeobecně soudí, že jadernou zbraní disponuje - lze přičítat také snaze vytěžit maximum dat z testů uskutečněných sice později, ale s vyšší informační hodnotou.