Vakcíny umějí chránit, ale mohou i ohrozit

Očkování proti hepatitidě B se ani dnes neobejde bez určitého rizika

Vakcíny umějí chránit, ale mohou i ohrozit

* V roce 1994 vyzvalo francouzské ministerstvo zdravotnictví obyvatelstvo, aby se dalo očkovat proti hepatitidě C. Cílem akce bylo vyhubit virus této choroby. Dodnes vyzývají publikace rozšiřované mezi lékaři, jako např. publikace společnosti Smith-Kline Beecham, k očkování kojenců. Nemine však den, aby si očkovaní pacienti nestěžovali na sekundární účinky, mnohdy značně závažné.
Patří mezi ně Guillainův a Barrého syndrom, neurologické onemocnění projevující se progresívní paralýzou končetin. Probíhá většinou příznivě, ale často vyžaduje nemocniční léčbu.
Podobně jako virus způsobující AIDS se virus hepatitidy B přenáší krví a při pohlavním styku. Vyvolává vážné onemocnění, které se v jednom z tisíce případů vyvine v těžkou hepatitidu, která vyžaduje transplantaci jater. Bez ní je vývoj choroby smrtelný. Vakcína chrání proti této nemoci a zachraňuje každoročně na světě tisíce životů.

Odvrácená strana prevence

Zdá se však, že vakcinace proti hepatitidě B není bez rizik. Vakcíny jsou léky a žádný lék není bez účinku. Dr. Philippe Jakubowicz, předseda sdružení REVAHB, které se věnuje ochraně osob postižených následky aplikace vakcíny proti hepatitidě B, říká:
"Je to poprvé, kdy vakcína má tak rozmanité druhotné účinky, a odhaduje se, že v případě každého tisícího očkovaného dochází k poškození zdraví. Tyto případy zahrnují šedesát různých chorob, mezi nimi i obávanou roztroušenou sklerózu."
Podle Jakubowicze nelze již pochybovat o faktu a rozmanitosti druhotných účinků vakcíny. Bez epidemiologických studií není možné dovědět se, jaká je frekvence případů onemocnění, a on sám dospívá k dramatickému závěru:
"K tomu, aby se začala tato rizika brát vážně a začalo se se systematickým výzkumem možných variací vedlejších účinků, by zřejmě bylo třeba, aby propukla aféra podobná té, která se rozpoutala ve Francii kvůli případům kontaminovaných krevních konzerv."
Srovnáme-li jiné případy nežádoucích účinků vakcinace, pak očkování proti tetanu způsobilo vzácně místní reakci, která rychle odezněla. Vakcína působící společně proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně vyvolávala vzácně neurologické reakce.

Od chronické únavy k roztroušené skleróze

Veřejnost si začala uvědomovat ve Francii nebezpečí spojené s vakcinací proti hepatitidě B. Tehdy předložil dr. Pierre Grézard na lyonské univerzitě dizertační práci nazvanou Nehody při vakcinaci proti hepatitidě B: Poznámky k 9 případům pozorovaným od začátku roku 1994 do konce roku 1995. Šlo o případy sledované na klinice, kde lékař působil - rozptýlenou sklerodermii lupus s chorobným zarudnutím, dermatózu provázenou malými suchými puchýřky na různých místech pokožky a dva granulomy na zádech a pažích.
Autor uváděl další stovky případů zmiňovaných ve významných světových i francouzských publikacích. Mezi těmito případy byly případy roztroušené sklerózy, chronické únavy, roztroušený zarudlý lupus, artritida a polyartritida, různé zrakové potíže, hematologie, hepatitida.
První symptomy se projevovaly za dva až tři týdny po očkování. Na základě těchto poznatků založil dr. Philippe Jakubowicz v roce 1997 svou organizaci REVAHB. Po roce působnosti evidovala tato organizace 692 případů u očkovaných osob. Úřad pro léky, který eviduje případy související s léky, zaznamenal však od roku 1988 jen 852 případů, statisticky méně než REVAHB, což dr. Jakubowicz označuje za snahu minimalizovat problém a nevyplašit obyvatelstvo.

Na pomoc přichází odborná literatura

Dr. Jakubowicz uvádí případ pacientky, která po očkování pociťovala značné bolesti provázené zrakovými potížemi a neschopností koordinovat správně pohyby. Během několikaměsíční hospitalizace byla diagnostikována periarterütida se záněty cév, probíhající málo známými způsoby. Profesor Francois Bricaire z oddělení infekčních a tropických chorob v nemocnici Pitié-Salpetriere předpokládá, že onemocnění bylo vyvoláno vakcinací s přítomností fragmentu viru hepatitidy B. Závěr profesora Francoise Bricaira proto zněl:
Choroba byla způsobena vakcinací.
Když se spojení mezi vakcinací a pozorovanými symptomy nedá vědecky doložit, hledá se vnější příčina s pomocí bibliografické argumentace. Údaje z knih jsou vedeny podle tří úrovní standardů (B1, B2, B3), případně i čtvrté, označované B0. Například úroveň B3 se používá, když byly sekundární účinky vakcíny popisovány v mnoha případech ve vědecké literatuře. Úroveň B2 se používá v případě, byly-li popsány dvakrát, úroveň B0 ve vzácných případech, kdy všechny vědecké výzkumy přinesly negativní výsledky.
S použitím obou kritérií byly konstatovány nežádoucí účinky vakcín proti hepatitidě B. Ve vědeckém slovníku Vidal z roku 1995 se uvádí, že u vakcíny Genhevac B z institutu Pasteur-Mirieux-MSD jsou nežádoucí účinky označovány za benigní, ale u americké vakcíny Engerix B, což je velmi blízká molekula, uvádí slovník vzácné případy neurologických obtíží včetně roztroušené sklerózy.
Je třeba vyčkat vydání 1996, aby se ukázalo, jestli je roztroušená skleróza uvedena i u francouzské vakcíny. Uvádí se však, že vakcinace proti hepatitidě B není u vzniku nemoci, jen podporuje její probuzení. Jinými slovy řečeno je spojení mezi příčinou a účinkem u Engerix B popřeno.

Přesvědčivé důkazy zatím chybějí

Když byl dotázán profesor Jean-Louis Imbs, který se zabývá otázkou potenciálních rizik očkování proti hepatitidě B, odpověděl:
"Jestliže bylo upraveno vydání Vidala 1996, je to proto, že jsme pozorovali u pacientů postižených roztroušenou sklerózou vzestup nemoci po vakcinaci. Naproti tomu jsme nemohli spojovat nástup choroby po vakcinaci. Otázka přesto zůstává otevřená, protože je nemožné vyloučit všechna rizika. Ale dříve než se zpochybní vakcinace, která zachraňuje milióny lidských životů, budeme potřebovat objektivní informace."
Nyní se zkoumá, zda existuje spojení mezi vzestupem roztroušené sklerózy a očkováním, zda toto spojení s sebou nese nežádoucí efekty popsané v odborné literatuře.
Je to, jako když se postaví pluh před koně. Před svou komercializací měla být vakcína řádně testována na dobrovolnících po dobu několika let. Zdá se, že to učiněno nebylo. Čeká se na výsledky testů, ale očkuje se vesele dál. Zatímco před rokem 1994 bylo očkování vyhrazeno zdravotnickému personálu a rizikovým skupinám, bylo nyní rozšířeno na děti a od roku 1995 i na kojence.